Křest kouřem
Když člověk nastupuje do nové práce, chvíli se seznamuje s tím, jaké jsou jeho povinnosti, kdo jsou jeho spolupracovníci, jaké jsou cíle a agenda. Platí to zejména tehdy, pokud nastupuje do vedoucí pozice. Když jsem k 1. prosinci nastoupil do funkce ministra zdravotnictví, na tyto věci nebylo mnoho času. Nenastoupil jsem na začátku volebního období, ale 11 měsíců před koncem. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku, a to ve chvíli, kdy je po třech letech jízdy rozjetý plnou rychlostí a zdaleka ještě nebrzdí do cílové stanice. Mám ale jednu zásadní výhodu – v prostředí českého zdravotnictví se pohybuji 28 let, 16 let jsem řídil největší nemocnici v České republice.
Podíl nepodmíněného základního příjmu na poopičení člověka
Když se řekne „utopie“, německý filozof Karel Marx je určitě jedno ze jmen, které se každému v souvislosti s tímto termínem vybaví. Duchovní otec „dějin třídních bojů“, Komunistického manifestu i Kapitálu se během svého života výrazně vyvíjel, stejně jako jeho filozofie. Byl také různě vykládán a různě zneužíván, vždyť inspiraci v něm nacházel jak reálný socialismus v Sovětském svazu nebo čínský maoismus, tak reformní socialisté v Československu během tzv. Pražského jara v roce 68. Nakonec i v průběhu nedávné hospodářské krize se často hledaly odpovědi a inspirace v jeho spisech. Termín „utopie“ ale k Marxovi samozřejmě neoddiskutovatelně patří, představa zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolení beztřídní komunistické společnosti, to je utopie v nejčistší formě.
Sluneční stát, ve kterém není o co stát
Dějiny lidstva jsou plné utopických představ o tom, jak by měla naše společnost vypadat a fungovat. Ale snad nikdy z jejich naplňování nevzniklo nic dobrého, jakkoliv se nejprve mohlo zdát, že jde o správný model. Dnes takovým představám říkáme utopické a zrovna minulé století bylo svědkem toho, jak taková utopie může přivést na okraj propasti celé společnosti.
Všichni budete stejní, nebo to dám k Ústavnímu soudu!
Naše nedávná historie je lemována bojem našich předků za věci, které nám dnes připadají už samozřejmé, a ve své samozřejmosti jakoby bledly a ztrácely význam. Minimální mzda, podpora v nezaměstnanosti, ale třeba i volební právo pro ženy, dostupná zdravotní péče nebo péče o zdravotně postižené. A samozřejmě svoboda slova. To všechno už máme. Jenže je to málo. Některým.
Registr smluv aneb Transparentnost po česku
Na začátku srpna se v médiích objevily informace o prvním měsíci fungování centrálního registru smluv. Do registru mají povinnost vkládat (a tím zveřejňovat) veškeré smlouvy s plněním vyšším než 50 tisíc korun všechny státní, krajské a obecní úřady i firmy, tedy včetně fakultních nemocnic. Jak se ukázalo, za měsíc červenec do tohoto registru vložila informace o svých „kontraktech“ ani ne desetina těch, kdo tuto povinnost nově mají.
Prague Pride: Nenormální prezentace normálnosti
Alegorický průvod v rámci festivalu Prague Pride projde v sobotu Prahou už pošesté. Křiklavé barvy, veselá nálada, balónky a svou vzájemnou lásku prezentující gayové a lesbičky. Ale také veřejná prezentace sexuálního styku v ulicích hlavního města (snad zatím „jen“ v alegorické podobě), explicitní nahota, vulgární nápisy i výkřiky. Věci, které by kdykoliv jindy na tom samém místě v Praze minimálně řešila městská policie a lidé jdoucí okolo se svými dětmi by se nad nimi (právem) pohoršovali, jsou náhle pod hlavičkou průvodu Prague Pride brány jako projevy odvahy, lásky a snad dokonce i svobody a demokracie.
Nález Ústavního soudu? Nešlo o postavení homosexuálů ve společnosti
Když v úterý Ústavní soud ČR zrušil svým nálezem ustanovení zákona o registrovaném partnerství, které znemožňovalo adopci dítěte registrovaným partnerům, vypadalo to v médiích a na sociálních sítích tak, jako když by homosexualita právě vystoupila z ilegality a bylo ukončeno upalování gayů a lesbiček na hranicích. Veřejná diskuze se náhle zaplnila dezinformačními výklady soudního rozhodnutí a vytlačila mimo zájem to nejzásadnější, o co by nám mělo jít, tedy práva a výchovu dětí.
Skončil klid polistopadové generace
Ať se nám to líbí, nebo ne, probudili jsme se dnes do jiného světa, než ve kterém jsme včera usínali. Evropská unie se formálně nezmění dnes, ani zítra, ale jisté je, že se změní. To by samo o sobě nebylo špatně, protože zásadní změnu potřebuje už delší dobu. Jenže po výsledku referenda ve Velké Británii, které rozhodlo o jejím odchodu z EU, se velmi výrazně mění možnosti toho, jakou budoucnost vlastně unie bude, nebo může mít.
Rovnost pohlaví nebo bezpohlavní rovnost?
Žena by měla být doma s dětmi, starat se o domácnost, vařit, žehlit a činit manžela šťastného, protože on ve své neskonalé dobrotivosti přinese jednou za měsíc výplatu a položí na rodinný stůl nějakou tu korunu. To je představa o fungování rodiny, která mi je na hony vzdálená. Podobně jako radikální feminismus. Rovnost mužů a žen dohnaná do extrému, prosazovaná všude, vždy a za všech okolností, bez ohledu na přírodu, fyziku, anatomii, Boha i preference každého z nás.
Ne(z)odpovědnost pražské ODS
Hned na úvod musím říct, že jsem většinou v politice dalek toho, abych někoho obviňoval z nezodpovědnosti. To, že jsem v aktuálním komentáři sáhl k tomuto poměrně silnému vyjádření, je ale mimo jiné reakce na slova, která na svém facebookovém profilu před pár dny uveřejnil předseda pražské ODS Filip Humplík. Jednalo se v jeho svérázném podání o komentář k požadavkům Matěje Stropnického, které předseda Strany zelených sdělil při vyjednávání o staronové koalici na pražském magistrátu jako podmínky pro to, aby sám neusedl v Radě hlavního města Prahy, což jsme zase po předchozích zkušenostech ze společné práce požadovali my, tedy ČSSD, ale také ANO.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
