Saúdskoarabský novinář Džamál Chásakdží, kriticky naladěný vůči saúdskoarabskému režimu, si šel vyřídit na konzulát v tureckém Istanbulu náležitosti k uzavření sňatku. Živý ho už neopustil. Zřejmě byl na konzulátu plánovitě zavražděn.

Saúdská oficiální místa se to nejprve snažila popírat, pak ale pod tíhou důkazů i o možné speciální operaci tajných služeb musela přiznat, že k vraždě došlo. Zatím sice nevíme přesně jak, nicméně to se asi už nikdy nedozvíme. Varující je, že se tak stalo na území Turecka, členského státu NATO.

Spojené státy nemohly nereagovat, navíc i z toho důvodu, že Chásakdží byl redaktorem renomovaného deníku Washington Post. Takže zazněla „rozhodná slova“ o nepřípustnosti takového jednání i o možných sankcích proti Saúdské Arábii, včetně uvalení zbrojního embarga. Je to ale samozřejmě science fiction, pokud mají americké zbrojní dodávky do této blízkovýchodní monarchie dosáhnout v příštích letech 110 miliard dolarů.

Telefonát amerického prezidenta Donalda Trumpa králi Salmánovi už signalizuje další předpokládaný vývoj. Trump řekl, že králova slova na něj dělala dojem, že vraždu Chásakdžího mohou mít na svědomí nějací „darebáci“. Věru úsměvné. Výsledky jednání amerického ministra ztahraničí Pompea se Salmánem také určitě nepovedou k nějakému zhoršení americko-saúdských vztahů.

Russell Mead v listu The Wall Street Journal pak natvrdo napsal, že absurdně přehnaná reakce na vraždu by hrála na Blízkém východě do rukou amerických nepřátel. Tudíž je takříkajíc vymalováno a v přímém přenosu můžeme sledovat další lekci z reálpolitiky a politiku dvojího „lidskoprávního“ metru v praxi. I když si leckdo může cynicky říci, že jeden další mrtvý v těch miliónech obětí geopolitických her na Blízkém východě nic neznamená.

Jenže tyto „dvojí metry“ opět hodně ubírají, ať chceme, či nechceme, na důvěryhodnosti západní politiky.

(Právo, 18.10)