Každý evropský politik může dnes pociťovat nostalgii, pokud si přečte úvodní větu z dvanáct let staré Evropské bezpečnostní strategie. V ní se praví, že „Evropě se nikdy v dějinách nedařilo tak dobře jako dnes, nikdy nebyla tak bezpečná a svobodná. Násilí první poloviny 20. století bylo vystřídáno obdobím míru a stability, jaké v evropské historii nemá obdoby“.

Tváří v tvář řadě vážných krizí uvnitř Evropy a v jejím blízkém okolí to dnes neplatí. I to je důvod, proč se Evropská rada bude příští týden zabývat záměrem na vypracování nové strategie. Mohlo by v ní být uvedeno, že stálé a paralelně probíhající bezpečnostní krize a konflikty nejsou a nebudou v globalizovaném světě ničím mimořádným, naopak stanou se jakousi „normou“. A politikové a diplomaté to musí vzít na vědomí.

Vypracování strategie nicméně zabere nějaký čas. A toho se dnes Evropské unii nedostává. Aktuálně by měla přijít s akčnějším plánem, jak čelit urgentním hrozbám, které již hmatatelně ohrožují existenci Unie. A v diskusi o nich si nalít čistého vína.

Pohled na jih od Evropy nevěstí nic dobrého. Ze zamotaného klubka politických, ekonomických, sociálních, náboženských a etnických konfliktů se nám rýsuje perspektiva dlouhotrvající nestability. Po dvanácti letech od začátku války v Iráku to vypadá ještě na další dekádu. Ostatně i renomovaní experti uvádějí, že s Islámským státem se budeme potýkat nejméně jednu generaci.

Nazrává tudíž čas na rozhodnutí o vytváření „pevnosti Evropa“ s pořádně chráněnou vnější hranicí EU. Ta by měla v prvé řadě odrazovat síly organizovaného zločinu, který si z obrovské masy uprchlíků dělá výnosný byznys. Na jeho konci dnes vidíme postupnou demontáž Schengenu.

„Frontovým“ jižním státům EU se musí dostat maximální podpory, aby byly schopny hranici uhájit. Nyní je třeba pomáhat se zvládáním uprchlíků, což platí zejména pro Itálii. Měli bychom se ale ptát, proč Itálie odmítá pomoc z Evropy – imigrační úředníky, techniku a peníze, jak uvedl v České televizi státní tajemník pro EU Tomáš Prouza.

V případě Řecka je to složitější. Situaci komplikuje ekonomický bankrot Řecka, k němuž již vlastně došlo. Úplný kolaps země ovšem Evropa nemůže dopustit, i když to bude finančně bolet. Je totiž úplně nesmyslná představa, že by ekonomicky rozvrácené Řecko s oslabenou policií a armádou rezignovalo na ochranu svých hranic?

A pokud mluvíme o Řecku, dívejme se i na Ukrajinu, které MMF letos predikuje téměř devítiprocentní pokles ekonomiky a inflaci 46 procent. Nemusíme pak mluvit jen o potenciální migraci 1,3 miliónu ukrajinských vnitřních uprchlíků do Evropy. Pomoc Ukrajině, aby k tomu nedošlo, je ale zjevně nad možnosti Evropy. Majdanský bumerang tak možná dolétne i do jejího středu.

(Právo,19.6.)