Psychedelika jsou široce zkoumanou skupinou látek. Navzdory snadno dostupným výsledkům výzkumů o nich ovšem panuje v populaci celá řada mýtů. Tyto mýty jsou již dávno vyvráceny tvrdými vědeckými daty, přesto se stále někdy objevují a bohužel jsou čas od času dokonce šířeny i na akademické půdě.

Tento článek se zabývá letitým mýtem, že psychedelika vedou k sebevraždám nebo jsou spojeny s jejich vyšším rizikem. Asi každý slyšel nebo četl zprávu o tom, že si někdo dal LSD nebo houbičky a vyskočil z okna. Ačkoli k takovým situacím již skutečně došlo, jsou velmi vzácné. Většinou se nejedná o fakta, ale o seberealizaci senzacechtivých novinářů.

Tento mýtus byl intenzivně živen americkou vládou, která na přelomu 60. a 70. let využívala veškeré moci k démonizaci mnoha psychoaktivních látek, včetně psychedelik. Vznikaly až bizarní články na politickou objednávku.

Termín suicidalita zastřešuje tzv. suicidální ideace, tedy myšlenky na to, že by se chtěl člověk zabít, suicidální tendence, tedy že si člověk chce ublížit, tentamen suicidii neboli pokus o sebevraždu a dokonanou sebevraždu.

Z vědeckých dat víme, že užívání psychedelik je naopak protektivní faktor vůči suicidalitě. Znamená to, že v populaci, která užívá psychedelika, je míra sebevražd výrazně nižší než v populaci, která psychedelika neužívá.

Proč tomu tak je? Ze statistik víme, že přibližně 90 % lidí, kteří svůj život ukončili sebevraždou, se dlouhodobě léčilo s psychiatrickým onemocněním. Většinou jsou to onemocnění, která psychedelika mají potenciál léčit nebo u kterých přinejmenším snižují míru subjektivního prožívání obtíží. Jako příklad můžeme uvést deprese, úzkostné poruchy, závislosti a jiné.

Přehled studií

První studii, která zkoumala spojitost mezi užíváním psychedelik a rizikem sebevraždy, provedl v roce 1960 Sidney Cohen. Zkoumal dvacet pět tisíc případů užití LSD. Rozdělil je do dvou kategorií dle kontextu, ve kterém byla látka užita, a to na subjekty v experimentech a pacienty v terapiích.

U subjektů z výzkumů nikdo sebevraždu nespáchal, ani se o ni nepokusil. U pacientů v terapii za použití psychedelik byla míra pokusů o sebevraždu 1,8/1000 a počet dokonaných sebevražd 0,4/1000.

Z celosvětových dat víme, že celkově život ukončí sebevraždou 5–14/1000 osob. Již tedy z této první studie jasně vyplývá, že míra sebevražd je v psychedelikům exponované populaci nižší než celosvětový průměr.

Další studie byla provedena Mallesonem v roce 1971 a zkoumala 4300 pacientů, kteří dostali celkem 49 000 dávek LSD. Je nutno podotknout, že počítá i užití extrémních dávek (1500 μg). Zjištěná míra suicidality byla 0,7/1000, takže rovněž mnohem méně než v běžné populaci.

Tyto starší studie používaly k vyjádření rizika množství sledovaných jevů na tisíc lidí. Moderní studie používají k vyjádření míry těchto ukazatelů tzv. odds ratio (OR), v češtině poměr šancí. Poměr šancí se vypočítá jako šance na nějaký jev v exponované populaci děleno šance v populaci neexponované. Tento ukazatel může v principu nabývat tři hodnot: 1) hodnoty nižší než jedna, 2) jedna, 3) hodnoty vyšší než jedna.

Hodnoty nižší než jedna se považují za protektivní faktor, tedy vliv snižující riziko rozvoje sledovaného jevu. Hodnota jedna znamená, že sledovaný vliv se sledovaným jevem nemá žádnou souvislost. Hodnoty vyšší než jedna znamenají, že jde o rizikový faktor, jinými slovy sledovaný vliv zvyšuje riziko rozvoje sledovaného jevu.

Suicidalitou se zabývala rovněž studie od Johansena a Krebsové z roku 2015. Studie zahrnovala vzorek 135 095 subjektů, z nichž mělo 14,3 % zkušenost s psychedeliky (19 299 osob). Užívání psychedelik bylo jednoznačně prokázáno jako protektivní faktor vůči suicidalitě. Pro sebevražedné myšlenky vyšlo OR 0,9; pro plánování sebevraždy 0,8 a pro sebevražedný pokus 0,7.

Další studii zkoumající vztah užívání psychedelik a suicidality provedl Hendricks a kolektiv a publikoval ji v roce 2015. Vzorek zahrnoval 191 382 osob, ze kterých mělo 13,6 % psychedelickou zkušenost. Psychedelika jednoznačně vychází jako protektivní faktor a data mají velkou sílu. Konkrétně pro sebevražedné myšlenky vyšlo OR 0,86, plánování sebevraždy 0,71 a pokus o sebevraždu 0,64. Užívání psychedelik tedy prokazatelně snižuje míru výskytu těchto jevů.

