Celý život, tedy prakticky od mládí jsem klientem České spořitelny, vlastně víc než půl století. To ještě byla Státní spořitelna. Byl jsem jejím věrným zákazníkem, i když se jiné bankovní domy různě podbízely výhodnými podmínkami. Jsem totiž konzervativně založený, a když něco funguje, tak hned neutíkám ani za lepším. Nakonec můj otec byl celý život zaměstnancem Spořitelny a tak jsem to považoval téměř za rodinnou firmu.

Jenže velké firmy a zejména ty různé nadnárodní korporace, vždyť ani ta Česká Spořitelna není už dávno česká, si v posledních letech zvykly na to, že diktátorsky určují podmínky, které vyhovují jim a na klienty se moc neohlížejí. Je jim jaksi jedno, jestli nějaký ten jednotlivec odejde. Jim jde o podmínky, které vyhovují jim, a klienty mají k tomu, aby je ždímaly a nevážily si jich. Myslí totiž jen na aktuální zisk, tedy hned mít výtěžek a neběží na dlouhé trati. Tato serióznost dlouhé trati už dávno vymizela. To, že mi Spořitelna píše na konci každého měsíčního výpisu: „Vážíme si, že jste naším klientem. Vaše Česká spořitelna.“ je pouhá floskule nemíněná vážně.

Spořitelna jednoduše zruší sběrné boxy, protože jí už nevyhovují a je jí jedno, že si mnoho klientů, hlavně starších, na tento systém v posledních asi dvaceti letech dobře přivyklo. Klienti se musí prostě přizpůsobit diktátu jako na vojně. Na befel. Sběrné boxy se od 1. 10. 2018 nejen zrušily, ale když jsem si chtěl poslat platbu příkazem k úhradě, tak jedině přes přepážku za 80,- Kč! Změna den ze dne, jako když Hitler u nás den ze dne změnil jízdu na veřejných komunikacích z leva na jízdu vpravo. A starejte se kliente, jak chcete. Ano, proč neplatíte elektronickým bankovnictvím, bylo mi řečeno jednou paní vedoucí Spořitelny na Praze 3 u Želivského metra. Je to bezohledné chování a nemá daleko od koloniální zlovůle.

To, že to člověk neumí a ani nechce umět, je nezajímá. Já přece nemám povinnost mít doma počítač a ani nemám povinnost se učit novým kouskům. Nemám povinnost mít nějaké karty či mobily. Mám povinnost platit své pohledávky a tomu jsem od malička vychován a toho by si měl Spořitelna vážit. Spořitelna by měla být vstřícná vůči starší generaci, která Spořitelnu dvacet let živila. Je přece přirozené a logické, že starší mají k těmto módním vymoženostem odtažitý vztah. Není třeba se divit. To je zcela běžné. Starší generace je prostě elektronicky nevybavená a negramotná, což je zcela přirozené a spořka by to měla tolerovat. Navíc jsem přesvědčen, že řádně vyplněný příkaz k úhradě rukou je daleko přesvědčivější doklad, než jakási pochybná elektronika, navíc často zneužívaná.

Jsem přesvědčen, že tento tzv. pokrok je dočasná záležitost a problémy nás v budoucnosti vrátí zase zpět k tužce a papíru. Jenže to už závislost na tupém elektronickém klikání budoucí generaci možná odvykne i znalost psaní. Bude stačit pár blackoutů, pár teroristických útoků dobře mířených na elektrorozvody či na jiné módní techniky alias neštěstí přicházející s nadměrným svěřováním našich osudů do rukou elektroniky a podobných technologií. A světe div se. I sám Albert Einstein varoval před likvidací naší civilizace technologiemi.

Česká spořitelna by měla být vstřícná vůči nám, svým klientům starší generace a dovolit jim používat zavedené systémy, a jednoduše si počkat až vymřeme. Bylo by to od nich férové a lidské. Takhle nás jedině rozzlobí a naštvou svou nadřazeností, abychom za každý příkaz k úhradě platili 80,- Kč, což třeba v mém případě znamená spořce nasypat do chřtánu skoro dva tisíce korun českých jen za pár bouchnutí razítkem. Mne ale nedonutí přejít na elektronické bankovnictví jen proto, že je to jejich nabubřelé rozhodnutí, které jim šetří náklady. Chci mít banku, která si mně opravdicky váží a nabízí mi možnosti, které vyhovují mně a ne jí. Protože já jí přináším peníze a zisky, ne ona mně. Ona má sloužit mně a ne já ji.