V pondělí jsem poprvé od zvolení litovala, že jsem si nezjednala nějakou konzultaci “k těm svejm hovorovejm koncovkám”. Nějakýho odnaučovatele běžný mluvy. VAROVÁNÍ: Následující text není určen jazykozpytcům.

Stála jsem za pultíkem a všude kolem “dětský parlament”. Žáci gymnázií, občas nějaká ta základka, připravené projevy za jednotlivé třídy, saka, šaty, košile. Žádné mobily v ruce. Pozorné výrazy, zvědavost, trochu ostych ze strany hostů v lavicích. Strašně jsem chtěla vyjádřit, že si cením, že tam můžu být. (Organizovala KDU s TOPkou, účastnili se ještě Piráti a ODS.) A já se nějak nedokázala smířit s obraty, co ze mě padaj, když najedu do spisovna.

“České zdravotnictví má problém s tím, že nekoordinuje zdravotní a sociální péči.” Nebo: “Princip rovnosti by měl zajišťovat vdovecké a vdovské důchody jakýmkoliv dvěma osobám žijícím v dlouhodobém partnerství, nehledě na pohlaví.” A ještě: “Chceme umožnit skutečnou dostupnost léčebného konopí, a navýšit možnost samopěstování.”

Takhle tematicky široce se totiž studenti rozkročili v závěrečné diskuzi (předtím byl program vázán na diskutování podmínek referenda). A takhle abstraktně a odtažitě mi naskakovaly reakce v jazyce sak a kravat. Samozřejmě v konkrétní situaci, kdy se dozvím, že známým přivezou ze špitálu za dvě hodiny prarodiče a přitom netuší, jestli péči zvládnou a jestli je podpoří např. nějaká agentura domácí péče hned, nebo až po víkendu, mi nabíhají reakce “v pražštině”.

Ke konci akce už jsem snad nalezla nějakou rovnováhu mezi tou škrobeností, co na člověka vleze při proslovování “zásadních myšlenek” a mezi příliš obecnou češtinou. Ostatně, záznam bude k dispozici, posoudíte sami. K diskuzi v závěru akce “Dnes jsem jako poslanec” se navíc zdržel pouze Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU), takže dotaz na adopce homosexuálními páry byl poměrně napínavý.

Pořád nicméně nevím, jak těsně v myšlení souvisí forma a obsah. Máte to taky tak, že usilujete o spisovno, ale při větším intelektuálním úsilí sklouznete do svejch výslovnostních a gramatickejch zvyků? Nebo používáte víceméně pořád stejný styl, ať říkáte cokoli? Pořád ale lepší než jazyk jako nástroj frázemi špikované abstrakce. Alespoň stenozáznamy z řečí ve Sněmovně mi zatím připadají, že vystupuju docela věcně: hlavní cíl proteď mám nestát se paňácou, ale trochu ten projev uhladit.

PS: Moje stenozáznamy. (A lze je výběrově porovnat i s videem)