Byl to jeden z mých největších červnových zážitků. Kolem keře ptačího zobu u naší chaty vířily desítky baboček bodlákových a usedaly na jeho bílé květy. Při bližším pohledu bylo zjevné, že vedle krásně zbarvených, skoro jako nových jedinců jsou mezi těmito babočkami i veteráni s olámanými a téměř průsvitnými křídly. Odkudpak k nám za pomoci větru asi přiletěli? Z jižní Evropy? Z Blízkého východu? Anebo snad dokonce z Arábie či tropické Afriky?
Teď už nám je hej. Klisny Tárik, Tara a Spina se v poklidu procházejí v aklimatizační ohradě opodál a tady, na základně v Tachin talu, se na počest devátého „Návratu divokých koní“ chystá oslava. Konečně si můžeme oddechnout. A tentokrát opravdu zhluboka.
Letošní transport koní Převalského začne v úterý 18. června 2019 ráno. Zoo Praha ve spolupráci s Armádou ČR plánuje přepravit do Přísně chráněné oblasti Velká Gobi B v Mongolsku čtyři koně. Bude se tak jednat již o devátý samostatný transport pražské zoo, přičemž dosud bylo na vzdálenost šest tisíc kilometrů přepraveno 30 klisen a jeden hřebec; další čtyři koně byli letecky přepraveni uvnitř Mongolska. Letos zástupci Zoo Praha také předají správě Velká Gobi B terénní vůz a šest motocyklů, které uhradil Magistrát hl. m. Prahy v rámci projektu Tři koruny ze vstupu.
Když mi přišel dotaz, jestli v zoo nechceme vystavit velikou samičku slíďáka tatarského, která byla pro výzkumné účely odchycena na jižní Moravě, ani na okamžik jsem nezaváhal. Slíďák tatarský je obecně považován za největšího pavouka kontinentální Evropy a konkrétně tato samička je opravdu vyvinutá: v těle měří víc než tři centimetry a včetně nohou může mít sedm centimetrů. Takže až do konce června u nás můžete vidět veliký exemplář největšího evropského pavouka, navíc pavouka poněkud záhadného. Do Evropy se rozšířil ze středoasijských stepí a Moravu dobývá už podruhé. Opakovaně zde byl zjišťován ve 20. až 50. letech, pak vymizel a další jeho návrat se datuje od roku 2006.
Víte, jak to je. Vyfotografujete si děti, ale když si snímek nenecháte vytisknout a nedáte ho do alba, skoro jako by nebyl. Podobné je to se soukromou korespondencí. Ke starým mailům nebo zprávám v messengeru se s pravděpodobností blízkou jistotě nikdy nevrátíte. Už proto, že je pod nánosem novějších zpráv nedokážete najít. A stejně efemérní jsou v dnešní době přání k Vánocům i k jiným svátkům, stejně jako pozdravy z cest. Probliknou displejem mobilu, a tím to končí.
Naše země se ze srdce Evropy stává skladištěm Evropy. Právě výstavba nejrůznějších „logistických areálů“ – a to vesměs na polích, která po staletí zúrodňovali naši předkové – je přitom jedním z nejmarkantnějších příkladů naprosto nesprávného nakládání s českou krajinou.