Letos uplyne šedesát let od příchodu první žirafy do Zoo Praha. Při té příležitosti se snažím dopátrat, kdy Praha, potažmo české země, viděly tohoto úchvatného tvora vůbec poprvé. Ve starém denním tisku jsem se dopracoval až ke zprávám o putovních zvěřincích, z nichž některé překvapivě vlastnily i žirafy. Nejstarší taková zmínka je datována 16. lednem 1863. Hlouběji do minulosti se mi v archívech novin dostat nepodařilo. Tentokrát se proto k úplně první „české“ žirafě pokusím proniknout z druhého konce času.

Prvním českým autorem, který vnesl povědomí o žirafách do našeho prostředí, byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Ve svém cestopise vydaném roku 1608, v němž shrnul poznatky ze svého putování do Středomoří, Palestiny a Egypta, píše: „Také jsme jedno zvíře mezi jinými, nikdy u nás nevídané, viděli, kteréž latině camelopardalin, jakoby řekl na česko velbloud leopard slove. To zvíře má škvrny černé po srsti jako leopard, a dlouhý krk i hlavu co velbloud (…) žoldán Egyptský takové zvíře nejprvé do Evropy a do Vlach poslal knížeti Florentskému Laurentio Medices.“

Žirafu, kterou Kryštof Harant zmiňuje v souvislosti s Florencií, poslal egyptský sultán Lorenzovi I. Medicejskému již roku 1486. Třebaže vzápětí zahynula - uvízla hlavou mezi nosníky speciálně postavené vyhřívané (!) stáje -, její sláva k nám přes propast století promlouvá dodnes. Bylo o ní mnoho napsáno a ztvárnila ji řada malířů, mimo jiné Francesco Botticini nebo Bacchiacca, takže zastínila ostatní žirafy, které se ke konci středověku dostávaly přes Egypt do Evropy i do Asie.

Již roku 1215 se vlastnictvím žirafy, kterou získal od egyptského sultána výměnou za bílého medvěda, mohl pochlubit Fridrich II. Štaufský. (Ani v tomto případě ovšem nešlo o první žirafu na evropské půdě; tu přivezl v roce 46 před Kristem sám veliký Gaius Julius Caesar na oslavu vítězství v Egyptě – a aby demonstroval svou moc, nechal ji v římské aréně vzápětí rozsápat lvy.) V 15. století, kdy do Florencie přišla „medicejská žirafa“, vlastnilo žirafy více evropských a asijských panovníků. Egyptské poselstvo přivedlo spolu s jinými zvířaty jednu žirafu roku 1404 dokonce i Tamerlánovi a Číňané, kteří tou dobou ještě vypravovali ohromné námořní výpravy, si roku 1414 přivezli žirafu do Pekingu.

Důvodně se můžeme domnívat, že přes Egypt byla do Evropy dovezena i žirafa, kterou v 15. století mohla vidět – avšak neviděla – Praha. Jak je uvedeno v norimberské knize darů, roku 1427 darovali Norimberští jednu žirafu císaři Zikmundovi. Nebýt husitských válek, třeba by si ji odvezl do české metropole… Nestalo se, umístil ji pravděpodobně do svého zvěřince v Budě.

Sláva „medicejské žirafy“, která proslulost ostatních žiraf vyvezených z Afriky výrazně převyšuje, má ale možná ještě jednu příčinu: Na víc než tři sta let byla poslední. Další žirafy mohla Evropa vidět až od roku 1827, kdy egyptský místokrál daroval celkem tři jedince třem evropským panovníkům: Karlovi X. do Paříže, Jiřímu IV. do Londýna a Františkovi II. do Vídně (ten za ni na oplátku poslal do Káhiry 300 lahví tokajského).

Z těchto tří žiraf je nejvýraznější příběh té pařížské, Zarafy (v českých překladech uváděné jako Zuráfa), která v tamní Jardin des Plantes žila celých osmnáct let. Její nekonečnou cestu ze Súdánu, spojenou s ohromnými logistickými obtížemi, a úžas, který způsobila v Paříži i v celé Francii, popsal ve své poutavé knize Michael Allin. Londýnská žirafa přežila necelé dva roky a nejkratší život měl žirafí samec darovaný do Vídně. Jak ukazuje dobová ilustrace, dorazil v létě roku 1828 do Schönbrunnu s pochroumanýma zadníma nohama a vydržel pak pouhých deset měsíců. Během nich však Vídeň – podobně jako předtím Paříž – podlehla žirafímu šílenství. Osm granátníků muselo u žirafí ubikace zajišťovat hladký pohyb davů zvědavců (že mezi nimi bylo v hlavním městě Rakouského císařství rovněž mnoho Čechů, nemusíme pochybovat), žirafa inspirovala módní oblečení i účesy, byla napsána žirafí skladba a tančil se žirafí tanec, prodával se parfém „Esprit à la Giraffe“ i nejrůznější předměty s žirafími motivy a v neposlední řadě vzniklo pečivo „Giraffeln“.

Žirafy se zkrátka těšily se neuvěřitelné popularitě a zdálo by se, že vzhledem k nekonečným potížím spojeným s jejich získáním, přepravou a držením byly vyhrazeny pouze panovníkům. Proto jsem nemohl uvěřit, že ve stejném roce jako ve Vídni se žirafa představila i v Praze. V tomto případě však šlo o ryze podnikatelský záměr. Přivezl ji majitel zvěřince a krotitel lvů v jedné osobě, Nizozemec Herman van Aken. Poprvé se v Praze objevil na Josefském náměstí roku 1823 – tehdy předváděl mimo jiné osm lvů, pět tygrů, ledního medvěda a kasuára - a podruhé, před Vánocemi 1828, již přijel i se žirafou! Její přítomnost nám dokládá také dobový plakát (zvláštní ovšem je, že je na něm vyobrazena se stejně pokřivenýma zadníma nohama, jaké měl žirafí samec ve Vídni, a v identickém postoji; že by si kreslíř zjednodušil práci a okopíroval vídeňský obrázek?)… V Praze s touto žirafou zůstal van Aken údajně až do března následujícího roku.

I když se vynořují další otázky, ta největší hádanka je snad vyřešena: Vůbec první žirafa byla k vidění v Praze – resp. v českých zemích – patrně od prosince roku 1828. Než přišla první žirafa do české zoologické zahrady, pak trvalo dalších 126 let.


Děkuji za spolupráci Romaně Anděrové ze Zoo Praha, Kateřině Jíšové z Archívu hl. m. Prahy a Hanuši Jordanovi z Národního muzea.