Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na své 53. schůzi 18. března na návrh Jana Lipavského (Piráti) projednal situaci Ujgurů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v ČLR a přijal usnesení, v němž žádá vládu České republiky, aby se připojila k dalším demokratickým zemím a vyjádřila jasné a principiální stanovisko k hrubému porušování lidských práv v Sin-ťiangu. Situaci jsem shrnula za akademickou obec:

Čínská vláda realizuje systematická opatření směřující k likvidaci Ujgurů jako specifického společenství utvářeného sdíleným jazykem, kulturními zvyklostmi, historií a vztahem k rodnému místu. Tato opatření lze rozdělit do několika okruhů:

1. Vytvoření systému kontroly, který za pomoci masivní přítomnosti represivních složek, stranických „kádrů“ a moderních technologií monitoruje a omezuje každodenní život Ujgurů.
V zemi byla vybudována síť checkpointů, které kontrolují pohyb obyvatel. Uplatňují se zde technologie rozpoznávání obličejů podle etnicity a osobní průkazy s biometrickými daty, které usnadňují selekci podle etnické příslušnosti.
2. Kontrola sahá až na úroveň života v soukromí. V rámci programu ťie-tuej žen-čchin (结对认亲; volně přeloženo jako „navazování rodinných svazků“) jsou k ujgurským rodinám přidělováni pracovníci aparátu komunistické strany. Chodí na návštěvy, sledují, zda se v rodinách nedodržují tradiční zvyky a zda jsou členové rodiny dostatečně „uvědomělí“. Několikrát do roka se v rodině usadí i na několik dní a nelze je vykázat.
3. Ujguři a další příslušníci tzv. „muslimských“ etnik jsou masově zavíráni do internačních táborů, které čínské úřady eufemisticky označují za „školící střediska“ (职业技能教育培训中心; zkráceně 教培中心). Frekventanti těchto středisek, kterými podle odhadu doposud prošly až 2 milióny osob, mají údajně získat dovednosti potřebné k tomu, aby si zvýšili kvalifikaci a nalezli lepší pracovní uplatnění. Svědectví lidí, kteří tábory prošli, nicméně dokládá, že jsou zde internování také vzdělaní a dobře situovaní lidé, inženýři, učitelky, umělci i úspěšní podnikatelé. Důvodem k internaci mohou být kontakty s příbuznými v zahraničí, sledování zahraničních vysílání a čtení zahraničních webů, nebo jen „podezřelé chování“ či „nespolehlivost“, „nedodržování nařízení kontroly porodnosti“. Na veřejnost se dostala i byrokratická nařízení, která určovala kvótu, kolik procent obyvatel daného místa je podezřelých, a v táborech se pak ocitl příslušný počet víceméně náhodně vybraných osob.
V táborech lidé žijí v přísném vězeňském režimu, v nevyhovujících hygienických podmínkách, v přeplněných celách, ve stálém strachu. Jsou vystaveni ponižujícím procedurám, bití a dalšímu mučení. Je doloženo znásilňování žen i zabíjení (a také sebevraždy).
V duchu čínských převýchovných táborů z 50. let minulého století jsou zde lidé vystaveni psychologickému nátlaku s cílem zlomit jejich osobnost, zbavit je vědomí vlastní subjektivity a pocitu sounáležitosti se svou komunitou. Uplatňuje se zde praxe veřejné kritiky a sebekritiky, jak ji známe z doby Kulturní revoluce.
4. Velký počet „absolventů“ převýchovy je automaticky odesílán na nucenou práci různého druhu, často daleko od domova, kde jsou drženi v izolaci, nemají volnost pohybu, mají omezený kontakt s rodinami.
5. Podle oficiálních statistik se ve stejné době, kdy dochází k těmto opatřením, desetkrát zvýšil počet odsouzených regulérními soudy, což svědčí paralelně o kriminalizaci obyvatelstva.
6. V důsledku těchto opatření dochází k rozbíjení rodin a odebírání dětí, jejichž rodiče jsou zavřeni v táborech. Část ujgurských dětí je umísťována v čínských sirotčincích, jsou počínšťovány a je jim vštěpován odpor k vlastním příbuzným a „zaostalé“ ujgurské kultuře.
7. Čínská vláda realizuje populační politiku, jejímž cílem je zabránit reprodukci ujgurského etnika. Ženy v reprodukčním věku jsou nuceny proti své vůli k aplikaci nitroděložních tělísek nebo jsou sterilizovány, doložené jsou i experimenty s blíže neurčenými injekcemi, které mají zabránit plodnosti. Podle oficiálních statistik v Sin-ťiangu prudce klesla porodnost.
8. Dochází k soustavné likvidaci ujgurských kulturních a vzdělaných elit. Vzdělaní Ujguři, bez ohledu na to, že léta pracovali ve státních institucích a byli loajální k ČLR (včetně členství v KS Číny), jsou obviňováni ze separatismu a terorismu a odsuzováni k dlouhým trestům vězení či k smrti. Jiní se prostě ztratí. Ze seznamu téměř 450 jmen významných osobností ujgurského národa vyjímám: profesor historie a ekonomie Ilham Tohti (odsouzen na doživotí), profesor geografie a rektor Sinťiangské státní univerzity Tašpolat Tejip (odsouzen k trestu smrti), Rahilä Dawut, profesorka etnologie a specialistka na ujgurský folklór (nezvěstná), zpěvačka klasického muqamu Räšidä Dawut (15 let vězení) atd.
9. Dochází také k systematickému ničení ujgurského hmotného kulturního dědictví.

