Kniha Fenomén psychedelie poskytuje zajímavý vhled jak do současného výzkumu psychedelických látek, tak do hlubin lidské duše.

Je koncepčně rozdělená do dvou částí: v úvodní části má čtenář možnost nahlédnout do aktuálně zkoumaných teoreticko-vědeckých poznatků představených formou srozumitelnou i pro poučené laiky, další část předkládá autentické zprávy účastníků výzkumu po požití psilocybinu. MUDr. Filip Tylš, PhD., psychiatr a editor celého díla, dal v této publikaci dohromady příspěvky výzkumníků nejen z lékařské nebo psychologické obce zabývající se problematikou psychotropních látek, ale také fyziky či antropology. Takové spojení odborníků z různých vědních oblastí poskytuje neobvykle komplexní pohled na danou problematiku.

Zprvu nás přehledně zasvětí do změněných stavů vědomí a magických hub, které již několik tisíciletí doprovázejí naši společnost. Do povědomí západního světa se psychedelické látky začaly dostávat počátkem 20. století, kdy se začal zkoumat mezkalin obsažený v kaktusech nebo psilocybin v lysohlávkách. Psilocybinu je věnováno hned několik kapitol. Dostaneme zde informace o přirozeném výskytu lysohlávek (rod Psilocybe, odtud jméno) nebo také o koncentraci zmíněného alkaloidu v plodnicích.

Následně jsme vtaženi do bouřlivého, místy až nezřízeného období zkoumání LSD v šedesátých letech 20. století v Československé republice, která byla v této době na špičce v celosvětovém měřítku. LSD a ostatní psychedelika byla zkoumána na širokém spektru psychiatrických diagnóz, z dnešního pohledu s leckdy i dost pochybnou metodikou a etikou. Z této doby vyvstalo několik slavných jmen, z nichž neznámější je zřejmě prof. MUDr. Stanislav Grof, PhD., který posléze emigroval do USA, kde dále pokračoval ve výzkumu psychedelik a také přispěl k rozvoji transpersonální psychologie. V dalších letech však kvůli protidrogové politice výzkum psychotropních látek v ČSR ustal a byl tak na několik desetiletí pozastaven, než ho obrazně řečeno resuscitovali výzkumníci z dřívějšího Psychiatrického centra Praha (nyní Národní ústav duševního zdraví) a navázali tak na odkaz svých předchůdců.

Po prvotním tuhém boji za schválení výzkumu psychedelik v České republice se podařilo vyjednat možnost studovat efekt požití psilocybinu u zdravých dobrovolníků. Konkrétně se této psychoaktivní substanci věnuje obšírně kapitola o jeho neurobiologickém fungování až na úroveň molekulárně-mechanického modelu. Dává tak možnost nahlédnout, jaký neurobiologický potenciál ony magické houby skrývají. Jelikož psilocybin účinkuje přes serotoninový systém, konkrétně aktivuje serotoninový receptor typu 2A, a nemá žádná dosud známá přímá spojení s dopaminem a systémem odměn, je jeho závislostní potenciál v klasickém slova smyslu nulový. Jedním z hlavních záměrů výzkumu však bylo experimentálně modelovat změněné stavy vědomí podobající se některým psychotickým onemocněním. Důkazem je podobná fenomenologie prožitků, jelikož se v obou případech, jak v případě psychotické ataky, tak i při intoxikaci psilocybinem, vyskytují podobné změny ve vnímání nebo myšlení. Konkrétně jde o smyslové iluze nebo pseudohalucinace, změny asociací a konceptualizace myšlení nebo afektivní labilitu.

