Otevřený dopis faráři, ex-senátorovi a členu Rady ÚSTR



Pane Bárto,

v souvislosti s Vaším nedávným otevřeným dopisem, který jste zaslal mě a dalším kolegům z ÚSTR dne 14.5.2014, jsem se rozhodl připomenout Vám první dopis, který jste mi před několika lety adresoval, neboť může být klíčem nejen k Vašemu otevřenému dopisu, ale i k působení v Radě ÚSTR.
V roce 2009 jste mi napsal naléhavý, ve věci zablokovaného majetku původně místního podnikatele zahradnické firmy JENA, kterému státní orgány zablokovaly pozemek v obci, neboť ho získal nezákonně od zastupitelstva a byl Vaším „generálním sponzorem Diakonie ČCE v Litoměřících, kterou spoluvedu“.

Obrátil jste se na mne v souvislosti s údajným, mým „značným vlivem“ v obci. Tehdy jste mi napsal, že se sice „neznáme, i když jsme oba z disentu“, a vyzdvihl jste skutečnost, že jste někdejší chartista, což by mohlo být pro mne určitým „doporučením“, abych loboval ve Vaší věci.

V dopise jste doslova napsal: „Velmi Vás o to prosím. Nejen kvůli své neziskovce, které pan Ing. Švejkovský výrazně pomáhá, ale zejména tak říkajíc z vyššího principu mravního. Jestliže jsme v dávných dobách zápasili o dodržování práva a zákonů, měli bychom tak činit neustále.“ Následně jste mě ujišťoval, že „opravdu jsem Ing. Švejkovského poznal jako slušného člověka, často se mi – trochu jako farářovi – svěřuje, jak je nešťastný z korupčního prostředí, ve kterém se musí podnikatelé pohybovat a z toho, jak nepřistoupením na tuto hru zůstává člověk často mimo – nedostává zakázky, pokud nedává úplatky.“

Odpověděl jsem Vám obšírným dopisem, v němž jsem se Vám snažil vyvrátit zejména Váš mylný dojem, že „v obci mám značný vliv“. Nebyl jsem žádným politikem, ale jen aktivním občanem, snažícím se za pomoci různých zákonných prostředků změnit protiprávní a atavistické poměry v obci. Tehdy v ní panovala atmosféra, kterou přesně vystihla mladá reportérka natáčející pořad pro cyklus Reportéři ČT. Po jednom velmi bouřlivém veřejném zasedání zastupitelstva mi řekla, že si myslela, že je přítomna na natáčení dobového filmu z padesátých let. Zaujalo ji nejen to, že místní občané starostu hájili slovníkem jako za komunismu („náš předseda“), ale že když se jeden zastupitel postavil na mou stranu, tak mu zničili auta. Do místního koloritu také patřilo, že vůči pražskému restituentovi, který v obci získal rozsáhlý majetek, veřejně vystupovali jako proti třídnímu nepříteli, neboť se podle nich k majetku dostal za pomoci „bezpracného zisku“. Nakonec mu někdo i zapálil zámeckou konírnu.

Součástí tehdejší politické kultury v obci byl zvyk rozdělovat občany na „náplavky“ a „starousedlíky“, dále bující klientelismus, či podvodné a korupční jednání obecního zastupitelstva, které bylo aktivně podporováno značnou částí místních obyvatel. Mnozí z nich byli osobně zainteresovaní na výhodách nezákonného jednání, iniciované zastupitelstvem, například v rámci fingovaného sociálního bydlení nebo odprodeje obecního majetku.

Většinu zastupitelstva a občanů iritovala skutečnost, že jsem zasedání dokumentoval a v případě opakovaných pokusů místních občanů, snažící se během veřejného zasedání zničit videokameru, jsem používal účinnou zaříkávací formuli: „Ta videokamera je majetkem ministerstva vnitra.“

Když rozkr(l)ádání státu bylo povýšeno na akceptovanou společenskou normu a obec začala fungovat spíše jako stát ve státě, kdy např. starosta najímal na své kritiky i detektivní kancelář, podal jsem trestní oznámení jak na starostu, tak i na další osoby z důvodu podvodného jednání. Obec získala od státu neoprávněně skoro 19 mil. korun a následně musela zaplatit finančnímu úřadu pokutu ve výši skoro 11 mil. korun.

