Měl bych do konce prázdnin zredigovat knižní rozhovor, který se mnou vedli dva novináři. Jenže je před námi už jen týden a já jsem stále na začátku, u vzpomínek na dávné pobyty v severních Čechách, kde jsem se síťkou honíval motýly. Místo klepání do kláves bývám raději venku i dnes, jen místo někdejší síťky nosím fotoaparát.
„29. března snesla samička kondora amerického ve velké ptačí voliéře vejce,“ informoval na jaře 1937 ze Zoo Praha denní tisk. „Zrození kondořího mláděte bylo by světovou senzací, neboť v zoologických zahradách se dosud žádný kondor nevylíhl.“
Celý genom největšího ještěra světa, varana komodského, je nyní k dispozici v americkém Národním centru pro biotechnologické informace, a to pod přístupovým číslem SJPD00000000. Článek o jeho přečtení a analýze publikoval v srpnovém čísle časopisu Nature Ecology & Evolution třicetičlenný vědecký tým, jehož součástí bylo i šest badatelů z českých institucí, z toho dva ze Zoo Praha. Tento tým pracoval výhradně se vzorky získanými ze zvířat chovaných v zoologických zahradách. Díky jeho osmiletému výzkumu se podařilo osvětlit některá z tajemství „komodských draků“ a po mém soudu ještě více stvrdit punc jejich výjimečnosti.
Na českou učitelku napadenou na Jadranu žralokem tohle léto ještě nedošlo, ale žraloci samotní brázdí mediální vody opět poměrně hojně. Stejně jako loni, předloni nebo dejme tomu před dvaceti lety se opět řeší míra jejich nebezpečnosti rekreantům v přímořských letoviscích. Kdo však píše a vysílá naopak o tom, jak jsou lidé nebezpeční žralokům? Přitom poměr ztrát je zhruba 1 ku 10 000 000.