Bylo to v zimě 2020. Po celé republice napadlo hrozně moc sněhu, všude bylo bílo, na Královéhradecku až 20 centimetrů pokrývky. Krásná idyla, naše země zažívala opět Ladovskou zimu a všichni se malovali do pohádek.

Pak ovšem nastal velký zlom. Mezi lidmi se začal šířit psychický vir, tzv. japonský psyr20. Zpočátku nikdo nevěděl o jaký druhy viru se jedná, ani jak se projevuje, ale všichni se shodli, že je vskutku děsivý. Koncem ledna to začalo.

V hlavní zpravodajské relaci České televize dva moderátoři začali uprostřed vět nekontrolovaně hýkat jako osli. Neuvěřitelná podívaná a nepředstavitelná ostuda pro kohokoliv - tedy pro někoho méně - ale představte si hlavní moderátory České televize! A to byl teprve začátek. Po několika týdnech hýkali v každém pořadu na všech frekvencích. V oblíbeném pořadu Uvolněte si, prosím, moderátor hýkal po každém slově, a to se jedná o zábavní pořad!

Velmi rychle se psyr20 rozšířil do celé společnosti. Lidé marně hledali lék, a tak začali do rádií zvát psychology a kartářky. Velmi málo se podařilo uklidnit národ. Každý psycholog přirozeně hájil sám sebe s vervou učenců školy Wing chun a kartářka do toho sázela jeden trumf za druhým.

Národ byl na kolenou, v rodinách to hýkalo a všichni otočili své zraky k jediné možné záchraně - Andrejkovým homeopatikám. Homeopatik Andrejko přišel s tím, že nejlepší jak zklidnit šíleného osla, je dát mu injekci zklidňovače oslů. Jenže takový zklidňovač již pro osly existuje, ale ještě není úplně schválený pro lidi, a tak je třeba vymyslet podobný zkliďňovač, ale tentokrát nejen schválený, ale i určený pro lidi. A tak homeopatik Andrejko zalez do své laboratoře ze skleněných cihel a přišel s novým lékem proti psyviru20.

Jako první ho dostal samozřejmě on a jeho známý kuchař. Ovšem pak došly zásoby, nebo peníze, nebo vůle dál pokračovat a národ opět strádal. Jak lidé postupně dostávali lék, začalo se ukazovat, že hýkání sice mizí, ale není nic, co by přišlo na jeho místo. Namísto hýkání tak televizí zněla hluchá místa. Jako když…

No a pak se stalo něco šíleného. Je to pravdivý příběh, co vám říkám, toto se skutečně stalo. Totiž ta prázdná místa, začal zaplňovat sám tvůrce homeopatik Andrejko a jeho kuchař. Takže hlasatelka ve fialových šatech mluvila a pak mluvil Andrejko, a pak zase ona, a pak jeho kuchař sprostě nadával, a pak se hlasatelka zvedla, její šaty zčervenaly nebo zežloutly a pravila k divákům, že už se na to všechno může…Andrejko.

A pak se to všechno celé nějak zamotalo a Andrejko sedl na osla a někam zmizel a sníh roztál a jaro přineslo jiné myšlenky. A v českých luzích a hájích už nikdo nehýkal, jen občas se kdesi ozval saxofón a vše začalo v menší míře nanovo.