Videokonference, na níž Si Ťin-pching lákal představitele šestnácti postkomunistických zemí a Řecka ke spolupráci s Čínou, je dalším pokusem ČLR zabránit spojenectví demokratických zemí proti jejímu vlivu ve světě.

V úterý 9. února se v nezvyklém utajení konala videokonference „leaderů platformy zemí střední a východní Evropy 17 + 1“. Akce se konala z iniciativy ČLR a do poslední chvíle, navzdory tomu, že se jí účastnil osobně generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching, o ní čínská média mlčela. Neoficiální informace a dohady v průběhu ledna prosakovaly prostřednictvím tisku na Taiwanu, čínskojazyčných západních médií (Deutsche Welle a Radio Free Asia) a v některých evropských novinách (Handelsblatt, Politico).

Summit byl původně plánován na jaro minulého roku, ale musel být odložen kvůli pandemii a nebylo jasné, kdy se uskuteční a za jakých podmínek. V lednu se v čínském tisku objevily zprávy velebící úspěchy projektu údajně prý multilaterální spolupráce mezi ČLR a šestnácti evropskými postkomunistickými zeměmi, k nimž se roku 2019 připojilo Řecko, aniž by však byla řeč o plánované schůzce. Mlčení o summitu je netypické, mezinárodní vystoupení generálního tajemníka oznamují v čínském tisku fanfáry obvykle několik dnů předem.

Důvodem mohou být komplikace kolem přípravy summitu. Na přelomu ledna a února se v neoficiálních zprávách mimo ČLR objevily spekulace, že hlavy tří pobaltských států nejsou ochotné účastnit se jednání a vyšlou pouze nižší šarže. Některé zdroje uvedly, že čínští velvyslanci v zemích sedmnáctky osobně intervenovali za účast místních představitelů na summitu. Jako kontroverzní se podle těchto zpráv některým zemím také jevila účast zástupce Běloruska v roli pozorovatele.

Summit jako blahosklonná nabídka velkého vůdce

Summit se nakonec uskutečnil, Slovinsko, Rumunsko a tři pobaltské státy však vyslaly zástupce pouze na úrovni ministrů. Podle čínského tisku se jednání účastnil v postavení pozorovatele také blíže nejmenovaný zástupce Běloruska (ale také Rakouska, Evropské unie, Švýcarska a Evropské banky pro obnovu a rozvoj).

Pokud klasický summit vnímáme jako jednání nejvyšších představitelů států, pak to, co se odehrálo formou videokonference v úterý ráno, vlastně summit nebyl. Nejen, že některé státy nevyslaly prezidenta nebo premiéra, ale hlavně se neodehrála žádná rovnocenná výměna názorů. Řečníkem byl Si Ťin-pching a podle kusých zpráv pak zástupci jednotlivých zemí přednesli nicneříkající slova chvály a díků na adresu čínského projektu (projev prezidenta Zemana viz). Jednostrannost „summitu“ ve jménu „oboustranně výhodné spolupráce“ dobře vystihl titulek jednoho z čínských článků, který referoval o události: „V předvečer nového roku Si Ťin-pching načrtl nový plán spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy“.

Si Ťin-pching nejprve v superlativech vyjmenoval údajné úspěchy platformy 17+1 za posledních devět let. Za pozornost stojí důraz, který kladl na vytvoření mechanismů pravidelných setkání na nejvyšší úrovni, a na to, co označil jako „vybudování solidní infrastruktury pro spolupráci ve více než dvaceti oblastech“. Zájem o vytváření institucí odpovídá čínské strategii vytváření vlastních netransparentních struktur, které obcházejí existující mezinárodní úmluvy a platná spojenectví. Za zády veřejnosti tak vznikají instituce umožňující rozhodovací procesy, které nejsou výsledkem otevřené politické debaty, ale pokoutního vyjednávání, jak jsme to v Praze viděli v době, kdy se na Pražském hradě procházel Zemanův ztracený poradce Jie Ťien-ming v doprovodu lobbisty Jaroslava Tvrdíka.

Vedle institucionálního ukotvení platformy pro spolupráci s Čínou Si ve svém projevu obligátně chválil zvyšující se obrat zahraničního obchodu, rozvoj turistického ruchu a růst investic (aniž by zmínil, že vyšší obrat přinesl hlavně zvýšení čínského exportu a s ním ještě vyšší deficit zahraničního obchodu evropských partnerů) a samozřejmě vše propojil s Novou Hedvábnou cestou.

Jádro Siova projevu spočívalo v návrzích, na prvním místě v oblasti boje s pandemií a zdravotnictví. Neopomněl ani posilování konektivity, dovoz potravin do Číny, mihl se na pohled poněkud bizarní „program výměny mladých rolnických talentů“, mluvil o odbourávání bariér ve vzájemném obchodu a projevil přání prohlubovat spolupráci v kultuře, sportu a vzdělání, včetně plánovaného „dialogu o nové vzdělávací politice“. Došlo i na společný postup v oblasti „zeleného rozvoje“, ochrany biodiverzity, a spolupráce ve vědě a technologii. O všech těchto tématech mluvil v modalitě přání a ochoty a spoustukrát v nepříliš dlouhém projevu zopakoval „wo-men jüan“ („přejeme si“, „chceme“).

Čínské zpravodajství referovalo pouze o projevu generálního tajemníka, který byl hojně v úplnosti citován. Na oficiálních webových stránkách platformy 17+1 se však objevil i dokument s názvem „Pekingský plán spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy“. Celkem v třiceti osmi bodech jsou zde vypočítaná společná jednání o konkrétních tématech a další akce plánované na rok 2021.

