Po bruselském summitu NATO s účastí Donalda Trumpa je jasno: americký prezident nebude ustupovat od svých prohlášení v předvolební kampani o tom, že ostatní členové Aliance se nemohou „vézt“ a musí zvýšit svoje vojenské rozpočty na dohodnutá dvě procenta HDP. Ve svém projevu to vyjádřil nediplomaticky přímo. Uvedl i přesnou sumu, která dnes chybí pro zajišťování kolektivní obrany: 119 miliard dolarů.

Zajímavé je, že se ve svém projevu nepřihlásil k článku 5 Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci v případě napadení. I přesto, že jeho formulace je poměrně vágní a nezavazuje členy NATO automaticky ke vstupu do války může to signalizovat, že ochota Spojených států plnit tento článek bude záviset na ochotě spojenců zvyšovat svoje vojenské rozpočty. Může ale navýšení vojenských rozpočtů, masivní investice do zbraní a zbraňových systémů pomoci čelit hrozbě terorismu, který Trump identifikoval jako jednu z hlavních bezpečnostních hrozeb, se kterou se NATO musí popasovat?

Při minimalizaci této hrozby nemohou stačit vojenské nástroje. V boji o „srdce a mysl“ lidí vystupuje spíše do popředí humanitární a rozvojová pomoc. A Evropa musí počítat s alokací zdrojů i na rekonstrukci válkou zničené Sýrie, kde expertní odhady hovoří o potřebě 350 miliard dolarů. Další na řadě je Afrika. Nigérie se za pár let stane třetí nejlidnatější zemí světa a vzhledem k působení teroristické organizace Boko Haram se lze ptát, jaké bezpečnostní dopady to bude mít na region, potažmo Evropu.

Podobné je to v západní Africe. Nedostatečný přístup obyvatel ke vzdělání a zdravotní péči, chudoba, vysoká nezaměstnanost, vysoká natalita (růst počtu obyvatel o téměř tři procenta ročně) a padesát procent obyvatelstva pod patnáct let vytváří výbušnou směs pro radikalizaci mladých lidí, kterým chybí perspektiva. Růst výdajů na rozvojovou politiku na OSN požadovaných 0,7 procenta hrubého národního produktu je tudíž zcela na místě. Německo toho chce dosáhnout za tři roky. Spojené státy naopak na ni dávají pouze 0,2 procenta, škrtají výdaje na bezpečnostní asistenci blízkovýchodním zemím o osmdesát procent, rozvojovou pomoc Egyptu o polovinu.

A navíc vidíme Trumpovo odmítavé stanovisko k Pařížské klimatické dohodě. Přitom negativní klimatické změny zvláště v rozvojových zemích mají silné bezpečnostní dopady. Není to všechno důkaz zmatené americké zahraniční a bezpečnostní politiky, kterou dnes kritizuje německá kancléřka Merkelová?

Ve světle aktuálního vývoje ve světě musíme nově definovat pojem bezpečnosti. Nejde jen o bezpečnost v úzkém slova smyslu, ale i o přístup k lidem, zajištění jejich práv, udržitelné životní úrovně. Proto je nezbytná spolupráce napříč různými oblastmi, jako jsou průmysl, ekologie, zahraniční a bezpečnostní politika.To vše může pomoci eliminovat násilí a konflikty, hledat mírová řešení. Nepochybně ale platí, že pouze navyšování vojenských rozpočtů vyšší bezpečnost Evropě nezajistí.

(Právo, 2.6.)