Kdyby mě snad Pán Bůh slyšel, poprosil bych o všechno to beznadějné. Aby slepí uviděli kousek nebe, hluší uslyšeli Píseň písní a němí hlesli á. Aby beznozí mohli dojít po svých, bezrucí vzít do dlaně a neplodní chovat a být pochováni.
Začaly mi chodit urážlivé zprávy a komentáře ve slovenštině. Stačilo k tomu docela málo: Vyslovit v debatě soud, že zakladatel organizace Slovenští branci Peter Švrček připomíná psychopata. A je to zvláštní pocit, že kdesi v hlubokých lesích Slovenska pobíhá pár stovek do maskáčů oděných lidí, samozvaná domobrana, cvičí s maketami zbraní, a vás mají tak trochu za nepřítele.
Má generace vyrostla v časech, kdy naše země o něco zásadního usilovala. Havel usiloval o stát a lidská práva, Klaus usiloval o privatizaci, Zeman usiloval o Klausovo místo a Lux byl zvíře na tři. Had. Rodiče usilovali o to, abychom se my děti měly líp něž oni, a my děti usilovaly o lepší věci, než mají naši spolužáci. Bylo to docela přehledné.