Roku 2010 učinil José M. Capriles zásadní objev v oblasti Lípez Altiplato v jihozápadní Bolívii. Jak už to tak ve vědě bývá, z počátku ani netušil, jak významný objev učinil. Podařilo se mu totiž objevit nejstarší důkaz užívání souboru psychoaktivních substancí na jednom místě. Své poznatky publikoval v dubnu letošního roku v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), který patří mezi nejprestižnější vědecké časopisy světa.

V údolí řeky Sora v Bolívii se rozkládá významné archeologické naleziště. Jedná se o náhorní plošinu, kde nadmořská výška dosahuje bezmála čtyř tisíc metrů. V oblasti se nacházejí důkazy o lidském osídlení již z období svrchního pleistocénu. Jedno ze sídlišť jeskyně Cueva del Chileno bylo archeologicky zkoumáno v letech 2008 a 2010.

Nejhlubší vrstva, a tedy i důkazy o nejstarším osídlení, byly datovány radiokarbonovou metodou mezi léta 2136–1778 př. n. l. Jednalo se o nástroje vyrobené z obsidiánu. Nad touto vrstvou byla objevena vrstva s podlahou z udusané hlíny, ve které byly základy kruhové kamenné stavby, která pravděpodobně sloužila jako pohřební komora. Struktura byla zbořena pravděpodobně již za předkolumbovské éry. Výzkumníci předpokládají, že mumie byly z jeskyně již dávno odstraněny a jeskyně byla využívaná jako přístřešek pro ovce a lamy, což dokazuje silná vrstva trusu těchto zvířat.

Na místě vykopávek byly objeveny tyrkysové korálky, barevné šňůry, svazek ustřihnutých copánků lidských vlasů a především dobře zachovaný balíček obsahující psychoaktivní substance a vybavení pro jejich užívání. Objevený balíček se skládal z velké kožené tašky, která obsahovala dvě šňupací destičky odborně vyřezané a zdobené antropomorfními postavami, bohatě zdobenou šňupací trubičku, dvě špachtle z lamí kosti, barevnou textilii, pravděpodobně užívanou jako čelenku, dva malé kousky rostlinného materiálu a váček vyrobený z kůže psa horského (Lycalopex culpaeus). Kousek tašky byl zkoumán radiokarbonovou metodou a je datován mezi léta 905 a 1170 našeho letopočtu. Toto období je spojeno s rozpadem říše Tiwanaku a vznikem několika menších států.

Rostlinný materiál z balíčku byl podroben chemické analýze a bylo v něm detekováno několik psychoaktivních substancí: kokain, benzoylekgonin (BZE), harmin, bufotenin (5-OH-DMT), DMT a jedna blíže neurčená látka, kterou by mohl být psilocybin.

Materiál byl zkoumán pouze chemicky; vzhledem ke stáří a stavu není jisté, zda by bylo možné zkoumat vzorek botanicky, a proto není jasné, z jakých rostlin substance pochází. Podstatné je, že neexistuje žádná známá rostlina, která by obsahovala všechny tyto substance. Musí tedy jít o více rostlin. Rovněž není možné určit, zda šlo o směs, která se měla užívat dohromady nebo zda balíček obsahoval rostliny užívané samostatně.

Kokain je přírodní alkaloid obsažený v keři Erythroxylon coca, BZE je pak primárním metabolitem kokainu. Balíček tedy musel obsahovat E. coca. Výzkum mumií nalezených v Jižní Americe (zejména Chile a Peru) dokazuje běžné užívání koky, přičemž stopy byly nalezeny dokonce i v mumiích malých dětí, které tyto látky nejspíš požily spolu s mateřským mlékem. Kokain díky své chemické struktuře proniká do mateřského mléka velice snadno.

Bufotenin je obsažen v několika druzích rostlin. Z hlediska rozšíření a místa nálezu se zdají být nejpravděpodobnější semena stromů rodu Anadenanthera (A. pelegrina nebo A. colubrina). Pro užívání produktů z rostlin rodu Anadenanthera v této části latinské Ameriky navíc již existují jiné archeologické důkazy. Semena stromů rodu Anadenanthera rovněž obsahují DMT a 5-MeO-DMT, ovšem v mnohem nižší koncentraci než bufotenin. Mezi další možnosti původu bufoteninu patří například kůra rostliny Brosimum acutifolium. Již dřívější výzkum artefaktů kultury Tiwanaku přinesl důkazy o užívání šňupacích směsí využívajícíh rod Anadenanthera. Navíc nedávné studie mumií nalezených v údolí Azapa (Chile) prokázaly užívání bufoteninu, který byl detekován ve vlasech; tyto mumie byly datovány do let 500–1100 n. l.