Co to všechno znamená?

Si Ťin-pching své návrhy rámoval konstatováním, že se nacházíme před velkými výzvami, “v nichž se prolíná pandemie a velké změny, jaké přicházejí jednou za sto let“. Je to doba, která podle něj žádá semknout se kolem Číny a spolupracovat s ní. Fráze o velkých změnách přicházejících jednou za sto let se v poslední době objevuje v čínském politickém diskurzu ve zcela konkrétním významu. Označuje geopolitické změny, v nichž podle názoru čínských ideologů upadá moc Spojených států a na jejich místo nastupuje Čína. Přesvědčení o nevyhnutelném úpadku Západu a nástupu ČLR jako státu, který podle svých představ v brzké budoucnosti bude nejen nejsilnější ekonomikou světa, ale také tím, kdo určuje hodnoty a normy pro mezinárodní společenství, posiluje skálopevná víra stranického vedení v zákonitosti dějin, jak je načrtá marxleninské dogma. Si Ťin-pching a jeho nejbližší spolupracovníci věří (nebo to alespoň hlásají), že nastává úpadek kapitalistického socio-ekonomického řádu a na jeho místo s neúprosnou zákonitostí vědeckého poznání historického procesu přichází epocha socialismu. Počáteční fázi nové etapy historického vývoje ztělesňuje právě Čínská lidová republika.

Pro čínské publikum je narážka jasná, stejně jako to, co z ní vyplývá: žijeme v době měnícího se světového řádu a ten, kdo se přimkne k Číně, dostane příležitost společně s ní „budovat krásnou budoucnost“.

Představitelé evropských postkomunistických zemí a Řecka, kteří poslouchali Si Ťin-pchingův projev, o takových souvislostech nejspíš neuvažovali. Přesto všem muselo být zřejmé, že nesourodá skupina členských zemí EU a zemí mimo EU, které s výjimkou dodatečně přizvaného Řecka spojuje pouze jejich postkomunistická minulost, zde dostává nabídku výhod oproti zbytku Evropy a světa. Si Ťin-pching sice zdůraznil, že spolupráce s platformou 17+1 je plně kompatibilní s partnerstvím mezi Čínou a EU jako celkem, včetně nedávno podepsané investiční dohody. Pokud by však Si bral vážně tuto podle jeho slov „podle plánu uzavřenou“ dohodu, nemusel by nabízet vybraným zemím „optimalizaci“ vývozu zemědělských produktů do ČLR, vytvářet zvláštní „mechanismy multilaterální spolupráce“, navrhovat odbourávání celních bariér, vytváření zvláštních ekonomických zón a nabízet dovoz zboží za ad hoc vykouzlenou částku „sto sedmdesát miliard amerických dolarů“.

Průhledný trik

Je to vlastně zcela primitivní. Známe to ze starých pověstí českých, z příběhu o Svatoplukových prutech – v jednotě je síla. Si Ťin-pching se pokouší zabránit tomu, aby evropské státy byly jednotné mezi sebou a se Spojenými státy. Pokud by nastala taková situace, ocitla by se ČLR v pozici, kdy by si nemohla diktovat podmínky, jaké vyhovují jenom jí a jejímu politickému a ekonomickému systému. Pokud se ale Číně podaří zabránit spojení sil demokratických zemí, bude si s mezinárodními pravidly moci dělat, co bude chtít, a k našemu prospěchu to určitě nebude.

Absurdní je, že vše, co Si Ťin-pching slibuje jako bonus pro své postkomunistické spojence, by Čína měla dávno plnit jako člen Světové obchodní organizace a jako signatář řady bilaterálních a multilaterálních dohod. Navíc, slibům generálního tajemníka není radno věřit. Austrálie je společně s ČLR součástí zóny volného obchodu, to však Číně nebrání v tom, aby různými obstrukcemi nezačala bojkotovat dovoz z Austrálie ve snaze potrestat ji za „chybná“ politická rozhodnutí a přinutit ji měnit své politické postoje. Spojené státy ještě za prezidenta Trumpa dojednaly „deal“ s Čínou, na jehož základě získaly příslib navýšení dovozu amerických zemědělských produktů do Číny, ve skutečnosti však tento závazek ČLR nesplnila. Pro ČLR je samozřejmostí politika biče a cukru v podobě nabídek ekonomických příležitostí a naproti tomu opatření, která ohrožují hospodářství jiných zemí. O skutečnou spolupráci v duchu příslovečného win-win, který slibují čínští představitelé pořád dokola, zde nejde. Si Ťin-pching ve svém projevu sice mluvil o pragmatické, nepolitické spolupráci, je to však právě ČLR, kdo běžně používá ekonomické nástroje pro získávání politického vlivu a realizaci vlastních geopolitických plánů.

Ve světle těchto skutečností je evidentní, že celý slavný summit neměl jiný smysl, než bránit jednotnému postupu evropských zemí proti sílícímu čínskému vlivu. V pozadí jistě byla i obava ze spojenectví s novou americkou administrativou. Politici, kteří mají soudnost, by neměli podobné nabídky brát vážně, tím spíš, že jsou jim velkopansky předkládané jako by byli shromážděním vazalů, kteří nedostanou jinou příležitost k vyjádření názoru než pochválit slova moudrého vládce a kývnout na jeho přání.


DeníkReferendum 10. 2. 2021