Kritické diplomatické depeše nyní už bývalého britského velvyslance ve Spojených státech Kima Darrocha o stylu vládnutí prezidenta Trumpa a jeho administrativy se po zveřejnění v britském tisku staly diplomaticky třaskavou směsí. Stojí za to se nad nimi zamyslet.

„Nevěříme, že tato vláda se stane podstatněji normálnější, méně nefunkční, méně nepředvídatelnou, méně neohrabanou a méně diplomaticky nešikovnou,“ stojí v první depeši. Lze se ptát, nakolik se liší od hodnocení, která můžeme běžně číst v americkém a evropském tisku. Zvláště v těch titulech, které nenechají na Trumpovi nit suchou prakticky denně. Darroch zde byl vlastně vůči Trumpovi i poměrně umírněný.

Druhý výrok je kontroverznější. Darroch uvedl, že Trump odstoupil od dohody o íránském jaderném programu z osobních a ideologických výhrad vůči svému předchůdci Baracku Obamovi, který ujednání uzavřel. Bílý dům tak podle Darrocha ovládl „diplomatický vandalismus“. I když při vyslovení takového sousloví vytane na mysli spíš Trumpův poradce pro národní bezpečnost, známý a dlouholetý jestřáb John Bolton.
Lze ale nabídnout ještě jiný důvod, proč si Trump počíná vůči Íránu jinak než Obama. Britští historici Charlie Laderman a Brendan Simms v knize Donald Trump: vznik světonázoru z roku 2017 analyzovali všechny rozhovory, které poskytl od roku 1980. A došli k názoru, že když se Trump začal zajímat před čtyřiceti lety o politiku, zafixoval si negativní vztah k Íránu kvůli ponížení z obsazení americké ambasády v Teheránu a zadržování amerických rukojmí.

Jedno je ale jisté. Americká politika se odvíjí od Trumpových emocí a jeho jednání v byznysovém stylu v duchu buď všechno, nebo nic. Z toho pramení orientace na obchodní války s Čínou i Evropou, hodnocení celých států za konkurenty, až nepřítele, a je úplně jedno, zda to je či není spojenec, i dramatický obrat ve vztazích se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Takovou politiku zjevně kritizují i další ambasády ve Washingtonu. Potvrdil to deník The New York Times. Když oslovil velvyslance jiných států s tím, jak vnímají Darrochův odchod, všichni řekli, že psali totéž co britský diplomat.

Evropa ale nebyla na nový americký politický styl připravená a asi si na něj těžko kdy zvykne. Bude to možná muset vydržet ještě dalších pět let, pokud Trump vyhraje další volby, což dnes vypadá pravděpodobně. Navíc by pak při vědomí, že už nemá co ztratit, mohl ještě s lecčíms nemile překvapit. A Británie? Té nezbude nic jiného než Trumpův způsob jednání skousnout, pokud si chce s USA zachovat „zvláštní vztahy“, potřebné o to víc, že už nebude v EU. Příštímu britskému premiérovi, kterým se asi stane Boris Johnson, tak není co závidět. Jediné, co mu snad může pomoci, je, že se jeho politický styl Trumpovi trochu podobá.

(Právo, 18.7.)