Není vhodné míchat ve veřejném prostoru věci duchovní s věcmi laickými. Laický stav veřejného prostoru je totiž jedním ze stavebních pilířů každé vyspělé republiky.

Seděl jsem ve sklepní hospůdce pod mýtickým kopcem Petřín a pil opravdu výborné plzeňské pivo. Blížila se zavírací doba a já smutně zíral do pěny. Mám jí pít nebo nemám? Odjakživa jsem fanouškem pramenitých piv a nějak se mi do té pěny nikdy moc nechce. Obyčejně čekám až pěna trochu spadne, aby mi nezaneřádila můj nosík, a pak s jemným náklonem půllitru natahuji přední pysk pod pěnou s usilovným přáním zlatavého moku. Dnes mám ovšem půllitr téměř plný pěny a mám pocit, že mě z hospody budou muset vynést. Prekérní situace.

Pivo plzeňského typu je světově proslulé a oblíbené. Jeho role je v české společnosti neoddiskutovatelná. Není náhodou, že právě u nás je jeho kvalita nejvyšší a jeho cena nejnižší. Jeho vliv prochází všemi aktivitami naší společnosti. Každý s ním máme vlastní zkušenost. I já se rád podělím o nejeden zážitek spojený s tímto kvašeným nápojem.

Mystické okamžiky s pivem nastávají, když se v sobotu nad ránem vracím z nočních výletů, během niž jsem vypil hodně piva a cestou podél řeky se celým městem táhne vůně chmelu a sladu od komína ze smíchovské strany.

Jedná o mystický okamžik v pravém smyslu, kdy po noci plné zahlcení smyslu chuti, přichází s rozbřeskem okamžité zahlcení smyslu čichu. Podle učení dálného východu jsou tyto dva smysly strukturální, takže s jejich zahlcením dostanou zbylé tři smysly sluchu, doteku a teploty naprosto volnou ruku a mohou v klidu rozjet svůj bál. V takový moment většinou vznikají ty nejlepší myšlenky, které jsou tak dobré, že je i zapomínáme vyslovit.

Vánoce jsou svátky klidu a míru a proto je dobré se nerozčilovat nad hloupým, nevhodným a netaktním vyjadřování některých politiků o placení státních dluhopisů dětmi. Věřím, že když nám nechají politici otevřené hospody, tak je lidé na oplátku nechají, aspoň v této sváteční době, chvíli být tím, kým jsou.