Čínu i snahu o respekt k jejím „odlišným tradicím“ usvědčuje z pokrytectví už samou svou existencí demokratický Taiwan. O pošetilosti přemrštěně vstřícného přístupu k Číně svědčí nedávný incident na setkání evropských sinolgů.

Česká republika letos nastoupila politiku prohlubování přátelství s ČLR. Děje se tak ve jménu „otevírání dveří“ a „stavění mostů“. Na Hradě už máme od nástupu Miloše Zemana druhou čínskou výstavu a na podzim, kdy se bude slavit státní svátek ČLR a s ním i 65 let bratrské spolupráce, se můžeme těšit na mnoho zasvěcených článků o Číně, jejím hospodářském zázraku a starobylé kultuře.

Jistě dojde i na Konfucia, odlišnost čínské tradice a pomýlenost myšlenky, že bychom měli Číňanům vnucovat naše hodnoty. V dnešní době, kdy západní demokracie prodělává hlubokou krizi, projevující se v prorůstání ekonomických zájmů do politiky, korupčních skandálech a v klesajícím zájmu občanů o volby, není ani vyloučené, že se dočteme, jakou by naopak Čína coby země spravovaná osvícenou vládou založenou nikoliv na volbách, ale na principu meritokracie, mohla být inspirací pro nás. V tomto smyslu se aspoň již vyjádřili někteří američtí politologové.

Proto neuškodí, když se v širší známost uvede jedna bezprostřední zkušenost s tím, jak čínská tradice a osvícená vláda působí v akademické sféře. Letos koncem července se v portugalských městech Braga a Coimbra konala 20. výroční konference Evropské asociace čínských studií (EACS).

Stalo se pravidlem, že během těchto konferencí Taiwanská národní knihovna pořádá výstavu knih, které následně místní univerzita dostane darem. Konference také dostávají pravidelný příspěvek od Chiang Ching-kuovy nadace se sídlem na Taiwanu. Letos poprvé organizátoři konference přijali příspěvek také od instituce z ČLR, a to prostřednictvím místního Konfuciova institutu.

Při té příležitosti na konferenci přijela pronést úvodní zdravici paní Xu Lin, vrchní ředitelka Konfuciových institutů v Pekingu, která má v hierarchii nejvyšších čínských orgánů pozici viceministryně a podléhá přímo premiérovi.

Paní ředitelka Xu Lin před oficiálním zahájením konference zjistila, že v programu jsou stránky věnované informacím o výstavě taiwanských knih a o Chiang Ching-kuově nadaci a nařídila, aby byly bez prodlení odstraněny. Navzdory protestům organizátorů se tak nakonec stalo, a to za okolností, které by si vychutnali i diváci akčního filmu:

Bodyguardi čínské viceministryně konfiskují programy, v hotelu dlouho do noci drží hlavní organizátorku konference a nutí ji programy „upravit“, v nestřeženém okamžiku její manžel programy odveze zpět na neznámé místo, nakonec jsou ale vypátrány a v bytě čínského učitele Konfuciova institutu vykuchány tak, aby neutrpěly čínské národní zájmy. Mezitím účastníci konference dostávají do rukou narychlo vytištěný základní program, ve kterém se nikdo nevyzná, a nastává všeobecný zmatek, který s vypětím sil, avšak s nesporným šarmem, pomáhají zažehnat vylekaní studenti a studentky podílející se na organizaci.

Pro nezasvěcené je třeba malé vysvětlení. Taiwan je de jure čínskou provincií, neboť jediným zástupcem Číny v OSN je dnes ČLR. De facto existuje posledních 65 let jako Čínská republika, přímý pokračovatel republiky z roku 1912, a samostatný stát nezávislý na ČLR. Má svou vlastní ústavu, politický systém zastupitelské demokracie s prvky prezidentského systému, svou regulérní vládu, armádu a státní správu, vlastní zahraniční politiku, vlastní zákony, měnu i poštu.

Výsledkem demokratizačního procesu završeného na počátku 90. let minulého století byl ústup od původního nároku na zastupování celé Číny na mezinárodním poli, na němž trvala první generace čínských politiků na Taiwanu s odkazem právě na kontinuitu Čínské republiky poražené v občanské válce. Představitelé ČLR naopak považují „sjednocení vlasti“, tedy připojení Taiwanu jako „poslední neosvobozené provincie“, za svůj národní zájem a patřičně to ventilují v mezinárodních jednáních na všech úrovních – od setkání prezidentů a ministrů až po soutěže o nejkrásnější dívku světa.

Ačkoliv se to nezdá, je to téma ještě choulostivější než Tibet a Dalajláma a téměř všichni na hru jedné Číny přistupují.

Chiang Ching-kuova nadace je taiwanská polovládní organizace, která po celém světě podporuje vědecké projekty zaměřené na studium Číny, dává stipendia doktorandům a mladým vědeckým pracovníkům, přispívá na akademické publikace. Na rozdíl od Konfuciových institutů, v dohodách o jejichž zřízení bývá mj. uvedena klauzule, že obě strany prohlašují Taiwan za nedělitelnou součástí Číny, nepodmiňuje svoji podporu ničím jiným než akademickou kvalitou projektu. Je to zaručeno i tím, že žádosti posuzují týmy externích odborníků, v případě evropských grantů sestávající z evropských profesorů.

Incident v Portugalsku je o to pozoruhodnější, že čínský partner konference byl o angažmá Chiang Ching-kuovy nadace předem informován a původně neměl námitek. Navíc současná vláda na Taiwanu vede s Čínou jednání o prohlubování ekonomické a kulturní spolupráce s cílem – jak jinak, „otevírat dveře“ a „stavět mosty“ – a vztahy jsou, nebo až do incidentu v Braze byly, nejlepší od roku 1949. (Překotné sbližování s Čínou ospravedlňované potřebou hospodářského růstu letos na jaře vedlo k velkým protestům taiwanských studentů někdy označovaným jako „slunečnicová revoluce“.)

Demonstrativní cenzurování konferenčních materiálů vyvolalo mezi evropskými sinology rozhořčení a Asociace napsala v tomto smyslu protestní dopis. Odpověď na dopis zatím nemáme, ale čínské sdělovací prostředky okamžitě odsoudily evropské sinology za to, že nerespektují čínské národní zájmy. V čínském tisku jsme se mj. dočetli, že „každý Číňan, kterému v hrudi bije srdce vlastence, ví, že vytržení stránek byl spravedlivý čin.“ Proslýchá se, že webové stránky EACS, kde je popsán celý incident a uveřejněn protestní dopis, jsou v Číně blokované.

DeníkReferendum 14. srpna 2014