Čínské úřední instrukce, které se dostaly na veřejnost, dokládají, že k těmto událostem dochází promyšleně, plánovitě a za pomoci centrálně řízeného byrokratického aparátu. Tyto dokumenty, stejně jako projevy vysokých čínských představitelů, hovoří otevřeně o cíli likvidovat muslimské národnosti Sin-ťiangu. Děje se tak pod záminkou boje proti terorismu, upevňování jednoty národností a zajištění rozvoje, pokroku a prosperity.

Výše popsané dění v Sin-ťiangu naplňuje skutkovou podstatu genocidy, jak ji formuluje „Úmluva o zabránění a trestání zločinů genocidia“, přijatá jednomyslně Valným shromážděním OSN roku 1948. Úmluva genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Naplnění skutkové podstaty genocidy v Sin-ťiangu nedávno na základě přezkumu dostupných informací potvrdila skupina nezávislých odborníků a uznávaných expertů v oblasti mezinárodního práva, antropologů a odborníků na rozvojovou pomoc, bývalých politiků a členů poradních orgánů OSN. Mezi nimi je například význačný kamerunský právník Chief Charles Achaleke Taku, který mj. zasedal v mezinárodním tribunálu OSN pro Rwandu, či Gyorgy Tatár, předseda správní rady Mezinárodního centra pro prevenci genocidy a zločinům proti lidskosti v Evropě.

Olga Lomová ve svém vystoupení před zahraničním výborem apelovala na přítomné poslance, aby ke snaze čínské vlády uskutečnit „konečné řešení“ ujgurské otázky zaujali principiální stanovisko s ohledem na elementární zásady lidskosti a s vědomím vlastní historické zkušenosti – český národ měl podle nacistických plánovačů také zaniknout.

V závěru uvedla i širší mezinárodněpolitické souvislosti jasného stanoviska České republiky v této věci: ČLR podle slov svého nejvyššího vůdce usiluje o vytvoření nových pravidel mezinárodního soužití a chce stanout v čele „společenství sdíleného osudu lidstva“ budovaného podle svých zásad. Pokud jako evropská země nebudeme připomínat ČLR její závazky dané mezinárodním právem, vystavujeme se nebezpečí, že podobné jednání ospravedlňované „státním zájmem“ se stane mezinárodní normou.

Sinopsis 21. 3. 2021