Prostřednictvím médií jsem upozornil veřejnost i na nezákonné podnikání stavební společnosti FISA s.r.o. pod vedením ing. Ivany Salačové, která dnes jako obžalovaná podnikatelka figuruje ve známé korupční kauze bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, tentokrát jako spolupracující svědek.
(http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/uholicky-podvadely-pri-vystavbe-bytu20100804.html)

Její firma získala během pár let v inkriminované obci zakázky ve výši 80 mil. korun. Ilustrativním příkladem jejího podnikání je stavba bytového domu, původně pro sociální bydlení, která měla přijít obec na 28 mil. korun, nakonec ji ale stála dvojnásobek.
(http://www.obec-uholicky.cz/e_download.php?file=data/editor/92cs_19.pdf&original=Uholicky_05_2012_web.pdf)

Poté, co jste byl svým generálním sponzorem informován, že jsem veřejně vystoupil proti opětovnému prodeji pozemků, který byl pro obec nevýhodný, obrátil jste se obratem dopisem na zástupce médií jako „farář a člen správní rady Diakonie ČCE“, abyste je upozornil, jak se podařilo „psychicky“ narušenému „Vodrážkovi a spol. celou vesnici rozvrátit“ a jak se veřejnost a novináři „nechali nachytat na masivní kampaň umanutého Mirka Vodrážky. Už byl pořad i v televizi, v rozhlase...“.

Pane Bárto, od disidenta a navíc duchovního bych očekával větší toleranci a pochopení pro erasmusovskou „chválu bláznovství“, o kterou se v těžkých dobách normalizace opíral i Václav Havel. Nemluvě o reflexi bláznovství rozvíjené Michaelem Foucaultem.

Co víc, mimo mě samotného jste tehdy dehonestoval i malou skupinu zastupitelů, kteří se postavili na odpor proti většině a s politickou odvahou hájili skutečné zájmy obce. A abyste byl ve svém morálním bludu konzistentní, šířil jste i pomluvy o pražském restituentovi v souvislosti s údajným „prapodivném nabytí obrovských rozloh pozemků“.

Z Vaší reakce byla patrná frustrace, kdy jsem v souvislosti s nezákonnostmi v obci ignoroval Vaše pochybné lobbování spojené s „vyšším principem mravním“, zaštiťované podpisem Charty 77, disidentstvím a dokonce i autoritou faráře.

Naopak za nemravné jsem považoval skutečnost, že původně obecní majetek byl generálnímu sponzoru Diakonie klientelisticky připravován k prodeji, prostřednictvím jeho otce, který byl členem zastupitelstva v letech 1994-1998. Váš generální sponzor si obecní pozemek o velikosti cca 75 000 m2 odhadl sice jen na 500 0000,-Kč, (účetní hodnota byla 46 mil.), ale smluvní pokutu pro obec, v případě, že by prodej obec neuskutečnila, si zařídil ve výši 7,5 milionů! Prodej pozemku byl zrealizován formou 10ti ročních splátek po 300 tisících, bez zohlednění inflační položky. Obecní majetek tak byl prodán v rozporu se zákonem, za cenu v místě a v čase nižší, než se obvykle prodává. Na celé kauze byla však podstatná nezákonná skutečnost, že k prodeji došlo poté, co smlouvu odsouhlasili pouze čtyři politici z devítičlenného zastupitelstva.

Letos jste se stal členem Rady ÚSTR a 20. března 2014 jste se poprvé zúčastnil veřejného zasedání. Před zasedáním jste vyjádřil překvapení z deja vu a nelibost z „vyššího principu mravního“ nad mojí přítomností, a zejména pak nad skutečností, že veřejné zasedání jsem natáčel na videokameru.
Na zmíněném zasedání jste také hlasoval pro Výroční zprávu ÚSTR a ABS za rok 2013, ačkoliv bylo zřejmé, že obsáhlý text vidíte poprvé, s problematikou jste nebyl seznámen, navíc zpráva obsahovala i některá lživá tvrzení, která byla vyvrácená i v průběhu soudu s Danielem Hermanem.
Když jsem Vás jako jeden z devíti petentů otevřeného dopisu adresovaného 13. května 2014 upozornil, že jste na svém prvním zasedání „bez jakýchkoliv připomínek odsouhlasil výroční zprávu ÚSTR za rok 2013“, tvrdohlavě jste 5. 6. 2014 na facebookových stránkách otevřené skupiny „Volba ředitele/ředitelky Ústavu pro studium totalitních režimů“, oponoval, že: „pro Výroční zprávu jsem nemohl hlasovat, jakkoli ji nepovažuji na rozdíl od Vás za vylhanou, neboť jsem v roce, o kterém zpráva podává informace, nebyl ještě v ÚSTR. Zdržel jsem se hlasování.“



