Skauting je něco jako lakmusový papírek demokracie v Čechách. Ponoříte ho do společenského dění a když roste a rozvíjí se, tak je obecně s naší společností cosi dobře. Spíše demokracie než totalita. Spíše svoboda než poručnictví. Spíše inovace než zápecnictví. Spíše radost než skepse.

S koncem dneška uplynulo 10 699 dní, kdy může skautské hnutí svobodně existovat po Sametové revoluci. O den více, než existovalo od svého vzniku v časech Rakouska – Uherska, během první republiky až do zákazu nacistickou zvůlí v období protektorátu. S dneškem fakticky zažíváme nejdelší nádech svobody skautingu za celou dobu jeho existence. A? Počet skautů a skautek roste.

Historie vypráví, že někdy po dobrém přichází špatné. Rychle, pro mnohé nenápadně, znenáhla a pokradmu. Skauti a skautky mají takovou zkušenost, že jeden den vedete v poklidu schůzku oddílu a další den vás totalitní režim, který se zdál zpočátku mimo mísu, soudí za velezradu. Je vám třeba 20 let a sedíte na lavici obžalovaných. Jde o doživotí a prim hrají lidé, kteří chtějí vaši svobodu chránit ploty na hranicích.

Výchova buď vede k vmezeření se do škatulky nebo ke svobodě. Skauting se rodil ve světě před více než sto lety, ve kterém demokracie nebyla normou, ale výzvou. A skauting i dnes nabízí zažít na vlastní kůži ty momenty, kdy se společně lidé o něčem rozhodují, kdy respektují názory ostatních, kdy zkouší formulovat názor vlastní.

Matematik by si možná přál, aby takové číslo, jako 10 699, bylo prvočíslem. Aby bylo výjimečné z podstaty věci. Dělitelné jenom samo sebou nebo jedničkou. Aby dnešek byl bezvýhradně výjimečný. Jenže není. 10 699 je dělitelné ještě číslem třináct. Víte, no a co. Význam třináctky jako smolného čísla se zbytečně přeceňuje. Černá kočka taky nemůže za to, že o ni zakopnete, když vám zrovna náhodou běží přes cestu.

A demokracie není exaktní věda. Není to ani věštba z různých znamení. Prostě roste ze svobody každého jednoho člověka. A skauting je výchovou ke svobodě.