Nad osudem Tuniska se po teroristickém útoku vznáší otazník. Tato desetimiliónová země leží vedle zhroucené Libye, několik tisíc jejích občanů bojuje v řadách Islámského státu a stojí v ní osmdesát mešit, které dosud nebyly pod kontrolou státu a zřejmě mohly být základnami radikálních islamistů. Je tudíž oprávněné se ptát, zda tato země nemá nakročeno k tomu, aby se stala dalším zhrouceným státem.

Je sympatické, že evropské země ještě neoznačily Tunisko za úplně rizikové území, a tak mu pomáhají udržovat zdroj příjmů z turistického ruchu. To ale nemusí obstát po dalším teroristickém útoku, který např. nevylučuje britské ministerstvo zahraničí. Tunisko jen potvrdilo, že Evropa je konfrontována s hrozbami z jihu, na které nebyla připravena. Fakticky se nachází ve stavu nevyhlášené války s Islámským státem.
V jeho případě přitom možná úplně přesně nevíme, kam všude sahá jeho vliv.

Neustává ani proud uprchlíků. Bouřlivá debata v Evropské radě byla jistě zajímavá, ale mezitím pozornosti unikl burcující fakt - vysoký představitel OSN pro uprchlíky António Guterres nedávno oznámil, že jeho úřad čelí poklesu rozpočtu o 30-40 procent. Hodně se mluví o problémech s uprchlíky v Itálii nebo Maďarsku, jenže v Turecku je více než 1,8 miliónu registrovaných uprchlíků (a 300 tisíc neregistrovaných) především ze Sýrie a Afghánistánu. V jeho případě se určitě stojí zamyslet nad výsledností západní politiky.

Vedle Turecka leží Řecko, které si může prožít první bankrot v EU. Nervozita je oprávněná. Hodně se to týká i bezpečnosti a nejen kvůli uprchlíkům. Nezapomínejme, že Řecko přímo sousedí se stále nestabilním jihem Balkánu, kde stále doutnají etnické spory.

Ve světle hrozeb z jihu zazněly zajímavé výroky o Rusku, které je dnes také považováno za hrozbu evropské bezpečnosti. Nejprve nového předsedy vojenského výboru NATO generála Petra Pavla, který v Právu řekl, že udělá „všechno pro to, abychom našli opět rozumnou řeč s Ruskem“. Je přesvědčen, že „problémy, které se rýsují na jihu Aliance, nás mohou ohrozit na obou stranách, tedy jak Rusko, tak nás“. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ho doplnil slovy, že „Rusko není bezprostřední hrozbou pro NATO a vojenská aliance stále doufá ve zlepšení dvoustranných vztahů“. Při návštěvě Norska to ještě rozvinul: „Dnes vidíme více nepředvídatelnosti, nejistoty a nestability...Nicméně se domnívám, že žádnou zemi NATO nic bezprostředně z Východu neohrožuje.“

Zvláštní slova ve chvíli, kdy vojenské napětí mezi Západem a Ruskem bezprecedentně roste. Nejvyšší civilní a vojenský představitel NATO se ale vyjádřili jako reálpolitici: Islámský stát, uprchlíci, terorismus a Grexit jako čtyři fronty boje EU i NATO stačí. Pátá fronta s Ruskem je už asi za hranou, zvláště když eliminace hrozeb z jihu je společným zájmem. Dočkáme se tak v této souvislosti rozuzlení konfliktu na Ukrajině? Příští týdny to ukážou.

(Právo, 30.6.)