Dospívání u přírodních národů je spjato s celou řadou obřadů a přechodových rituálů, které jsme my, tzv. vyspělá civilizace, odsoudili na smetiště dějin. Je to prý něco barbarského, odporného, nelidského, aby mladíci pociťovali bolest a cedili svou vlastní krev. Na první pohled to tak vypadá, a proto naše mladíky zpravidla chováme v bavlnce a připravujeme jim snadnou cestu do budoucnosti. Tak zvaně je zajišťujeme, aby se měli lépe než my, jejich rodiče a prarodiče.
V nedávné době navždy odešli tři velcí Františkové, kteří ve svých oborech a aktivitách byli naši velikáni. Jsem navždy poctěn, že byli mými přáteli, kamarády. František Kratochvíl, pro mě František, František Vrhel, pro mě Fanýnek, František Kollmann, pro mě Fanda. Co jméno, to pojem. Všichni tři přinesli do svých oborů velký vklad, velký přínos, velkou přidanou hodnotu.