Historik Jiří Pernes, který zpracoval osudy deseti významných českých komunistických funkcionářek (Anežka Hodinová Spurná, Marie Švermová, Marie Kabrhelová ad.), které svůj život zasvětily práci pro stranu, napsal, že „ženy přitahovalo kouzlo komunistického ideálu stejně jako muže. Vzhledem ke své citovosti většina z nich přistupovala k politice strany naprosto nekriticky a jejich nadšení spíše než u mužů přerůstalo ve fanatismus.“

To, co je klasickým příkladem stereotypního vnímání rozdílů mezi pohlavími (muži jsou racionální a ženy jsou citové), však v současné době agresivním způsobem předvádí Česká pirátská strana.

Když 5. ledna 2022 přinesl zpravodajský server Novinky.cz článek s titulkem „Kandidátka na šéfku Pirátů: Jsem přesvědčením komunistka“, vytvořil bývalý šéf mediálního odboru pirátské strany Mikuláš Torrent Ferjenčík anketu, v které se dotazoval, zdali jsou členové této strany připraveni veřejnosti vysvětlit, proč si do čela zvolili komunistku Janu Michailidu.

Reakce pirátské europoslankyně Markéty Gregorové na adresu Ferjenčíka byla pernesovsky „citová“. „Jdi do prdele, poškodil jsi stranu mnohem víc, než kdy dokáže Janka, a na rozdíl od ní, která dobrovolnicky maká dnem i nocí na tom, aby se nám to kvůli takovým, jako jsi ty, nerozpadlo pod rukama, se jen sápeš po placených místečkách,“ napsala tato politička, jejíž plat činí téměř čtvrt milionu korun měsíčně.

Takže tradičně uvažující historik zkoumající historii v České pirátské straně by mohl časem zase napsat, že vzhledem ke své „citovosti“ většina žen přistupuje k politice své strany naprosto nekriticky a jejich nadšení přerůstá ve fanatismus. Pirátská strana předvádí veřejnosti klasické stereotypy. Ženy ve straně jsou citové, makají dnem i nocí a muži se sápou po placených místečkách.

Na facebookovém profilu má Jana Michailidu dokonce heslo, které filosoficky odpovídá spíše Zenónovu paradoxu či klasické logické chytačce: „nebuď piča“. Jak to ale tato žhavá kandidátka na předsednictví Pirátské strany myslí? Myslí to sebekriticky: „nebuď jako já“, nebo se vyjadřuje pouze hostilně na adresu druhých? A nestávají se díky ženskému rodu slova „piča“ potenciálními adresátkami především ženy? Není tato hrubá nadávka s významem ženského pohlavního orgánu stereotypním kódem vycházejícím z maskulinní kultury? A proč nezvolila hrubou nadávku ve významu mužského pohlavního ústrojí, která by měla zcela jinou konotaci?

Heslo Jany Michailidu působí podobně dvojznačně a protismyslně jako když hloupý člověk tvrdí druhému „nebuď hloupý“. Ostatně podle této političky jsou lidé hloupí, zejména když jim není předem jasné, jaký typ komunismu ona vyznává. Proto jim ostentativně doporučuje přečíst si díla předního teoretika marxismu a socialistického politika Karla Kautského.

Tento důsledný marxista hájil Marxovu ideu historického materialismu například s argumentem, že i idea je pouze funkcí mozku. Když mnohem později poznal nejdřív Leninovy a posléze Stalinovy politické praktiky, postavil proti komunismu vlastní verzi marxistického demokratického socialismu a ve svých textech jako například Komunismus a socialismus (1932) se jasně vymezil proti komunismu. Takže odvolávání se pirátské komunistky na Kautského je problematické.

Kautský, na rozdíl od kriticky či „revizionisticky“ smyšlejících současníků si ale nemyslel, že marxismus je filosoficky vadný. Teprve v roce 1959 se například Sociálnědemokratická strana Německa distancovala v rámci Godesberského programu od marxismu.

Možná, že i pro budoucí možnou předsedkyni Pirátské strany je komunistická idea také jen funkcí mozku...

Pokud Jana Michailidu odkazuje na Kautského, asi si obdobně jako on myslí, že se před ní otvírá velký historický úkol v podobě prosazení komunismu v České pirátské straně. Samozřejmě, že o tomto úkolu ještě před časem nemohla nic vědět, protože neznala zákonitosti historického vývoje – jak učí historický materialismus. Vědomí samotné pirátské političky totiž neurčuje její bytí, nýbrž společenské bytí určuje její vědomí – říká další marxistická poučka. Takže i kdyby stranický počin Jany Michailidu byl geniální, z marxistického hlediska jde spíš o počin zákonitý a nutný, který však podle slov Kautského vychází ze zázračného instinktu mas – v současné době z České pirátské strany.

Identifikace této političky s marxismem Karla Kautského jde možná tak daleko, že se považuje za jakousi postmoderní proletářku a svou stranu pokládá za jediný politický subjekt, který má vzhledem k jejímu komunistickému ideálu zcela jasný cíl, co se týče budoucnosti. Proč ne... Vždyť Friedrich Engels považoval za protoproletáře i Ježíše a první křesťany.

Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná v souvislosti s komunistickým vyznáním své soudružky napsala, že Jana Michailidu je odvážná politička.

Přesto se ale nabízí jedna otázka. Nekoliduje nejen její marxistický komunistický ideál, ale i veřejná sebeprezentace, s jejím vlastním facebookovým heslem „nebuď piča“?