Slova ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že budeme jako země pro Evropskou unii nevěrohodní, pokud nevyšleme naše vojáky do Mali, lze pochopit. Je faktem, že poměrně blízko Evropy v posledních týdnech eskalovala vážná bezpečnostní hrozba, kterou představuje ofenzíva radikálních islamistů v regionu Sahelu. Nejde přitom pouze o Mali, které je dnes „zhrouceným státem“ s nestabilní vládou, separatismem, pašováním drog a vážnými sociálními problémy.

Alarmující je i islamizace obyvatel v Senegalu, Nigérii a Nigeru, přičemž k islamizaci se připojuje i radikalizace. Potenciálně velkým problémem je Alžírsko, ležící doslova na dohled evropských břehů, kde útok islamistů na plynárenský komplex In Anemas ukázal jeho velkou bezpečnostní zranitelnost.Vedle Alžírska leží Libye, kde je podle otevřeného hodnocení francouzského ministerstva zahraničí zoufalá bezpečnostní situace a radikální islamisté mají volné pole působnosti. Je ovšem krutým paradoxem, že po svržení diktátora Kaddáfího, k němuž vydatně přispěla i Francie, se do rukou islamistů dostal velký arzenál zbraní, který je dnes k dispozici i v Mali…

Evropská unie tak dnes musí urgentně reagovat na vážnou bezpečnostní hrozbu a pokusit se ji v jejím epicentru, tedy Mali, oslabit. Koordinovaný evropský zásah i s českou účastí má proto smysl.Podstatné ale je, aby se neopakoval „afghánský scénář“, tedy neuvíznout v dalším konfliktu, který nemá jasně stanovené cíle i rámec pro působení vojenských sil. Je také jasné, že se region neobejde bez evropské masívní humanitární a rozvojové pomoci, který podpoří jeho rozvoj, neboť chudoba je živnou půdou pro získávání sympatií a bojovníků pro radikální islamisty. Máme i u nás představu, co by to mohlo obnášet? Zatím se totiž mluví jen o zbraních pro maliskou armádu.

A nejen v Černínském paláci by se mohlo spolu se zahájením maliské mise začít s analýzou konfliktů, kterých se Západ zúčastnil v posledních patnácti letech. Konflikty se neposuzují z globálního hlediska, jejich vzájemné propojenosti a dopadů. Vojenský a politický neúspěch v Iráku a Afghánistánu se promítá do situace v Libyi, tamní chaos ovlivňuje situaci v Mali, „fluktuace“ radikálních islamistů od konfliktu ke konfliktu se negativně projevuje v Sýrii.

Absence věcné a racionální analýzy válečných konfliktů vedených se západní účastí tak vede k tomu, že se nepodařilo zastavit nástup radikálního islamismu. Vojenské zásahy neberoucí v potaz širší politický, ekonomický, náboženský a etnický kontext mají často jen velmi omezený nebo minimální dopad, naopak způsobují v dotčených zemích i chaotickou vnitropolitickou situaci. A po skončení intervence a masivní vojenské přítomnosti jsou politicky, bezpečnostně a ekonomicky oslabené, navíc svým způsobem ponechané vlastnímu osudu, což může vyvolat u jejich obyvatel pocit silné deziluze. Vyhneme se tomu (nejen) v Mali?
(Právo, 18.2. 2013)