Sněmovna dnes poprvé hlasovala o zvýšení příspěvku na péči ve 4. stupni závislosti. Přišel za mnou do kanceláře Michal Prager, který si prošel několika posuzováními a přeposuzováními a nyní je přesně v téhle situaci. Zároveň je politicky angažovaný. Jak vidí správné řešení? A co navrhují Piráti?



Jaká je situace dnes?
Michal ve své obecně prospěšné společnosti dává práci osmi lidem s postižením, a v těchto kruzích má spoustu přátel. Jak to podle něj dnes reálně funguje?

V současnosti mají lidi ve 4. stupni závislosti nárok jen na 13200,- Kč měsíčně příspěvek na péči. V plánu je navýšit tento příspěvek o 6000,- Kč. Co to v praxi znamená? Namísto dnešních 100 hodin osobní asistence by to bylo 160. To je v průměru 2 hodiny denně navíc. Pořád ale jen pro pětidenní pracovní týden. I s navýšením je pro lidi, kteří potřebují nepřetržitou pomoc, velice složité zajistit si život mimo ústav. Většinou to zvládají díky obětavé rodině, anebo díky perfektnímu plánování. To ale někdy hraničí s fyziologickými možnostmi - určité potřeby nelze naplánovat. Navíc je taková koordinace taky nesmírně pracná a náročná.

Roztříštěnost posuzování

Přihodí-li se člověku úraz nebo přijde-li nemoc, která si žádá trvalou osobní asistenci, měli by ho ve zdravotnickém zařízení nasměrovat na další služby a člověk by měl dostat tip, jak si na Úřadu práce zařídit příspěvek na péči. První problém: hodně se liší kvalita téhle podpory. Sociálně-zdravotní pomezí je ale specifické: "Potřebuješ přestat být pacient a stát se opět člověkem. Fungovat ve společnosti. Příspěvek na péči by měl být navázaný na další služby, a stejně tak s ním souvisí i různé pomůcky. Některé jsou placené ze zdravotního pojištění a jiné přes Úřady práce. Proč?

Dnes ZTP/P, příspěvky na mobilitu a na některé pomůcky a příspěvky na péči řeší Úřad práce, naopak nárok na invalidní důchod posuzuje ČSSZ. Přitom tenhle systém není provázaný s podporou samostatného života, například:
"Naše organizace cvičí asistenční psy. Výcvik stojí 250 tisíc. Ale pokud ušetří byť i jen čtyři hodiny denně, kdy není třeba osobní asistence, tak po 8-9 letech svého života, kdy pes může podat telefon, který upadnul, nebo přivolat pomoc, ušetří ve výsledku zhruba 1.8 milionu korun," popisuje význam podobných investic Michal.

A co hůř: dnešní systém posuzování nechává ve 3. stupni některé lidi, kteří by patřili do 4. stupně. Hranice mezi těmi nejtěžšími případy v "trojce" a nejlehčími ve "čtyřce" se v reálu stírá.

Co tedy s tím?
Jednak by měl být člověk posuzován najednou: stupeň důchodu i kartu TP, ZTP, nebo ZTP-P, mobilitu i příspěvek nemusí být řešen naněkolikrát, tak i přeposuzování u nevratných změn (např. při amputaci končetiny) po několika letech od ztráty nedává smysl.

Dále není na příspěvek navázaná sociální a komunitní práce (dříve na obcích, nyní výše zmíněné Úřady práce), chybějí služby v regionech a vůbec se nezohledňuje, že někdo skutečně potřebuje permanentní pomoc (tj. obrovský hodinový fond péče) a jiní zvládnou fungovat s menší mírou podpory. Důležitá je zejména podpora pečujících: dnes nefunguje, že by se někdo staral o jejich fyzickou i psychickou pohodu třeba tím, že by za nimi zašel a případné problémy by se řešily dřív, než se "rozjedou".

A konečně: Piráti navrhli zvýšit příspěvek na péči i ve třetím stupni na 11000,- Kč. Rozdíl mezi těmi dvěma stupni by neměl být tak velký a péče v domácím prostředí je prioritní. Z debaty to vypadalo, že by náš návrh snad i mohl mít podporu, a 4. stupeň bude asi doopravdy navýšen - nezazněl žádný hlas vyloženě proti.



PS: Na některé věci přitom člověk nedosáhne vůbec. Jak to?
Překračovač obrubníku - ano, pět tisíc, ale pro mnohé lidi s postižením veliká částka a dnes ji hrazenou nemají. Nebo ty věci, které prý nekompenzují zdravotní handicap, ale sociální. Třeba zvedátko na elektrický vozík. Byť to velmi pomáhá i doma (hrnek z police) nebo v obchodě, u regálů, přispějí na něj pouze různé nadace.