Nejužívanější psychedelika (LSD, psilocybin, DMT a meskalin) nejsou fyzicky nebezpečná. Tento fakt je poměrně široce známý, méně rozšířené je ovšem povědomí o bezpečnosti či nebezpečnosti různých jejich kombinací s jinými látkami, ačkoliv k nim v komunitě jejich uživatelů dochází poměrně často.

Velmi běžné je například míchání psychedelik s psychofarmaky, která v Česku užívají stovky tisíc lidí. Zatímco například léky k akutní léčbě úzkosti (hlavně benzodiazepiny) prožitek tlumí a nejsou nijak rizikové, u antidepresiv to je složitější.

Je to proto, že léků na depresi existuje několik skupin, které se od sebe vzájemně liší působením na mozek a neurony v něm, a tudíž i v bezpečnostním profilu.

V dnešní době nejrozšířenější antidepresiva spadají do tříd SSRI a SNRI, přičemž první působí jen na serotonin, druhá i na noradrenalin. V ani jednom případě není interakce s psychedeliky dobře klinicky prozkoumána, avšak z rozsáhlých výpovědí psychonautů, kteří ji vyzkoušeli, se zdá, že alespoň pro většinu lidí není nebezpečná (pokud jde o rozumné dávky obou). Nejnovější výzkumy se také spíše přiklánějí k tomuto závěru.

Nejpoužívanější, se serotoninem interagující antidepresiva však při dlouhodobém užívání vedou ke snížení počtu serotoninových receptorů v mozku, na které psychedelika působí (tzv. downregulaci) - a to může způsobovat oslabování psychedelických efektů či jejich úplné blokování.

Úplně jiné je to ovšem v případě třídy antidepresiv zvané inhibitory monoaminooxidázy, zkráceně IMAO (či MAOI, v angličtině). Podobně jako dvě výše zmíněné třídy i IMAO zvyšují hladinu serotoninu v mozku, avšak na rozdíl od nich mají i přímé působení na psychedelika. Jejich terapeutický efekt probíhá skrze blokování enzymů zodpovědných za odbourávání přebytečného serotoninu.

To na první pohled nevypadá jako problém, ale je důležité si uvědomit, že všechna psychedelika jsou serotoninu chemicky poměrně podobná – musí být, jinak by nemohla působit na jeho receptory. Užití IMAO zároveň s některými psychedeliky tedy vede nejen k nárůstu koncentrace serotoninu, ale i onoho psychedelika.

U některých to není životu nebezpečné a riziko tkví spíše ve zvýšení intenzity prožitku – koneckonců i samotná ayahuaska, jihoamerický šamanský psychedelický nápoj, je typicky kombinací DMT (a dalších tryptaminů) a různých IMAO (například harminu či harmalinu) přirozeně se vyskytujících v pralesních rostlinách.

Jiná psychedelika tak nevinná nejsou.


Nebezpečné se v tomto ohledu jeví například 5-MeO-DMT (přirozeně se vyskytující v kožních výměšcích žab druhu Bufo alvarius ze Sonorské pouště). Jsou zaznamenány vážné zdravotní komplikace i úmrtí způsobené jeho kombinací s IMAO. Příčina této toxicity není zcela známá, ale je faktem, že 5-MeO-DMT kromě přímého působení na serotoninové receptory zvyšuje i hladinu serotoninu jako takového v mozku. To může vést k takzvanému serotoninovému syndromu, jenž se projevuje svalovými křečemi, vysokou horečkou, nebezpečným zužováním cév a někdy bohužel může způsobit i smrt. Je možné, že podobné riziko se vyskytuje i u jiných tryptaminových psychedelik.

Patrně nejnebezpečnějším léčivem v kombinaci s psychedeliky je ovšem lithium. To se používá, typicky v podobě uhličitanu lithného, jako stabilizátor nálady během manické fáze schizoafektivní poruchy, u některých typů bipolární poruchy a jako pomocná léčba u depresivní poruchy. Na serotoninový systém patrně přímo nepůsobí, avšak snižuje práh vzniku záchvatů podobných těm epileptickým.

Psychedelika sama o sobě takové záchvaty nespouštějí, avšak u predisponovaných jedinců, jež jsou navíc pod vlivem lithia, jde o vážné nebezpečí, které může dopadnout i velmi špatně. Existují určité doklady, že některá tricyklická a atypická antidepresiva mohou mít podobné účinky na záchvatový práh (zdroj 1, zdroj 2). To samé patrně platí pro tramadol, široce lékařsky předepisovaný a rekreačně užívaný opioid, jenž interaguje i se serotoninem a noradrenalinem (zdroj).

Naopak interakce psychedelik s antiepileptiky (jež jsou také někdy používána ke stabilizaci nálady jako lithium) nejsou dobře prozkoumány, ale podle malého množství nepříliš kvalitních dat, jež máme k dispozici, se nezdá, že by šlo o životu nebezpečnou či jinak dramatickou kombinaci (zdroj).