V důsledku iracionálního přesvědčení a oslabené paměti jste však nadále dogmaticky tvrdil, že zpráva neobsahuje nepravdivé informace.
Na svém bludu jste trval, navzdory tomu, že historik Petr Blažek a badatel Radek Schovánek Vás, jako přímí svědci Vašeho hlasování, upozornili, že se mýlíte a jejich svědectví jste popíral dalším bludem, že Vás překvapilo, že „paní Kavalírová hlasovala pro“ i když to nebyla pravda.
Znevažoval jste své kritiky-svědky dehonestováním, že Vám „připomínají estébáky“ a ve své rigidní umíněnosti jste požadoval další „důkaz“. Proto se Petr Blažek a Radek Schovánek obrátili na mne, abych jim poskytl videozáznam, který dokládá, že nemáte pravdu a že v rozporu s Vaším tvrzením skutečně hlasujete pro něco, o čem jste na druhé straně absolutně přesvědčený, že byste nikdy „nemohl nehlasovat“.
https://www.youtube.com/watch?v=Pl0ailNZl38&feature=youtu.be

Z výše uvedeného se nabízí zásadní otázka: jak je možné, že člověk, který si zakládá na „vyšších principech mravních“, je usvědčen z vlastního bludu záznamem z videokamery nejen „psychicky“ narušeného jedince, který rozvrací společnost, ale i lidmi, kteří Vám „připomínají estébáky“?
Proč nejste schopen nahlédnout Váš blud o zlých a pomatených lidech, kteří rozvrací „celou vesnici“, když ho nepřímo vyvrátil i soud, poté co potvrdil nezákonné jednání některých aktérů?

Jste vůbec schopen ještě rozeznat vlastní rozpory s realitou, když na jedné straně napíšete třem odborovým organizacím, že Rada ÚSTR a vedení „nic nezákonného neprovádí“, a to v situaci, kdy už existují nejen nepravomocné, ale už i pravomocné rozhodnutí soudu o nezákonnosti konkrétních kroků ze strany vedení a Rady ÚSTR?

Erasmus Rotterdamský ve svém díle Chvála bláznivosti, říká, že kdo chce úspěšně pracovat na veřejnosti, kdo se uchází o nějaký úřad, měl by vědět, že má hrát dobře svou roli a neměl by se chovat jako kůň, který je nešťastný z toho, že je neznalý lidské gramatiky, neboť to není jeho přirozenost.
Pokud je tedy Vaší přirozeností nevědomost, potom jak říká Erasmus, můžete dál v klidu provozovat svou „zvrácenou rozumnost“ a nadále pochybné podnikání obhajovat vyššími principy mravními nebo nezákonné jednání Rady nebo ÚSTR, negativními emocemi z výslechů na StB.

Je to ale opravdu zásluha Bláznivosti, když si Vy a mnozí funkcionáři, úředníci, disidenti a duchovní myslí, že se pouze řídí ctnostmi a moudrostí, neboť usilují jenom o veřejný zájem a v žádném případě nejednají nemravně v klientelistickém a korupčním prostředí. Obdobně je její zásluhou, že se spolu se syndromem falešné paměti dlouhodobě řídíte důvěrou ve smyšlenky, lehce podléháte morálním bludům, svému nereálnému očekávání a hledáte souvislosti tam, kde žádné nejsou.

Pane Bárto, přestože i videozáznam Vás usvědčuje z bludu „že“ jste „nehlasoval“, pro mne je důležitá spíše řeč Vašeho těla „jak“ jste hlasoval.
Na zmíněném záznamu vystupujete jako člověk očividně neinformovaný, těkající v chaotickém shluku informací, kdy odezíráte ze svého okolí návod pro své jednání. Až když většina členů zvedla ruku, teprve pak jste s příznačným pokrčením hlavy a ramenou, ve smyslu erasmovské konformity „ducha v temnotách“ dodatečně, pomalu a nejistě svou ruku zvedl.

Dietrich Bonhoeffer, německý teolog, etik a pastor popravený nacisty za svůj odboj proti Hitlerovi, v takové situaci, kdy lidé se stávají nástrojem bez vlastní vůle, spatřoval zároveň jejich neschopnost rozpoznat zlo.

12. června 2014 S pozdravem Mirek Vodrážka