Ve veřejném prostoru lítají milióny zpráv, podvrhů a hoaxů. Netuším přesně co to je, ale tak se tomu prý módně říká. Kdo se má v tom ze starší generace vyznat? Kamarád mě upozornil, že v tom prostoru nyní lítá řetězový email, údajně rozhovor se mnou a je pěkně hnusný. Snaží se mně pomluvit ze všech stran: dštím síru na USA a chválím Rusko!

Jak dobře víme, nyní může kdokoliv napsat cokoliv a podepsat kohokoliv, a pustit to do světa, aniž by se za to zodpovídal. Rád bych věděl, co tím sleduje. Nikam neaspiruji, nikoho neohrožuji, žiji si poklidným životem důchodce, ale přesto to někomu asi dělá dobře. Mohl bych mávnout rukou nad tím jedovatým plivancem. Nechci se nechat kádrovat ani obhajovat. Nenechal jsem se kádrovat ani za bolševiků, a proto jsem raději žil na volné noze jako novinář píšící jen o indiánských kulturách Latinské Americe a vyhnul jsem se kádrování. Bylo to sice jen přežívání, ale nemusel jsem se hrbit před bolševickými šéfy. Ale nešť!

Za mě hovoří stovky článků do všech možných médií, desítka knih a řady rozhovorů, a to nejen o „mých“ indiánech, ale také o mých názorech na svět, na EU, na nás. Moje názory jsou obecně jasné. Jsem odmala konzervativně založený tvor milující svobodu a volnost jako indiáni. Například v Lidovkách jsem roky hájil pravicovou Kolumbii a psal proti revolučně levicové Venezuele paktující se s Rusy. Jsem také euroskeptik, i když cítím, že jako samotný národ nemáme šanci, ale nelíbí se mi úřednický slepenec EU, který nám diktuje a rozdává podpory mnohdy politicky motivované. Místo původně slibované konkurence, jako lék na skomírající bolševické hospodářství, která vše vyřeší, se zavedl systém dotací. Toť neblahé, neb to je opět politicky zneužívané. A my jsme zase ti druzí. Nelíbí se mi, jak naše hospodářství bylo rozprášeno díky neschopným vstupním rozhovorům (Telička), takže nejsme už skoro v ničem soběstační a některé strategické obory (voda) jsme hloupě prodali.

Nerad někomu posluhuji, ani těm na Východě nebo na Západě či na Jihu nebo Severu. Podvědomě cítím, že všechny velké mocnosti měli, mají a budou mít své světové zájmy. Ano, velmi si vážím, jak USA zachraňovali dvakrát Evropu a nasazovali životy svých kluků za cizí národy. Ale také si vážím Rusů, jak bojovali za 2. světové války, avšak „vocaď-pocaď“ – bolševismus nenávidím jako nacismus a každé jestřábí řešení je mi proti srsti.

Jsem jak proti vývozu revoluce, tak proti vývozu demokracie do zemí s kmenovým zřízením. Cílem je prospěch těch nebo oněch zájmů. Tím, že tak ničí, likvidují, jejich přirozenou kulturu, nikoho nezajímá. Důležitý je zisk, což prakticky vidím u indiánů. Miluji svobodu vyznání a cestování, a jako křesťan si vážím judaismu, islámu, hinduismu, buddhismu atp., ale ne v militantní formě, tedy na úrovni mírumilovného animismu mých amazonských indiánů. Řídím se podle mé babičky: „Všeho s mírou.“

Dobrý čtenář pozná, že sám výběr použitých ostrých slov já nikdy nepoužívám, nehledě, že nevím, co to jsou perské rakety: „Celou Evropu jste zaplnili perskými raketami a řízenými střelami obklopujícími Rusko, toto vám nevadí, vy super moralisté? Vy jste nedodrželi žádnou z podmínek Minské dohody, zatímco Rusko je všechny dodrželo. Vedete život darebáků a pokrytců.“ O některých válkách jsem nikdy nepsal, nehledě na špatnou syntax, zřejmě ukazující na cizince: „Přinutili jste Turky napadnout Kypr, nezávislý stát, a dokonce ani po 50 letech nenacházíme ani kosti našich pohřešovaných, dodnes jednáme s vašimi řezníky, abychom vyřešili kyperský problém, zatímco vám vyhovuje tato situace perfektně. Necháte Turky přejít přes Egejské moře, vzít ostrovy a řeknete jim „spřátelte se“, přičemž dobře víte, co se děje a kdo koho ohrožuje.“

K Ukrajině a Rusku jsem prý napsal: „Dodnes nemluvíte pravdu, vy mizerní lháři. Využíváte bolest ukrajinského, ale i ruského lidu a zavádíte svět do války! Ano. Rusko má pravdu. Toto je pravda.“
O této válce jsem řekl v dohledatelných rozhovorech: „V současné době vidíme, jak se někdo paktuje, s kým by se paktovat neměl. To můžeme vztáhnout na některé země, které něco proklamují v takzvané Evropské unii, jako třeba Teutoni. Ti se rádi chovají jako vůdci, lépe řečeno vládci Evropy, a na druhé straně se klidně paktují s potenciálním nepřítelem, o kterém by všichni měli vědět, co je zač. Přece každý, kdo vychodil základní školu, musí vědět, že na východ od nás existuje velmoc. Ta tu byla a vždy bude. A každá velmoc se snaží chovat velmocensky. Ať už to bylo carské Rusko, Sovětský svaz nebo Ruská federace, a i když to někdy byl tzv. kolos na hliněných nohou, tak je přece přirozené, že někdy bude chtít hrát velmocenskou politiku... Už dávno měli být severní Vikingové součástí NATO. Už dávno se mělo řešit, jak to bude s Moldavskem. Už dávno tady všude měly být ochranné štíty proti raketám, a ne něco takového honit na poslední chvíli.“

Dobrá, rád bych se s autorem tohoto podvrhu sešel tváří v tvář, abychom si to v čestném souboji (ústním) rozdali na mém oblíbeném místě před náhrobkem zakladatele Národních listů na Olšanech.

Tímto jej vybízím!