Rčení „až naprší a uschne“ je možno slyšet spíš už jen u dětí, kdy v rámci jazykové hry vyjadřují časový zápor či bláznovství nějakého přání či požadavku druhých.

O čem vypovídá skutečnost, že letošní 22. mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět je „tematicky“ prezentován tímto infantilním rčením?

Organizátoři festivalu se snaží motto festivalu vysvětlit dvojím způsobem. Na jedné straně nabízí pesimisticko-realistický výklad, kdy ti, kteří mají osud planety v rukou vysílají vzkaz, že nehodlají své krátkodobé politické a mocenské zájmy podřídit strategiím dlouhodobým, udržitelným a zohledňujícím příští generaci, na druhé straně jejich vysvětlení silně pokulhává, když se domnívají, že rčení odkazuje na skutečnost, že krajina v důsledku narůstajících teplot a špatného hospodaření neudrží vodu.

Rámovat infantilním rčením sílící environmentální krizi je ale samo dětinské.

A aby infantilismu nebylo dost, rozhodl se ředitel festivalu Ondřej Kamenický a jeho spolupracovníci vzhledem „k závažnému ekologickému tématu“ poprvé v historii nevytisknout katalog, kde by byly přehledné a celkové programové informace, a proto vydali jen „úspornou brožuru“.

Festival, který kontinuálně ideologicky tvrdí, že klade důraz na „různorodost“ a „alternativu“ tak na praktickém příkladu ukazuje filmovým divákům, kteří z jakýchkoliv důvodů nemají nebo nechtějí mít přístup k digitálním sítím, že se k festivalovým informacím dostanou „až naprší a uschne“.