Během posledního červnového víkendu (30. 6. – 2. 7. 2017) se na půdě Greenwichské univerzity v Londýně sešli odborníci a nadšenci z oblasti psychedelického výzkumu a uskutečnila se v pořadí již čtvrtá mezinárodní konference Breaking Convention. Největší psychedelický kongres v Evropě nabídl bohatý program na celý prodloužený víkend, ať už se to týkalo doprovodných aktivit nebo zhruba 150 odborných prezentací z různých oblastí psychedelického výzkumu.

Konference se snažila přiblížit oblast psychedelik různými způsoby, a to prostřednictvím vědy nebo kultury. Každý si mohl doplnit odborné znalosti a objevit nové vědecké poznatky díky přednáškám, které byly zpracovány v tematických okruzích. Bylo také možné se zapojit jako dobrovolník a nahlédnout tak více do příprav a fungování celého projektu (za CZEPS Roberta Pittnerová a Adéla Stašová). Jde o výbornou možnost, jak se podívat na přípravu podobně rozsáhle akce a načerpat nové zkušenosti a zážitky. Účastníci se mohli v rámci doprovodného programu také lépe zorientovat v oblasti umění, literatury a filmového zpracování tohoto tématu. Konference prostě velmi dobře pokryla všechny oblasti, které by člověka k danému tématu mohly napadnout.

Tři dny plné programu, který probíhal od ranních do večerních hodin, přinesl přednášky od předních vědců, jako je například Rick Doblin, Wendy Kline, Thomas Roberts, Julie Holland, Robin Carhart-Harris, Amanda Fielding, David Nichols, a mnoho dalších. Témata pokrývala především prezentaci nových poznatků v oblasti výzkumu a dotýkala se i témat, jako je historie, právo či společnost obecně. Nezapomnělo se ani na oblast filozofie a spirituality, což ve výsledku podtrhlo komplexnost konference. Programu se letos zúčastnili se svými přednáškami také Rita Kočárová (Historie psychedelického výzkumu v ČR) a Filip Tylš (Antidepresivní účinek psychedelik a neuroplasticita).

Psychedelický výcvik
Janis Phelps z Ameriky poutavě prezentovala první akademický akreditovaný tréninkový program, který se týkal psychedelické terapie a výzkumu. Výcvik trvá 8 měsíců a skládá se z různých modulů, které bohatě pokrývají všechna témata s problematikou psychedelik související. Školení probíhá v San Francisku v institutu CIIS (California Institute of Integral Studies) a dává si za cíl produkovat vyškolené psychoterapeuty a profesionály ve svém oboru.

Integrace psychedelické zkušenosti
Velmi zajímavou přednášku o integraci psychedelické zkušenosti přiblížila metaforou Christina McKinnon (www.christinamckinnon.com) za použití jungiánských principů a metafory jaguára. V souvislosti s ayahuaskovými rituály zmínila nejen riziko psychospirituální krize, ale též posttraumatické poruchy.

Antidepresivní účinek psilocybinu
Velký prostor byl na konferenci věnován výsledkům pilotní studie týmu dr. Robina Carharta-Harrise, která prokázala účinnost psilocybinu v terapii depresivního onemocnění. Svůj výzkum, který se týkal psychologických mechanismů léčby pacientů s rezistentní depresí prostřednictvím psilocybinu, prezentovala Rosalind Watts. Psilocybin v jeho rámci vedl od vyhýbání k přijetí, od „odpojení“ k znovunapojení. Velmi zajímavou práci prezentoval Leor Roseman, který ukázal souvislost mezi zlepšením příznaků deprese a zvýšenou reaktivitou amygdaly. To se jeví jako velmi zajímavé, jelikož běžná antidepresiva typu SSRI reaktivitu amygdaly naopak snižují. Tento výsledek dr. Roseman vysvětloval odlišným charakterem působením psilocybinu oproti antidepresivům – mediátorem účinku zde není otupení emotivity, ale spíše opačné mechanismy. Hypoteticky nabídl souvislost s emočním průlomem, znovuprožitím traumatu, vyjasněním pohledu na „self“, terapeutickou alianci a kvalitu integrace zážitku. Současně terapeuticky působila hloubka zážitku – lepší antidepresivní odpověď vykazovali jedinci, kteří dosáhli „peak experience“, a naopak terapeutický účinek snižovala vyšší míra úzkosti v průběhu psychedelické zkušenosti. Fakt, že silná úzkost v průběhu zážitku nepřispívá ke zlepšení je zcela nový a mohl by mít četné implikace pro psychedelickou psychoterapii, zatím však musíme počkat na replikaci těchto výsledků v placebem kontrolované studii.

