O krizi české politické kultury a etikety přemýšlím už delší dobu. K dalším a dalším úvahám nad tím, jak se politické špičky naší země chovají, jak se vyjadřují nebo jak se oblékají, mě většinou velmi nečekaně přivádějí politici různého postavení a politického smýšlení. Ano, u určitého kulturního vandalismu nehraje politická příslušnost valnou roli a já bych jistě mohl střílet i do vlastních řad.

Mohl bych si to ale, snad, dovolit. V politice se pohybuji 26 let, hodně lidí jsem potkal, hodně věcí jsem zažil. A možná i díky tomu, že od roku 2000 řídím takový kolos, jako je Fakultní nemocnice Motol, naučil jsem se na stovkách a tisících jednání a setkání to, že člověk by v takové funkci měl vědět, jak se obléknout, co říkat a co neříkat, jak se chovat.

I proto mě vždy překvapí, když se čeští politici neumí obléknout ani na ty nejzásadnější společenské akce. Naposledy jsem utrpěl kulturní šok 28. října na Pražském hradě. Ve Vladislavském sále, který sám o sobě jakoby nabádal k tomu, aby se člověk dvakrát zamyslel nad dress code, se sešli vrcholní představitelé naší země. A přitom, když jsem se kolem sebe rozhlédl, viděl jsem celou řadu hrubých porušení pravidel etikety, a to i u těch skutečně vysoce postavených lidí. Při pohledu na jednoho z účastníků v proužkované košili mi, přiznám se, oči krvácely.

Jsem především pražský politik. Mohu vám proto spolehlivě říci, že také stěny Obecního domu už toho za poslední roky při Plesu hlavního města Prahy viděly tolik, že by to bylo velmi smutné povídání. Ostatně 28. listopad se blíží a i letos se jistě najdou výtečníci, kteří si s oblekem hlavy lámat nebudou, za dostatečný budou považovat svetr a místo kravaty či motýlka zvolí košili rozepnutou snad až do půlky břicha…

Možná si říkáte, že bychom neměli lidi soudit podle vzhledu, tedy ani toho, jak jsou oblečení. Že v první řadě záleží na tom, jak se chovají a jaké mají úmysly. S tím souhlasím, i když se nikdy nezbavím přesvědčení, že politik by se měl umět obléct. Horší ale je, že ani s tím chováním to v české politice poslední dobou není nijak slavné. Vkrádá se do ní hrubost, vulgárnost a urážky, vytrácí se schopnost slušné diskuze i umění nechat mluvit svého názorového souputníka. Natož ho vůbec poslouchat.

V tomto směru bohužel považuji za hlavní zdroj aktuálních problémů příchod hnutí ANO na výsluní české politiky. Andrej Babiš si na této hrubosti a vulgárnosti, kterou zaměňuje za lidovost, záměrně postavil image. Vždyť už ono okřídlené heslo „Nekecáme, makáme“ přesně vyjadřuje, jaký styl komunikace do české politiky tito původně „NEpolitici“ z ANO přinášejí. Nedávná debata ministra financí Andreje Babiše s Miroslavem Kalouskem v Otázkách Václava Moravce pak celou tuto zvláštní politickou kulturu jen podtrhla před stovkami tisíců diváků. Vždyť Andreji Babišovi se povedlo to, co snad ještě nikomu, totiž že vedle něj Miroslav Kalousek působil jako slušný a korektní diskutér…

Své neveselé zamyšlení bych zakončil opět v Praze, na magistrátu hlavního města (nebudu zmiňovat Piráty, kteří se svou skateboardovou kulturou patří všude možně jen ne na jednání zastupitelstva). I zde totiž zanechal Andrej Babiš se svým ANO nepěknou stopu politické vulgarity, a to přímo na postu nejvyšším. Já vůbec netvrdím, že všichni politici z ANO jsou hrubí, neslušní a nekorektní. Naopak, už jsem jich poznal dost takových, se kterými není problém jednat slušně a bez toho, aby vám pak zůstala hořkost v ústech. Bohužel paní primátorka Adriana Krnáčová reprezentuje svého předsedu naprosto věrně, dokonce ho překonává. Všichni si jistě vzpomenete na její vyjádření o „debilech“ v souvislosti s dostavbou tunelu Blanka. Bohužel pro vulgarity paní primátorka nejde daleko ani na těch nejvyšších jednáních. Slyšet taková slova z úst nejvyšší představitelky Prahy, notabene ženy – primátorky, je pro mě, politického matadora, skutečné utrpení. Je přitom zvláštní a smutné zároveň, že všichni muži - primátoři, které jsem na magistrátu zažil, se chovali mnohem korektněji a slušněji, a to včetně Pavla Béma. Bohužel.