Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců v pondělí natrvalo zakázal obchod s divokými zvířaty a jejich konzumaci. Toto rozhodnutí následovalo po dočasném zákazu z letošního ledna. Došlo k němu v den, kdy bylo potvrzeno již 79 524 nakažených koronavirem 2019-nCoV a počet mrtvých se vyšplhal na 2 627. Důvod zákazu je zřejmý: Nákaza „wuchanským“ koronavirem má původ v obchodu s divokými zvířaty, kdy se z netopýrem nakaženého hostitele – snad luskouna – přenesla na člověka. Před podobným scénářem ostatně virologové velmi důrazně a s velkým předstihem varovali.
Přišel mi dopis od ředitelky Základní školy Praha-Lipence paní Jitky Krůtové. Ocituji z něj zde alespoň vybrané části:
Sarah se v zádveří přezula, oblékla si plášť a navlékla gumové rukavice a teprve potom vstoupila do uličky klimatizovaného kontejneru, který po stranách lemovaly police s plastovými boxy. Sarah několik těchto boxů prohlédla, pak jeden vytáhla a přinesla ho ke dveřím. Když jsem se podíval dovnitř, na jasně zeleném mechu jsem v něm uviděl jednu, dvě, celkem čtyři stěží třícentimetrové, kontrastně černožlutě zbarvené žabky. V chovném zázemí Healesville Sanctuary se mi poštěstilo spatřit na vlastní oči jednu ze zvířecích ikon Austrálie: paropuchu corroboree (Pseudophryne corroboree).
Ve správní budově australské rezervace Mt Rothwell jsem natrefil na zajímavý plakát. Zachycuje Austrálii plnou zvířat. Při bližším pohledu však zjistíte, že v naprosté většině jsou na něm vyobrazeny druhy, které do Austrálie zavlekli až kolonisté: králíci, velbloudi, lišky, divoká prasata apod. Vačnatci a další zástupci jedinečné australské fauny se vesměs krčí na malých ostrůvcích uprostřed celé této záplavy nepůvodních druhů. Ten plakát nejen vystihuje jeden z největších problémů Austrálie, ale také velmi jednoduše osvětluje, proč jsou nynější požáry pro původní australskou faunu natolik fatální: řada ostrůvků, kde přežívají její poslední zbytky, byla postižena ohněm či jim to hrozí.
V horní části naší zoologické zahrady stojí mohutný pískovcový pomník. Nese nápis „MVDr. Zdenkovi Jarošovi za jeho práci v letech 1945-1970. Zoologická zahrada Praha“. A přestože kolem něj chodím celá léta, měl jsem o tom, kdo byl dr. Zdeněk Jaroš, jen matnou představu. Nyní nadešel čas to napravit, a tak se probírám vzpomínkami pamětníků. Postupně se přede mnou vynořují obrysy mimořádného lidského osudu. Jak řekl bývalý kolega Petr Šulc, Jarošův život byl „na romány“.
Znám řadu lidí, kteří by byli ochotni se do krve hádat, že nynější nákaza wuchanským koronavirem má původ ve vojenské laboratoři. Není pro to jediný důkaz. Naopak se ukazuje, že ačkoli podezření padlo nejprve na hady, prvotním zdrojem nákazy tímto koronavirem byli netopýři. Někteří virologové přitom již dlouho předem předpovídali, že k něčemu podobnému dojde, a to nejspíš v Číně. Bohužel jim nebylo popřáno sluchu.