Přítomnost beta-karbolinového alkaloidu harminu může být rovněž vysvětlena přítomností různých druhů rostlin, nicméně za nejpravděpodobnější by se dala považovat přítomnost lián z čeledi Malpighiaceae a nejčastěji rodu Banisteriopsis. Další možností by pak byla například přítomnost materiálu z rostlin rodu Virola. Rostliny rodu Virola obsahují jak tryptaminy (5-MeO-DMT, DMT, NMT), tak beta-karboliny (zejm. harmalin a 6-MeO-tetrahydroharman). DMT pak může pocházet z obrovského množství rostlin, např. již zmíněných rodů Anadenanthera, Virola nebo z rostlin rodu Psychotria, Diploptera, Mimosa aj.

Mnoho různých webů reagovalo na tento objev senzačními články na téma, že je to důkaz nejméně tisícileté tradice užívání ayahuascy, jelikož rostliny obsahující beta-karboliny (zejm. rod Banisteriopsis) a nejrůznější zdroje tryptaminů se pro přípravu ayahuascy používají. Avšak tento nález se za takový důkaz vůbec považovat nedá. V různých kmenech Střední a Jižní Ameriky se například žvýká kůra B. caapi před šňupáním nebo kouřením yopo (produkt z A. pelegrina), případně před nebo spolu s použitím různých přípravků z rostlin rodu Virola. Příprava ayahuascy je velice komplexní a složitý proces a samotná přítomnost rostlin nedokazuje, že byl postup přípravy jejich majiteli znám. Mohl zdroj beta-karbolinů užívat žvýkáním nebo kouřením a zdroje tryptaminů šňupáním nebo kouřením. Vzhledem k nalezeným předmětům je jisté šňupání, ostatní způsoby se nedají ani potvrdit ani vyloučit. Již zmíněným výzkumem mumií z oblasti Azapo bylo prokázáno i užívání zdrojů beta-karbolinů, nicméně cesta podání zůstává neznámá.

I samotný autor publikace je velice zdrženlivý v hodnocení nálezu a uvádí doslova: „Ačkoli naše výsledky neposkytují přesvědčivé důkazy pro časné použití ayahuascy ve formě, která je nejčastěji pozorována v moderních jihoamerických domorodých komunitách (jako entheogen vyrobený z rostlin rodů Banisteriopsis a Psychotria), je důkazem, že tato kombinace byla možná použita již před tisíci lety.”

Psilocybin, psychedelický tryptamin obsažený v nejrůznějších druzích hub, nebyl součástí chemické analýzy, nicméně při vyhodnocování dat z chemické analýzy se objevila hodnota, která by mohla odpovídat právě psilocybinu.

Nejen přítomnost této skupiny psychoaktivních látek byla šokujícím zjištěním, velkým překvapením byla následně i nepřítomnost jedné látky, a to meskalinu. Pro horské oblasti je typické užívání psychedelických přípravků obsahujících meskalin, získávaný z různých druhů kaktusů. Pokud uvažujeme oblast nálezu, nejpravděpodobnější by byl rod Echinopsis, konkrétně kaktusy, které patřily do rodu Trichocereus. Ještě nedávno byl rod Trichocereus samostatný, dnes se tyto kaktusy řadí do rodu Echinopsis. Nejrozšířenější a nejznámější zástupce je Echinopsis pachanoi, pro Bolívii je pak nejtypičtější E. lageniformis (dle starší nomenklatury Trichocereus bridgesii).

Tento archeologický nález je prvním známým důkazem užívání více psychedelických substancí na jednom místě, respektive jedním člověkem. Nejzajímavější na nálezu je, že zdroje nalezených substancí se v místě nálezu nevyskytují. Většina ze zmíněných rostlin roste v amazonské nížině, která je od místa nálezu velice vzdálená. Obsah nálezu tedy musel být výsledkem čilého obchodu s psychoaktivními látkami, které se pravděpodobně dovážely z daleka.

Není jisté, jak se balíček na místo dostal, kdo a proč ho tam uložil nebo kdo byl jeho majitelem. Nabízí se hypotéza, že byl součástí pohřební výbavy mumie, která byla na místě pohřbena. Pokud přijmeme tuto hypotézu, muselo by se jednat o zkušeného psychonauta, který znal většinu tehdy známých a dostupných psychoaktivních substancí, uměl s nimi pracovat, možná je dokonce kombinovat, a především si je dokázal obstarat navzdory vzdálenosti od jejich zdroje.

Vojtěch Cink
Česká psychedelická společnost
12. 12. 2019

Zdroj:
MILLER, Melanie J., et al. Chemical evidence for the use of multiple psychotropic plants in a 1,000-year-old ritual bundle from South America. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2019, 116.23: 11207-11212.