Jak dlouho už v Česku, na rozdíl od jiných zemí, nemohou otcové k porodům? Již 10.3. přišel zákaz návštěv v nemocnicích, ten ale obsahoval určení výjimek, včetně doprovodu k porodům. 19.3. ministerstvo tuto výjimku zrušilo. A v pátek, 27.3.2020, došlo ke zpřesnění výjimky kvůli zranitelným skupinám žen. Pracovala jsem na tom a následující text vysvětluje, proč to není "maličkost" a proč to není "jedno". Stejně jako očekávám, že celý zákaz bude jedna z prvních věcí, která bude zrušena po ústupu epidemie.

Nejprve stručné shrnutí
Ministerstvo zdravotnictví v reakci na můj návrh v pátek 27. března 2020 přijalo výjimky umožňující doprovod k porodu cizinkám, ženám s postižením nebo se závažnou duševní nemocí. Jsem si vědoma toho, že z hlediska epidemiologické situace je nutné chránit personál porodnic. Nicméně existují situace, kdy je přítomnost doprovodu pomocí jak pro rodící ženu, tak pro zdravotníky, protože jim ulehčí zvládání specifických náročných situací. Které ženy tedy nově v souladu s pirátským návrhem mohou mít doprovod?

1. cizinky, které potřebují tlumočit, pro něž je partner často jediným možným komunikačním kanálem mezi rodičkou a zdravotnickým personálem, protože ne každá nemocnice má kapacitu na zajištění tlumočení a tím spíše ne v této krizové době
2. ženy s psychiatrickou diagnózou (zpráva z ambul. vyšetření nebo hospitalizace za poslední rok), u kterých je vysoké riziko spuštění ataky psychiatrického onemocnění
3. ženy s postižením, např. na vozíku, neslyšící a nevidomé, neboť často pouze partner zná jejich specifické potřeby a způsob komunikace s personálem, navíc u tělesných postižení je velkou fyzickou pomocí pro zdravotnický personál
4. předem indikovaný vyvolávaný porod mrtvého plodu v pokročilém stádiu těhotenství - vysoce psychicky náročná situace pro rodičku

Proč to považuji za důležité? "Přiměřenost"
Pro obavy na straně nemocnic mám pochopení a domnívám se, že kdyby zdravotníci měli od začátku epidemie dostatečné ochranné pomůcky, nemuselo k zákazu vůbec dojít. Jenže na druhou stranu: porod je jiná situace než "nemoc", jde o hormonálně řízený proces, v němž psychika prokazatelně ovlivňuje jeho průběh. Když si žena připadá v bezpečí a má takový doprovod, jaký sama chce (některá žádný, jiná porodní asistentku, jiná pak otce dítěte), tak dochází k méně komplikacím. Zdá se to tedy možná jako malý krok v perspektivě toho, že ostatní tatínci k porodům nesmějí, ale jsem nesmírně ráda, že výše uvedená výjimka pomůže ženám, které by osamělé byly v mimořádném stresu. A jsem přesvědčena, že mezi všemi nastávajícími maminkami dojde k pochopení a sounáležitosti s tím, že některé skupiny žen jsou obzvláště zranitelné a je potřeba jim situaci co nejvíce usnadnit. Moc bych si přála, aby doprovod u porodu mohla mít každá z maminek, respektuji ale samozřejmě i strach zdravotníků z toho, jak zajistit chod svých oddělení. Nadále budu usilovat o to, aby si každá porodnice mohla sama vybrat, jaký zvolí přístup k doprovodu rodících žen.

I na tom, že např. Fakultní nemocnice v Ostravě či pražská Bulovka umožňují otcům vstup bezprostředně po porodu, je vidět, že by mohli být oporou i během něho. Ať nejsou přetížené porodní asistentky a lékaři. Kvůli chybějícím otcům totiž nemocnice leckde přestávají podporovat bonding, tedy poporodní dvouhodinku dítěte u matky. Naopak děti odnášejí. Možná přítomnost doprovodu (např. po změření teploty a samozřejmě s ochrannými pomůckami) by měla být na uvážení každé porodnice. Zejména pokud má oddělené porodní pokoje a porodní sály pro jednotlivé matky.

Děti v nemocnicích mohou mít návštěvy!
V pátek 27.3. tedy ministerstvo zdravotnictví skrze mimořádné opatření uvedlo v praxi následující:



V textu je i velmi důležitá i informace o dětech: zejména ty dlouhodobě hospitalizované by měly mít umožněný přístup svých zákonných zástupců, tedy rodičů. Klidně jen jedné osoby, klidně dle domluvených časových slotů, aby na oddělení nebylo mnoho cizích osob. Klidně až po kontrole teploty a s jakýmikoli ochrannými pomůckami, které jsou třeba. Podmínky ať si nastaví samotné nemocnice, samotnému přístupu rodičů by se ale bránit nemělo.

Je to opět prospěšné pro rychlejší léčbu a důležité pro klid dětí, i těch nejmenších. Nejen já mám ve svém okolí lidi, kteří si dodnes pamatují třeba dvoutýdenní pobyt v nemocnici, když byli malí. A není jim při tom vůbec dobře. Jsou zkrátka opatření, kde je velmi důležité dbát na přiměřenost. Alespoň hovory přes mobil či tablet kdyby ta oddělení zprostředkovávala, ať děti i rodiče zůstanou ve spojení. Aspoň to by pomohlo.

Jinak je dle ministerské výjimky možné navštěvovat děti hned po narození - dává mi to smysl kvůli bondingu na porodním pokoji či třeba u dětí po císařském řezu, kde je maminka na JIP a ony by byly samotné. Po běžných porodech by ovšem na oddělení šestinedělí návštěvy podle mého soudu být neměly. Alespoň ne na sdílených pokojích, kde je víc rodiček. Nemocnice Na Bulovce či FN Ostrava však ukazují, že bezprostředně po porodu, a - kdyby mohly - tak i při něm, by doprovod ženám mohl být oporou.



P.S.: A máte-li chuť, sledujte naši práci a aktuální dění v sociální oblasti.