Pro pochopení mozku a vědomí můžeme použít koncepty nebo metafory z jiných oborů, jako je v knize uvedená teorie entropického mozku. Ta předpokládá, že náš mozek osciluje mezi chaosem a řádem, kde na jednom konci je chaotický psychotický stav a na druhém jsou rigidní modely myšlení nacházející se třeba u obsedantně-kompulzivní poruchy. Další kapitola je věnována samotné intoxikaci a možným prožitkům, které účastníka mohou potkat v průběhu tzv. tripu. Kromě výzkumného záměru modelování psychóz je tu další pole působnosti těchto látek. Dle uvedených informací se jedná například o slibnou možnost léčit farmakorezistentní deprese nebo úzkostné poruchy, ale i další „nepsychiatrická“ onemocnění, jako je například tzv. cluster headache (urputná bolest hlavy). Výzkum v České republice je v současnosti ve stádiu testování léčiva na zdravých pečlivě vybraných dobrovolnících.

V knize není opomenuta ani temná stránka účinku těchto látek při nesprávném zacházení. Přestože mají klasická psychedelika poměrně málo nežádoucích účinků, existuje riziko retraumatizace při neobezřetném zacházení a ve výjimečných případech i rozvoj duševního onemocnění u predisponovaných jedinců. Autoři zde vyzdvihují hlavně nutnost kvalitně zajištěného bezpečného „settingu“ a prostor pro následnou integraci, tedy začlenění prožitků do běžného života. Ukazuje se, že náročná psychedelická zkušenost se někdy může stát mezníkem v životě člověka. Jinými slovy, v intoxikaci pro jednotlivce těžko přijatelné prožitky vyvržené z nevědomí mohou dobře posloužit k dalšímu seberozvoji, pakliže se s nimi dále terapeuticky pracuje. Kniha si dává za cíl čtenáři představit širší pole možností, jak lze k psychedelickým látkám přistupovat. Nemůžeme opomenout fakt, že se v dřívějších dobách psychedelika používala k rituálním účelům, zejména při důležitých přechodech (z dětství do dospělosti) nebo pro kontakt s božskými silami. Poukazuje se zde na transformační význam celé zkušenosti, na její do jisté míry posvátný charakter v kontextu kulturně-antropologickém.

Druhá část knihy je věnovaná samotným prožitkům při intoxikaci psilocybinem, jak jej zakoušeli účastníci výzkumu. Subjektivní popis zážitků vyvolává ve čtenáři rozporuplné emoce silného charakteru, od dojetí z lidských příběhů střídané smíchem až po strach vyhnaný do krajních mezí. Kniha čtenáři dokáže otevřít obzory do světů, kde fantaskní halucinace a iluze jsou vlastně na denním pořádku. Bylo zajímavé a místy velice humorné sledovat, s jakým důvtipem účastníci pod vlivem psychedelik zacházejí se slovy a jaké jim propůjčují nové významy. Můj obdiv mají zejména ti, kteří intoxikací procházeli a podstupovali různé testy od jednoduchých dotazníků až k absolvování měření v několikatunovém tunelu magnetické rezonance.

Máme před sebou knihu, která z určitého pohledu propojuje dichotomii Univerza, kdy se vnitřní propojuje s vnějším, vědomí se snoubí s nevědomím a světské se spájí s Božským. Zároveň si člověk klade otázku: Jsou tyto stavy vědomí skutečně nástroj, skrze nějž je možné nahlédnout do podstaty lidské psýché, nebo tu máme arteficiální, smysl postrádající psychopatologický stav? A možná právě tato ambivalence nás vede ke zralejšímu pochopení světa, které dokáže obsáhnout obojí zároveň. Je to lék, nebo droga? Citujme Paracelsa: rozdíl mezi jedem a lékem tvoří jenom dávka. A tak psychedelika obsahují obě polarity, stojí rozkročená jednou nohou na temné a druhou na světlé straně, přičemž můžou léčit a zároveň i ublížit. Budoucnost, myšleno další výzkum, nám může napomoci s řešením této otázky. Jaký pohled převáží ve společnosti, ve které nyní žijeme? Stojíme před psychedelickou renesancí, zbořením dalšího paradigmatu, nebo se převrat nekoná a psychedelika budou pozřena minulostí?


MUDr. Vít Knop
Psychiatrická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice 1. lékařské fakulty UK
Česká psychedelická společnost
V Praze 28. 8. 2017