Poslední významnou skupinou psychofarmak, o nichž dnes budeme mluvit, jsou antipsychotika. Ta sama o sobě nejsou v kombinaci s psychedeliky nijak nebezpečná – většina současně užívaných působí na stejný receptor (serotoninový 5-HT2A) jako ona, ale úplně opačně, takže působení psychedelik ruší. Může jít o cenný nástroj pro ukončení příliš náročného psychedelického prožitku, ačkoliv ve velké většině případů je lepší jej nechat přirozeně doběhnout. I „bad tripy“ mohou a často jsou v konečném důsledku prospěšné.

Problém tkví spíše ve skutečnosti, že antipsychotika se nepředepisují, pokud k tomu není vážný důvod – a lidé náchylní na psychózy by za žádných okolností neměli užívat psychedelika ani jiné halucinogeny, neboť existují doklady , že mohou jejich stav zhoršovat.

Samozřejmě, psychedelika lze kombinovat i s celou řadou jiných psychoaktivních látek. U některých z nich dochází spíše k utlumení prožitku (depresanty typu benzodiazepinů či opioidů), u jiných k jeho umocnění. To s sebou přirozeně nese riziko příliš silných efektů, na které by si uživatelé takových kombinací měli dávat dobrý pozor – disociativa či kanabinoidy se s psychedeliky významně vzájemně posilují, a pokud by člověk chtěl jejich spárování s psychedeliky vyzkoušet, měl by si vzít výrazně nižší dávku obou látek, než kolik by si bral, kdyby je požíval individuálně.

U kanabinoidů (jako je THC v marihuaně) navíc existuje značné riziko vzniku panických záchvatů či psychotických reakcí. Podobně jsou na tom stimulanty, které mají tendence v kombinaci s psychedeliky vyvolávat „myšlenkové kruhy“ a paranoidní ataky.

Na závěr si ještě musíme něco říci o vlivu substancí nějak ovlivňujících metabolické enzymy. Tyto enzymy jsou látky, které slouží k urychlení přirozeně probíhajících reakcí v těle, čím se významně podílejí na vzniku i rozkladu celé řady chemikálií, bez kterých lidské tělo nemůže fungovat, nebo naopak jejichž příliš velké množství je pro něj nežádoucí či nebezpečné.

Nejvýznamnější skupinou takových enzymů jsou takzvané cytochromy P450 (zkráceně CYP). Těch existuje obrovské množství druhů, přičemž některé z nich se podílejí i na metabolizaci alespoň některých psychedelik v lidském organismu, jmenovitě především CYP2D6 a CYP3A4 (zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5).

Jelikož poměrně velké množství různých léčiv nějak ovlivňuje působení těchto enzymů (ale nejen léčiv, dosti silný vliv má i třeba grepová šťáva nebo třezalka tečkovaná), je možné, že takové látky mohou mít nepřímou interakci s psychedeliky. V případě většiny z nich by inhibitory (tj. v podstatě „oslabovače“) působení CYP enzymů patrně vedly k pomalejšímu odstraňování z krevního řečiště, a tedy k jejich zvýšenému působení, zatímco induktory („posilovače“) těchto enzymů by naopak způsobovaly rychlejší odbourávání psychedelik, a tedy jejich oslabení.

Pokud bychom se měli podívat na nějaké konkrétní látky, tak například na CYP enzymy metabolizující LSD či rozličné tryptaminy působí jako inhibitory CBD z marihuany, různá antidepresiva typu SSRI, valproát (lék na epilepsii) či některá antivirotika.

Existují ovšem i psychedelika (například 5-MeO-DMT), která jsou ve své normální podobě neaktivní, a naopak je nutné, aby se v těle proměnila na svoji aktivní podobu pomocí vlivu CYP enzymů. U těch by byl efekt obrácený – inhibitory CYP by oslabovaly jejich působení a induktory CYP naopak působení zvyšovaly.

Tyto interakce nejsou pro psychedelika v současné době dobře prozkoumány, avšak u jiných tříd psychoaktivních látek (například opioidů) patrně jde o reálné riziko a omezená data naznačují, že existuje i u psychedelik. Kanonická psychedelika (LSD, DMT, psilocybin, meskalin) mají na rozdíl od většiny ostatních psychoaktivních látek výhodu, že se s nimi lze jen velmi obtížně nebezpečně předávkovat. Nebezpečí příliš intenzivní a potenciálně extrémně nepříjemné či vyloženě traumatické zkušenosti však existuje a je možné, že látky působící na enzymy CYP jej mohou zvyšovat. Pokud nějaké látky tohoto druhu užíváte a zároveň chcete vyzkoušet psychedelika, dejte si dobrý pozor a začněte výrazně sníženou dávkou.

Nejbezpečnější je samozřejmě psychedelika s jinými látkami vůbec nekombinovat – jde o látky způsobující výjimečně mocné změny ve vědomí i bez přičinění dalších substancí a i některé z jejich bezpečných kombinací (například s různými disociativy či marihuanou) mohou být velmi dramatické a pro řadu uživatelů příliš intenzivní. Pokud si nejste zcela jisti, zda je nějaká kombinace bezpečná, neužívejte ji!


Martin Duřt
Česká psychedelická společnost





Chcete podpořit výzkum psychedelik v České republice? Můžete tak učinit skrze PSYRES Nadační fond pro výzkum psychedelik: www.psyresfoundation.eu. Děkujeme