Téma Evropy a budoucnosti Unie nebude v předčasných volbách stěžejní.
Občany víc zajímají domácí problémy jako zaměstnanost, daně, sociální politika, zdravotnictví, bydlení.

Na debatu o budoucnosti EU si tak musíme počkat na příští rok. Evropské volby mohou být i prvním referendem o úspěšnosti nové vlády vzešlé z předčasných voleb, přesto se dá očekávat, že proti minulým eurovolbám se s větším zájmem budou probírat i „evropská témata“.

Důvodů je několik. V roce 2009 ještě nebyla zdaleka tak patrná hospodářská krize, která na Evropu dopadla s velkou tvrdostí v následujících letech. Kvůli krizi a sporům, jak ji překonávat, se Evropa stala velkým diskusním tématem nejen pro politiky, ale i pro široké vrstvy občanů a média. Důvěra v Evropu a evropský integrační projekt tváří v tvář hospodářské krizi přitom slábne, což je přirozený jev, protože větší ekonomický růst rovná se větší podpora evropské integrace a naopak. A samozřejmě legitimita evropské integrace je odvozena od ekonomického růstu.

Politika mnohdy drastických úsporných opatření, jakkoliv může být úspěšná při regulaci deficitů, nevytváří růst ani zaměstnanost a navíc podkopává i legitimitu národních politických systémů. Ty jsou i oslabeny krizí „tradičních“ politických stran a stranictví. Odtud vede cesta i k oslabení, či k rozkladu politického systému. Vidíme to hlavně na jižním křídle EU – v Řecku, Portugalsku, Španělsku a Itálii, příznaky jsou ale patrné i ve střední Evropě, včetně Česka. Na druhé straně ve věřitelských severských zemích, jelikož ani tam nedochází k ekonomickému růstu, převládá pocit, že jižní země jsou pro ně a EU přítěží, odčerpávají jejich zdroje a brzdí jejich rozvoj.

A to nahrává populistům, kteří mají dnes ambici etablovat se nejen na národní, ale i evropské úrovni. Stojí třeba za to pozorně sledovat italské Hnutí pěti hvězd, které získalo v italských volbách čtvrtinu hlasů se svojí protistranickou, protievropskou a protiekologickou rétorikou. Jeho lídr Beppe Grillo po volbách prohlásil: „Nemůžeme si myslet, že jsme tohle všechno dělali jen proto, abychom skončili tady v Římě. Musíme jít dál. Naším cílem pro rok 2014 je Štrasburk, Evropský parlament. Protože tam existuje podobná potřeba jako v Itálii, a když se dostaneme do Evropy, bude to znamenat rozhodující změnu pro celou naši epochu.“

Spojence může najít v sílící britské Straně za nezávislost Spojeného království, francouzské Národní frontě nebo protiislámské nizozemské straně Gerta Wilderse. Na druhé straně zde máme nedávno vzniklou Alternativu pro Německo s jejím programem zřeknutí se eura, což by fakticky znamenalo likvidaci EU. Spekuluje se i o tom, že do Evropského parlamentu může zamířit nesmlouvavý kritik EU Václav Klaus, kterého podle informace zveřejněné v Právu již několik měsíců přemlouvají představitelé evropských konzervativních euroskeptických stran, aby se stal jejich lídrem. Klaus zatím odolává.

Podoba EP, jemuž dnes dominují dvě velká silně proevropská uskupení – Evropská lidová strana a evropští socialisté –, by se tak mohla změnit i v neprospěch zastánců silné, politicky, ekonomicky i bezpečnostně integrované Evropy. To by nevěstilo nic dobrého ani pro nás. Předehrou takového scénáře může být i po našich sněmovních volbách rozdrobený parlament za účasti hnutí, která integrovanou Evropu programově odmítají. Uskutečňování proevropské politiky může být nakonec i u nás velmi složité.
(Právo,17.9. 2013) 2013)