Před rokem ministři zahraničí Německa, Francie a Polska dosáhli dohody o řešení ukrajinské vnitropolitické krize s tehdejším prezidentem Viktorem Janukovyčem a opozičními lídry, ta ale nevydržela ani den a události poté nabraly divoký spád.

Po roce zde máme druhý nejhorší konflikt v Evropě po konci studené války, o jehož mírové řešení se již bez Poláků pokouší německo-francouzský tandem kancléřky Merkelové a prezidenta Hollanda. Ten dokonce neváhal prohlásit, že je to poslední šance na dohodu, a pokud se jí nepodaří dosáhnout, dalším scénářem bude válka.

Větší kontrast ve srovnání s dřívějšími optimistickými záměry EU o evropských perspektivách Ukrajiny nemůže existovat. Místo nutných ekonomických a politických reforem se řeší otázka, zda Ukrajině dodávat zbraně.

Na Západě v tom jednota nepanuje, jak ukázala i mnichovská bezpečnostní konference, kde byla Merkelová vystavena za svůj odmítavý postoj k takovému záměru kritice amerického senátora Lindseyho Grahama. Ten ji neváhal obvinit, že odmítnutím požadavků Kyjeva ohledně dodání zbraní se postavila zády k zemi bojující za demokracii.

To je velmi zjednodušující pohled a Merkelová to ví. V mnichovském projevu jasně uvedla, že si nedokáže představit situaci, ve které lépe vybavená ukrajinská armáda přesvědčí prezidenta Putina, že může vojensky prohrát. Asi má oprávněné pochybnosti o bojeschopnosti ukrajinské armády, místo které jsou často hlavní bojovou ukrajinskou silou útvary radikálních nacionalistů s nevalnou pověstí. A kvůli nim by Západ měl riskovat dodávkami zbraní další eskalaci konfliktu? Na druhé straně na něj nepochybně sází i nemalá část separatistických sil, která si přeje ještě větší angažovanost Ruska.

Ukrajina ovšem musí pod tlakem událostí na jihovýchodě země vystřízlivět. Unii asi nepřesvědčí o tom, že bojuje s Ruskem místo Evropy, a tudíž si zasluhuje bezpodmínečnou vojenskou i ekonomickou pomoc.
Je čas Ukrajincům říci na rovinu tvrdá slova: na dobře fungující, nezkorumpovaný a oligarchy neovládaný stát by si nedovolil vojensky zaútočit ani sebesilnější soused. Ani s pomocí „hybridní války“, ani symetricky.

Než je ale EU vyřkne, musí se dosáhnout dohody o ukončení konfliktu, v němž už nemůže vyhrát ani Rusko, ani Západ, jakkoliv se takový záměr nemusí leckomu líbit. Jenže co by přinesla eskalace konfliktu s pomocí dodávek zbraní na Ukrajinu? Nevedlo by to nakonec ke zhroucení Ukrajiny s vážnými ekonomickými a bezpečnostními dopady pro Evropu a následně i k vážným rozporům uvnitř EU a NATO? Merkelová a Hollande tak možná mají v rukou další evropský osud.

(Právo, 10.2.)