V Kanadě lidé na život neremcají, o politice tu neuslyšíte ani slovo a nikomu zde nic nechybí. Při srovnání s kulturní Evropou jsou zde lidé možná o něco „jednodušší“ či povrchnější, každopádně však maximálně spokojení. Možná právě proto jsou na sebe také tak hodní.

Kdysi jsem někde viděl vtip, že pokud strčíte v baru do Kanaďana, omluví se vám a ještě Vám koupí pivo. Někdy mám sto chutí to vyzkoušet a myslím, že by to zde fungovalo. Koneckonců řada podobných příhod se mi přímo stala.

V ubytovacím komplexu, v němž v práci bydlím, je herna s šipkami. Onehdy jsem tam čekal na své kamarády, a jelikož jsem neměl co dělat, jen tak „doblba“ jsem hleděl na zapnutou televizi. Vedle mne hrála již šipky skupinka stavebních dělníků, tzv. rednecks (česky buranů). Když spatřili, že koukám na televizi, vážně mi oznámili, že jestli chci, tak svou hru ukončí a půjdou již spát, abych se mohl v klidu dívat.

Když se v Kanadě někoho zeptáte, jak se dostat tam či onam, dotyčný Vás automaticky sveze autem a pokud Vás nedoveze až do Vašeho cíle, ještě se Vám omluví, že nemá čas udělat si delší zajížďku.

Když si Kanaďan dělá legraci a na oko někoho popichuje, nikdy nezapomene dodat „just kidding“, aby se dotyčného náhodou nějak nedotkl. Tím sice většinou celou srandu trochu zkazí, ale prostě nemá to srdce, aby se bavil na účet někoho jiného.

Když mne zde jednou chytili policajti za to, že jsem překročil rychlost o 40 km, počítal jsem s tím, že jsem dojezdil. Celá událost však probíhala ryze kanadsky: Policista mne hezky pozdravil, oznámil mi, že jsem udělal vážný přestupek a zeptal se mne, jestli by mi nevadilo ukázat mu doklady.
Pak mi jen trpělivě vysvětlil, že rychlost se musí dodržovat, jinak bych totiž mohl dostat pokutu. Omluvil se mi za vyrušení, poděkoval za můj čas a popřál mi šťastný zbytek výletu.

Když se Vám v Kanadě stane, že si zapomenete zapnout batoh a jdete s ním po ulici, někdo za vámi přijde a upozorní Vás na to.
Lidé jsou k sobě všímaví a přátelští. Na ulici či v autobuse se spolu cizí lidé běžně dávají do hovoru.

Při nástupu do kanadského autobusu MHD je zvykem každého cestujícího pozdravit se s řidičem, zeptat se ho, jak se má a při výstupu mu pak poděkovat, za svezení. Co na tom, že vystupujete zadními dveřmi a voláte na řidiče přes autobus plný lidí. Poděkovat je přeci slušné.

Ach jak silně taková lidská dobrosrdečnost kontrastuje s naší povahou doma v Čechách! Při své cestě z ruzyňského letiště jsem měl nemilou možnost pozorovat, jak takový dobrosrdečný Kanaďan pochodí v naší slovutné zemi.
Na cestě z letiště mu protivný řidič neporadí, jak správně koupit lístek a milý cestovatel je pak před upřenými zraky celého autobusu „okraden“ když v neznalosti cen vymění s „ochotným“ spolucestujícím dvacetidolarovku za dvě základní pražské jízdenky.
Poté náš bodrý Kanaďan zabrousí do vlaku Českých drah, kde si na něm uleví průvodčí frustrovaná z toho, že neumí anglicky ani hlásku. A když si po tom všem chce náš Kanaďan alespoň s někým v kupé nezávazně popovídat o zdejší zemi, setká se jen s otráveným odseknutím. Přece kdo to kdy viděl, aby se Vás cizí člověk vyptával, co jste zač a kam jedete!

Vypadá to, že tenhle článek si dělá z Kanaďanů místy až tak trochu legraci, za to jak jsou poctiví a hodní. Velmi si jich vážím a nechci se jich nikterak dotknout, proto raději dodám: Just Kidding!