Na neveřejném jednání Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (dále jen ÚSTR) dne 18. 12. 2013 se její členové usnesli, že zatají složení Výběrové komise, která bude posuzovat koncepce přihlášených kandidátů na ředitele/ředitelku ÚSTR a to až do zveřejnění anonymního hodnocení koncepcí. Své rozhodnutí odůvodnili „zajištěním spravedlivého“ výběrového řízení.


Konference CEFRES, 29.11. 2010, Oldřich Tůma, Muriel Blaive a Nicolas Maslowský

Titíž členové, kteří při odvolání ředitele ÚSTR Daniela Hermana odůvodňovali svá rozhodnutí například tím, že nesplňuje „nepolitické vědecky relevantní představy“ o vedení instituce (M. Uhl), nebo že nepřímo vtahuje členy Rady do „nejrůznějších politických kampaní“ (L. Jelínek) či že přišli Ústav zachránit, neboť „celé řady občanů, odborníků, akademických historiků, ale i nemalého počtu politiků jsou přesvědčeny, že by nejjednodušším řešením bylo Ústav zrušit“ (J. Bureš), se rozhodli obdobně ideologicky vznešenými argumenty odůvodnit kontinuitu svého počínání, neboť samotné zveřejnění jmen členů komise by dopředu napovědělo výsledek. Komisi totiž tvoří zejména dlouhodobí odpůrci ÚSTR, dále lidé, kteří jsou ve střetu zájmů k jednotlivým kandidátům nebo jsou přímo či nepřímo napojeni na ČSSD.

Kdo za Radu ÚSTR navrhoval členy komise?

Mgr. Michal Uhl, člen Občanské společnosti Dienstbier náš prezident,
Mgr. Lukáš Jelínek, dřívější člen SD-LSNS, později člen ČSSD, dlouholetý spolupracovník, poradce Lubomíra Zaorálka, politický analytik a mediální konzultant Vladimíra Špidly,
PhDr. Emílie Benešová archivářka Národního archivu, která již v roce 2002 podepisovala petici proti plánovanému zřízení ÚSTR. Institut by získal určitou exkluzivitu v přístupu k některým historickým pramenům z období 1948-1990.
PhDr. Jan Bureš, Ph.D. člen Městského zastupitelstva v Dobříši za ČSSD.
(Členka Rady MUDr. Naděžda Kavalírová žádného člena komise nenavrhla.)

Dvanáct utajovaných členů výběrové komise:

Doc. PhDr. Ing. Milan Znoj, CSc. – dodatečně jmenovaný člen komise. Za normalizace marxistický filosof a člen KSČ, koncem 80. let působil na katedře marxisticko-leninské filosofie na oddělení dějin filosofie, člen zástupce vedoucího stranické skupiny VUML. V tomto období publikoval ve Filosofickém časopise texty v duchu marxisticko-leninské filosofie, například o rozpornosti buržoazní vědy. Ještě pár měsíců před rozpadem komunismu na podzim 1989 v článku „Marxismus, ekologická krize a panský postoj k přírodě“ tvrdil, že „marxismus je schopen dát odpověď na ekologickou krizi“.
Je znám jako dlouholetý aktivní kritik existence ÚSTR. Jeden z petentů proti zákonu o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu. Je bývalým spolustranickým kolegou současného radního Lukáše Jelínka. Oba byli v politické straně SD-LSNS. Do roku 2006 používal v souvislosti s komunismem termín „totalita“. Během politické módní vlny, založené na depolitizaci komunismu, přešel na stanovisko, že „ideologie totalitarismu je až pozdní import“. Člen redakční rady časopisu Listy, propagující články typu „ÚSTR by měl být opravdu zrušen“, jehož autorem je Petr Uhl. (Listy číslo 3/2013).


Katedra marxisticko-leninské filozofie, 1989, FF UK Praha


Praxe jako předpoklad vědy - ukázka


Marxismus, ekologická krize a panský postoj k přírodě - ukázka

PhDr. Daniel Doležal, Ph.D. – archivář. Jako předseda České archivní společnosti vedl několik let kampaň proti zřízení ÚSTR a upozorňoval, že „Česká archivní společnost hodlá podniknout kroky zákonnými prostředky k zamezení vzniku jmenovaného ústavu“ a současně tvrdil, že většina archivářů považuje Ústav „za komunismem inspirovaný pokus politicky působit na veřejnost, za možnost neodborně manipulovat s materiály StB, za dobře placenou zašívárnu pro pár aktivních a přitom kvalitní práce neschopných také historiků“ . Když bylo zřejmé, že Ústav vznikne, archivní společnost ho v roce 2007 neúspěšně navrhla do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Důvodem obav Daniela Doležala bylo „rozbíjení archivních fondů“, „vysoké náklady na stěhování a existenční nejistota archivářů“.

