Dnes krátce po poledni proběhlo před Ministerstvem pro místní rozvoj shromáždění Platformy za sociální bydlení. Iniciativu jsem podpořil, protože dostupnost bydlení se v Česku stala v tichosti problémem zcela nepřijatelných rozměrů. Lidí ohrožených ztrátou střechy nad hlavou markantně přibývá.

Dostupnost bydlení je už po desetiletí jedním z velkých evropských témat. Samospráva měst a obcí má v této oblasti jasné kompetence, to ale nesmí sloužit jako výmluva k tomu, aby garantem práva na bydlení pro každého přestal být stát. Stejně tak se totiž stát nesmí zbavovat odpovědnosti za dostupnost vzdělání a zdravotní péče. Bydlení, zdraví a vzdělání jsou základem důstojného života a integrace do společnosti.

Podpora bydlení ze strany státu nemá být jen podporou výstavby, ale stát se musí angažovat ve zvyšování finanční dostupnosti bydlení. Česká republika nebude v budoucnu trpět nedostatkem bytů. Problémem bude, že ti, co by v nich mohli bydlet, na to nebudou mít.

Podpora finanční dostupnosti bydlení neznamená jen tzv. sociální bydlení. Ve světě je to standardní nástroj pro rozvoj obcí a regionů, protože je orientován také na mladé rodiny, seniory a domácnosti, které se na čas dostanou do finančních potíží. Dobrá podpora bydlení je také významnou složkou pro mobilitu za prací. Netýká se to proto jen sociálně vyloučených, dostupnost bydlení se může týkat každého z nás.

Podpora finanční dostupnosti bydlení neznamená jen dávat podporu finanční. Části lidí, kteří se dostanou do situace, ve které obtížně hradí náklady na bydlení, lze pomoci včasnou konzultací. Takovou, která je nestigmatizuje jako neúspěšné. Lidé, kteří se stydí a jsou zoufalí, jsou ideální kořistí pro lichvářsko-exekutorský byznys.

Všude na světě existují skupiny, které jsou na trhu z bydlením vnímány - a často neprávem - jako rizikové. Pronajímatelé to často kompenzují vysokým nájemným. Podpora lidem, kteří jsou trhem odsouzeni pro příslušnost ke stigmatizované skupině, může mít podobu garancí. Garance znamená, že nezisková, veřejná či státní instituce uzavře s pronajímatelem smlouvu, ve kterém přebírá rizika (neplacení nájmu, poškození majetku), takže nájem může zůstat dostupný.

Zelení dlouhodobě upozorňují na to, že doposud upřednostňovaná podpora vlastnického bydlení, často za cenu zadlužení domácností, není udržitelná. Zcela zřetelně se to ukázalo během hypoteční krize, která zasáhla silně právě země s vysokým procentem vlastnického bydlení (Irsko, Maďarsko).

K řešení toho, co jsem popsal výše, není od státu ani tak třeba peněz jako jasné legislativní prostředí. Proč u nás ještě není zákon o sociálním bydlení, který poskytuje rámec zákonné povinnosti obcí dbát o bydlení svých občanů? Proč u nás ještě není sektor neziskového bydlení? Protože proto neexistují pravidla. Jsme státem ubytoven, pančovaného alkoholu a otrávených potravin. Vše plyne z nedostatku dobrých pravidel. V takové situaci se vždy najde dostatek přizpůsobivých, kteří na tom na úkor všech vydělávají. Skutečným problémem dnešního Česka je i přes zkreslenou politickou realitu především otázka lidské důstojnosti a sem téma dostupnosti bydlení nepochybně patří.