Dva pojmy, jedna realita. Základ lidství.
Obecně ale psát nebudu, chci se podělit o zkušenosti z návštěvy několika pozoruhodných zařízení. O konkrétním zhmotnění těchto slov.



Respekt úřadu k dětské duši třeba při rozvodu


Ano, na téhle fotce je opravdu úřad. Sociální odbor ve Vodňanech. Pro práci s dětmi tu mají vyčleněnou místnost - dětský pokoj, hernu, aby se děti při setkání s úředníkem cítily pokud možno uvolněně. Výzdoba přitom nekončí u krtečka, na své si přijdou i větší děti - na věšáku spidermanská čepice, na zdi vstupní kanceláře oblíbené postavy ze Star Wars. U zdi krabice s čokoládami z potravinové banky nachystané na tábor, který vedoucí odboru organizuje pro děti z azylového domu. Jistě, problém to samo o sobě nevyřeší, ale komunikace s dětmi se tu určitě navazuje líp, než v odosobněné kanceláři. Místnost se využívá i pro případové konference.

Důstojnost a intimita seniorů

Asi každý se oklepe studem při vzpomínce na návštěvu nemocnice, LPS nebo domova seniorů, kde odvracel oči od průhledů do pokojů či ordinací, kde bezmocní lidé leželi, či seděli polo odhaleni v typických “andělíčcích” a nechráněni před zraky pomocného personálu ani náhodných kolemjdoucích. A může to být přitom tak jednoduché - v domově pro seniory ve Vodňanech to vyřešili: obyčejná kolejnička na stropě a závěs. Najdete je všude - od ordinací, přes sprchy, po jednotlivé pokoje. Kde to nejde, je k dispozici alespoň paravan. Je tak na první pohled zřejmé, že těm, kdo tu s klienty pracují, není jedno, jak se cítí, co prožívají. A nebylo jim zatěžko pro to něco udělat.


Ono toho v tomto zařízení je víc: v případě reminiscenčních pokojů, které lze dnes najít leckde, nezůstali jen u těch pokojů. Poličky s bulharskými hrnky ze sedmdesátek, nebo typickým čajovým servisem, či moravskou keramikou visí i na chodbách mezi pokoji. Doplňují je zdi ověšené fotografiemi, černobílé fotky z let šedesátých střídají záběry ze života samotných obyvatel. Ve společných prostorách klece s ptáčky, akvárium, malé fontánky s protékající vodou. O tohle všechno se musí někdo starat a pochybuju, že to hradí jakákoli pojišťovna nebo dotace. To je o prostém obyčejném zájmu zaměstnanců. Díky za to!

Soudnost v represi


Poslední postřeh bude asi ten nejkontroverznější. Téma, o kterém odborníci ví, na veřejnost ale moc neprosákne. Je chvályhodné, když příslušné orgány zatočí s distributory drog, když se jim podaří rozmetat výrobnu zakázané látky a skupinu, která se její výrobou zabývala dostat za mříže. Sociální pracovníci v terénu ale bohužel vidí i druhu stránku takové akce - ztráta zdroje pro závislého člověka znamená zhoršení dostupnosti něčeho, bez čeho se neobejde. Pokud v okolí nenajde náhradní zdroj, hledá náhradní látku. A jak upozorňují pracovníci budějovického K-centra, v takové situaci do sebe člověk narve cokoli. Příliš velká represe na jedné straně tedy může přinést problémy na straně druhé. Neříkám tím vůbec, že policie nemá konat! Chci ale upozornit na to, že pokud se předpokládají zásahy ve větším rozsahu, nebylo by od věci zkoordinovat postup s těmi, kteří závislým poskytují podporu. A taky podpořit např. bydlení pro osoby opouštějící doléčovací centra: tam už rok chodili do práce a byli čistí. Tak aby měli reálný výhled na novou životní šanci.