PhDr. Lenka Linhartová – archivářka, která například v Senátu při veřejném slyšení v roce 2012 prosazovala dlouhodobou snahu archivářů „osamostatnit Archiv bezpečnostních složek a vytvořit z něj instituci nezávislou na Ústavu pro studium totalitních režimů.“

PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D. – dlouholetý ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, který v minulosti dělal vše pro to, aby ÚSTR nevznikl. Podle něho „vznik takového ústavu otevírá pole pro zasahování politiky do světa historického bádání“. Oldřich Tůma, obdobně jako Daniel Doležal, v podstatě sám sebe neúspěšně navrhl v roce 2007 do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V českém akademickém prostředí se považuje za „normální“, aby aktivistický kritik a vedoucí pracovník akademického ústavu nejen kandidoval do vedení „konkurenčního podniku“, ale působil i v jeho Vědecké radě a nakonec se podílel na výběru jeho ředitele. O nezávislosti jeho hodnocení vypovídá i skutečnost, že Oldřich Tůma v prosinci 14.1. 2014 odstoupil z Vědecké rady ÚSTR na protest proti odvolání Muriel Blaive.

Nicolas Maslowski, D.E.A., Ph.D. – politolog a sociolog francouzsko-polského původu. Spolupracuje s CEFRES, Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách v Praze, podobně jako Dr. Muriel Blaive, jejíž práci posuzoval. Oba v současnosti pracují na katedře Historické sociologie FHS UK. Společně s Muriel Blaive vystupoval na konferencích a napsal s ní i některé publikace. Jako politolog je známý svým tvrzením, že: „České strašení komunismem je jenom podfuk zkorumpované pravice, aby se udržela u moci.“

Ukázka společných publikací a konferencí:
Muriel Blaive, Nicolas Maslowski, « The World of the Two Václavs : European-Minded vs. National(ist) Intellectuals in Czechia », in Justine Lacroix, Kalypso Nikolaidis (eds), European Stories. Intellectual Debates in Europe in National Contexts, Oxford, Oxford University Press, 2010.

Muriel Blaive, Nicolas Maslowski, « Domination and Power Mechanisms of the Czechoslovak Communist Party at the Philosophical Faculty, Charles University, 1968-1989 », H-Soz-u-Kult, 11. leden 2008.

« The Worlds of Two Václavs: European Intellectuals vs. Nationa(list) Politicians » (with Nicolas Maslowski), conference How national intellectuals debate Europe, Oxford, Oxford University, 30. duben-1. květen 2009, zorganizovaly Justine Lacroix a Kalypso Nicolaidis.

Prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. – historička umění specializující se na středověké umění. V období, kdy posuzovala koncepce uchazečů zároveň neúspěšně kandidovala za ČSSD do rady Ústavu pro studium totalitních režimů (dne 13. února 2014). V roce 2012 vystupovala například ve volebním prezidentské spotu, kde vyjádřila podporu Jiřímu Dienstbierovi, kandidátovi na prezidenta České republiky za ČSSD.


Z konference CEFRES, 17.2. 2011

PhDr. Jiří Hnilica, Ph.D. – dodatečně jmenovaný člen komise, historik. Spolupracuje rovněž s CEFRES, Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách v Praze, podobně jako kandidátka Dr. Muriel Blaive, jejíž práci posuzoval.

Ing. Václav Žák – signatář Charty 77 a bývalý politik, spolu-stranický kolega současného radního Lukáše Jelínka, oba byli členy politické strany SD-LSNS. Šéfredaktor časopisu Listy a člen její redakční rady.

Prof. Ing. Jiří Witzany, Dr.Sc. – emeritní profesor, stavař-výzkumník, neúspěšný kandidát do Senátu za ČSSD v roce 2008, současný poradce Bohuslava Sobotky pro výzkum a vysoké školy. Odstoupil do jednoho měsíce po svém jmenování.

PhD. Arnošt Marks – bývalý ředitel Středoevropského technologického institutu, specialista na evropské fondy, manžel současné ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové. Odstoupil do jednoho měsíce po svém jmenování.

Prof. PhDr. Vít Vlnas – ředitel Národní galerie, profesor dějin umění, specialista na baroko, jeden z petentů proti zákonu o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu. Odstoupil během dvou měsíců po svém jmenování.

Doc. Lukáš Valeš, Ph.D. – politolog, zaměstnanec Vysoké školy evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích.

Z výše uvedeného vyplývá, že utajený výběr jednotlivých členů komise nezajistil spravedlivé výběrové řízení, ale pouze umožnil nerušený a nekalý „klid na práci“, za pomoci osobního a diskursivního klientelismu, prostřednictvím různých negativistických politik. Například dlouhodobým odporem k existenci ÚSTRu, ideologickou kritikou totalitarismu, formováním dlouhodobé strategie archivářů a politiků „osamostatnit Archiv bezpečnostních složek a vytvořit z něj instituci nezávislou na Ústavu pro studium totalitních režimů“. V posledku i za pomoci módní depolitizace komunismu levice, neboť „strašení komunismem je jenom podfuk zkorumpované pravice.“