Kontroverze v neurobiologii účinku psychedelik
Velmi zajímavá byla přednáška Thomase Raye, který vnáší „svěží pohled na psychedelické receptory“. Tento pohled vychází z kontroverzní publikace z roku (Ray, PloS One, 2010) týkající se afinity psychedelických látek k různým receptorům. Thomas Ray obhajuje pohled, že 5-HT2A receptory, které jsou vědeckou komunitou považovány za klíčové pro účinek psychedelik (Glennon 1980, Nichols 2016), jsou „všechno, jen ne psychedelické“. Jeho proslov zněl plamenně a místy připomínal konspirační teorie o „diktátu vědecké komunity“. Jeho práce byla opakovaně kritizována kapacitou v oboru Davidem Nicholsem, který se před jeho proslovem zvedl a opustil místnost.

Další důležitá témata
Zajímavou přednáškou na téma objevování vědomí prostřednictvím snění zaujala Jennifer Dumpert, která se snažila toto téma přiblížit početnému obecenstvu. Mendel Kaelen přednášel o funkci hudby v terapii, Iker Puente prezentoval studii o efektech holotropního dýchání. Svůj výzkum, který se týkal léčby pacientů s rezistentní depresí prostřednictvím psilocybinu, prezentovala i s úspěšnými výsledky Rosalind Watts. MDMA zase představila Monika Wieliczka jako užitečnou součást léčby pacientů s hraniční poruchou osobnosti.

„Molekula duše“
Poslední den konference přinesl poutavou sestavu přednášek o výzkumu dimethyltryptaminu (DMT). O přehlednost tématu se starali Graham St John, Jimo Borjigin, Ede Frecska, David Nichols či Dennis Mckenna. Tématikou zkoumané endogenní syntézy DMT v savčím mozku se zabývala dr. Borjigin spolu s Jonem Deanem a svou studií prokázali přítomnost enzymů (INMT – indoetylamin-N-metyltransferáza, AADC – dekarboxyláza aromatických L-aminokyselin), které jsou pro tvorbu DMT nezbytné. Jedním z výsledků byl fakt, že DMT je syntetizováno v kortikálních neuronech, epifýze a choroidním plexu potkanů, myší a lidí. Studie jako první prokázala, že lidský a potkaní mozek jsou produkce DMT schopny. Ede Frecska se zaměřil na působení DMT jako ligandu receptoru sigma-1 a jeho funkcí při ischemickém poranění. David Nichols pak v přednášce nazvané jasně „DMT a šišinka – fakta versus fikce“ (již je k dispozici na YouTube na adrese https://www.youtube.com/watch?v=YeeqHUiC8Io) provedl důkladnou rešerši nové i starší literatury, aby poukázal na skutečnost, že pokud je endogenní produkce DMT tak malá, jak bylo zatím zjištěno (60 ng/ml), tak vzhledem k nižší afinitě k 5-HT2A receptoru nemůže mít žádné vnímatelné účinky. Farmakologickou podstatu zážitků blízkých smrti lze tedy přijatelněji vysvětlit dynorfiny (zvláštní typ endogenních opioidů) než samotným endogenním DMT.

Roberta Pittnerová, Filip Tylš, Martin Malec
Česká psychedelická společnost