Žena by měla být doma s dětmi, starat se o domácnost, vařit, žehlit a činit manžela šťastného, protože on ve své neskonalé dobrotivosti přinese jednou za měsíc výplatu a položí na rodinný stůl nějakou tu korunu. To je představa o fungování rodiny, která mi je na hony vzdálená. Podobně jako radikální feminismus. Rovnost mužů a žen dohnaná do extrému, prosazovaná všude, vždy a za všech okolností, bez ohledu na přírodu, fyziku, anatomii, Boha i preference každého z nás.

Nejsem šovinista. Schválně nedodávám žádné ALE, jak to známe z notoricky známých spojení „Nechci si stěžovat, ale…“ nebo „Nejsem rasista, ale…“. Tady jednoduše žádné ALE není. Ženy obdivuji, vážím si jich, respektuji je jako krásná stvoření i vynikající odborníky. Ostatně mám doma manželku a tři dcery, takže si troufám říct, že o ženách i něco vím.

Když jsem se ale v dubnu pro server Aktualně.cz vyjádřil, že mě znepokojuje třikrát větší počet studentek oproti studentům na lékařských fakultách, protože by to mohl být problém pro typicky mužské obory medicíny, jako například ortopedii, tvrdě jsem to schytal v komentáři Silvie Lauder pro Respekt. Článek nesl titulek: KDY PADNE MÝTUS, ŽE ŽENA NESTAČÍ NA FYZICKY NAMÁHAVÁ POVOLÁNÍ? Z mé logické úvahy nad budoucností silových oborů v medicíně se staly zpátečnické řeči neandrtálce, který by ženy chtěl mít u ohně, kde by opékaly mamuta. Autorka se dokonce nebála laskavým čtenářům ozřejmit některé mé zvrhlé myšlenky: „Ludvík jinými slovy říká, že ženy nemohou či nemají zájem pracovat v oborech, které jsou fyzicky náročné.“

Samozřejmě jsem nic takového nejen neřekl, ale ani neměl na mysli. Nevidím důvod, proč by ženy nemohly pracovat ve fyzicky náročných oborech. Ovšem s tím dodatkem, že na ně musejí stačit. A pravdou je, že na některé obory většina žen fyzicky nestačí. Je to ale snad nějaký problém? Není. Ženy o tyto obory většinou nemají zájem a dokonce jim ani nevadí, že v takovém oboru „nemohou“ pracovat. Vezměte si například horníky, kterých máme několik tisíc, ale ženu byste mezi nimi hledali těžko. A neslyšel jsem, že by si na to ženy stěžovaly. Stejně tak například strojvedoucí vlaků. Mezi těmi byste ženy spočítali nejspíše na prstech jedné ruky a žádnou nevoli jsem proti tomu nezaznamenal.

Existuje pořád ještě dost povolání, ve kterých je fyzická dispozice důležitá, a kde díky tomu mají muži „výhodu“. A některé medicínské obory, typicky právě ortopedie, mezi ně patří. Víte, s jakým vybavením pracují ortopedové, kteří operují například kyčel? Je skoro stejné jako u zedníka. Tahle práce vyžaduje fyzickou sílu a výdrž. Samozřejmě, některé ženy tímto disponují, pak je v pořádku, když se stanou ortopedkami. Jenže objektivně vzato, většina žen tyto dispozice nemá a do ortopedie se nepohrne. Což není špatně, jen pak musíme myslet i na to, abychom měli dostatek mladých mediků, kteří se jednou ortopedy stanou.

Rovnost pohlaví, tedy rovnost mezi mužem a ženou je jedna z nejlepších věcí, kterou nám přineslo 20. století. Na druhou stranu, když se jakákoliv myšlenka a boj za ni příliš radikalizuje, přichází extremismus. Rovnost pohlaví by přece měla být o rovných příležitostech a podmínkách. Neměla by opomíjet přírodu a její fyzické zákonitosti, nebo proti nim dokonce bojovat. Že většina žen nestačí na některá fyzicky náročná povolání, to není mýtus, to je realita. Stejně jako to, že já bych se například nikdy nezvládl postarat o děti tak, jako to zvládají miliony žen na celém světě. Měli by se kvůli tomu snad muži přivazovat ke kočárkům a držet hladovku?