Podstatou populismu je zploštit svět. Z mnoha dimenzí udělat kouli, z koule udělat plochu, z plochy přímku, z přímky úsečku. Z úsečky dva body. Vyvolat konflikt, ve kterém je nutné jeden bod škrtnout.

Podstatou populismu je převést veškeré životní zkušenosti, tužby, smutky, vzájemnosti a antipatie, všechno štěstí i neštěstí světa, na jednorozměrnou realitu, ve které jedni mohou za vše negativní v životě těch druhých. Těch. Druhých.

Podstatou populismu je křičet tak dlouho, až je na druhé straně ticho. Mluvit. Křičet. A tak dlouho mít ruce na uších, až dialog utichne. Pro populisty neexistuje člověk. Jeho osud, jeho svoboda, člověk jako partner k dialogu. Je pouze lid. Dále nedělitelný zbožštělý lid, který se přeci nemůže mýlit.

Populismus je pohádka. Pohádka, ve které ke katarzi vede sobectví a nenávist. Sobectví a nenávist vítězící nad neviděným strachem. Nad bubáky v komorách, které se bojíme otevřít.
Ačkoliv jsme dospělí.