Sexton publikoval publikoval dvě studie v letech 2019 a 2020. Studie zahrnovaly 356 413 resp. 354 535 respondentů. Tyto studie zahrnovaly i nová psychedelika 2C-B, 2C-I a 2C-E. Tato psychedelika se dle výsledků dají považovat za rizikový faktor. Naproti tomu užívání klasických tryptaminů (např. DMT či psilocybin z lysohlávek) je jasně protektivním faktorem.

V březnu 2021 byla publikována rozsáhlá metaanalýza od Richarda J. Zeifmana a kol., která pracovala s celkově 64 vědeckými články. Kromě zásadních a rozsáhlých studií, které byly v tomto článku zmíněny, počítá i s mnoha dalšími menšími studiemi.

Doposud největší a nejnovější studie na téma psychedelik a suicidality byla publikována tento měsíc. Studie byla provedena na 484 732 dospělých v USA. Kromě klasických psychedelik psilocybinu a LSD byl zkoumán i empatogen MDMA. Užívání MDMA a psilocybinu snižují míru suicidálních úvah asi o deset procent (OR 0,90 resp. 0,88). Narozdíl od většiny studií u LSD vyšla míra suicidálních ideací mírně v pásmu rizikového faktoru (OR 1,07).

Dle mého názoru je nasnadě srovnání s jinými látkami. Jistě stojí za zmínku jedna z nejtvrdších a zároveň legálních drog – alkohol. Guilherme Borges a kolektiv provedli studii zkoumající vliv akutního efektu alkoholu na suicidalitu. OR v ní vyšlo 6,97. Z dat jasně vyplývá, že akutní intoxikace alkoholem zvyšuje šanci na sebevražedné jednání asi sedminásobně.

Shrnutí

Na velkých populačních studiích bylo prokázáno, že užívání psychedelik je protektivním faktorem proti sebevražednému jednání. Zdá se, že výjimku tvoří některá novější psychedelika. Ačkoliv k sebevraždám pod vlivem psychedelik dochází, jedná se o zcela raritní fenomén. Pro srovnání legální a velmi široce dostupný alkohol riziko sebevraždy výrazně zvyšuje.

K úmrtím pod vlivem psychedelik dochází, ale velmi zřídka. Dochází k tomu v důsledku různých nehod. V populaci zažitá představa, že „si někdo myslí, že umí létat a skočí z výšky“ není zdaleka tak častá. Jedná se spíše o pády, přecenění sil při plavání s následným utonutím a podobně.

Smyslem článku jistě není tvrdit, že psychedelika jsou na sto procent bezpečná. Při jejich užívání jistě existují rizika. Ta se ovšem dají minimalizovat dodržením správného setu, settingu a obecných zásad harm-reduction. Článek především vyvrací mýtus o jejich nebezpečnosti ve smyslu zvýšeného rizika sebevražd. Ve srovnání s jinými psychoaktivními látkami jde o velice bezpečnou skupinu látek. Bez pochyby legální a dostupný alkohol je nebezpečnější ve všech ohledech.

Vojtěch Cink
Česká psychedelická společnost


Literatura

BORGES, Guilherme, et al. A meta-analysis of acute use of alcohol and the risk of suicide attempt. Psychological medicine, 2017, 47.5: 949-957.
COHEN, Sidney. Lysergic acid diethylamide: side effects and complications. J Nerv Ment Dis, 1960, 130.Jan: 30-40.
HENDRICKS, Peter S., et al. Classic psychedelic use is associated with reduced psychological distress and suicidality in the United States adult population. Journal of Psychopharmacology, 2015, 29.3: 280-288.
JOHANSEN, Pål-Ørjan; KREBS, Teri Suzanne. Psychedelics not linked to mental health problems or suicidal behavior: A population study. Journal of Psychopharmacology, 2015, 29.3: 270-279.
JONES, Grant M.; NOCK, Matthew K. MDMA/ecstasy use and psilocybin use are associated with lowered odds of psychological distress and suicidal thoughts in a sample of US adults. Journal of psychopharmacology, 2022, 02698811211058923.
KREBS, Teri S.; JOHANSEN, Pål-Ørjan. Psychedelics and mental health: a population study. PloS one, 2013, 8.8: e63972.
LEPTOURGOS, Pantelis, et al. Hallucinations under psychedelics and in the schizophrenia spectrum: An interdisciplinary and multiscale comparison. Schizophrenia Bulletin, 2020, 46.6: 1396-1408.
MALLESON, Nicolas. Acute adverse reactions to LSD in clinical and experimental use in the United Kingdom. The British Journal of Psychiatry, 1971, 118.543: 229-230.
MARKS, Sarah. From experimental psychosis to resolving traumatic pasts. psychedelic research in communist Czechoslovakia, 1954‑1974. Cahiers du monde russe. Russie-Empire russe-Union soviétique et États indépendants, 2015, 56.56/1: 53-75.
SEXTON, James D., et al. Prevalence and epidemiological associates of novel psychedelic use in the United States adult population. Journal of psychopharmacology, 2019, 33.9: 1058-1067.
SEXTON, James D.; NICHOLS, Charles D.; HENDRICKS, Peter S. Population survey data informing the therapeutic potential of classic and novel phenethylamine, tryptamine, and lysergamide psychedelics. Frontiers in psychiatry, 2020, 10: 896.
ZEIFMAN, Richard J., et al. On the relationship between classic psychedelics and suicidality: a systematic review. ACS Pharmacology & Translational Science, 2021, 4.2: 436-451.


Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce.