O státní maturitě se diskutuje ze všech možných i nemožných úhlů, je kritizována i obhajována v tisku, často s výraznou emocionální investicí zúčastněných. Téma maturita prostě ovládlo veřejný prostor, a to je jedině dobře. Myslím, že i někteří bloggeři na Aktuálně.cz se již k nově navržené podobě jednotné maturitní zkoušky vyjadřovali. Cítím proto jako povinnost začít své blogování právě maturitou.

Rád bych se vypořádal s některými z nejčastěji šířených mýtů o společné (tj. určené všem typům středních škol) části maturity. Především není pravda, že nová maturita „ruší“ povinnou matematiku. To vědí jistě všichni, kdo maturovali v posledních dvaceti letech. Čtu-li v novinách stížnosti, že státní maturita neuznává významnou roli matematiky a znevažuje budování základů abstraktního a logického uvažování, nemohu se zbavit pocitu, že autoři nevědí, o čem je řeč. Před několika lety přišla ČSSD s návrhem jednoúrovňové zkoušky, který se k matematice choval vskutku poněkud krkavčím způsobem.

Můj návrh postavení matematiky naopak posiluje. Umožňuje totiž ředitelům školy, aby od roku 2012 závazně určili, který z trojice okruhů – matematika, informatika, společenskovědní základ – bude na „jejich“ škole pro maturanty povinný. Škola se tak může profilovat tím či oním směrem. Samozřejmě, že se takové rozhodnutí nemůže dotknout těch, kteří už v té době budou příslušnou školu navštěvovat. Půjde toliko o informaci pro nové uchazeče. Koneckonců nelze přepokládat, že svého práva využijí všichni ředitelé. Domnívám se, že většina z nich ponechá výběr třetího povinného předmětu na svých žácích.

Jak bude tedy maturita vlastně vypadat? Především je třeba říci, že se jedná o jednotnou zkoušku (tzn. že má společnou část pro všechny typy středních škol), která má však z hlediska předmětů dvě úrovně – základní a vyšší. To znamená, že maturant si může zvolit náročnost zkoušky (takže žákům středních odborných škol v žádném případě nehrozí, že se budou muset trápit s gymnaziální látkou) a toto právo mu nikdo nemůže vzít. Nový systém má řadu předností i pro případ vzniku „extrémních“ situací. Pokud například někdo přecení své síly a propadne u zkoušky vyšší úrovně, může na konci srpna vsadit na jistotu a opravnou zkoušku vykonat na úrovni základní. Hlavní výhodu však nový návrh nabízí uchazečům o studium na vysoké škole. Lze totiž oprávněně očekávat, že vysoké školy budou po letech opět přihlížet k maturitnímu vysvědčení a zohlední jistě i to, na jaké úrovni byla zkouška vykonána.

Samozřejmě to nepůjde ze dne na den, ale věřím, že zástupci vysokých škol si uvědomují výhody transparentní a státem garantované jednotné zkoušky, která jim nabízí možnost udělat si srovnatelný přehled o úrovni znalostí a dovedností uchazečů o studium. A právě z toho důvodu je pro potenciální vysokoškoláky výhodné udělat si z určitého předmětu tu náročnější variantu maturitní zkoušky. Budou totiž zvýhodněni proti těm, kdo si ji neudělají. I všichni ostatní maturanti však od roku 2010 získají velmi užitečné (protože srovnatelné) vodítko, které jim pomůže realisticky odhadnout své schopnosti a rozhodnout se, co dál.

Projekt jednotné státní maturitní zkoušky bylo nutné dokončit. Ne proto, že už se na něm pracuje přes deset let a stál daňové poplatníky tolik peněz, ale proto, že zkouškám z dospělosti musíme dát konečně tu váhu, jakou si zasluhují. Jsou totiž státem garantované a přitom nad nimi stát dávno ztratil jakoukoliv kontrolu. To není volání po posílení státní moci, jen konstatování faktu, že maturitní vysvědčení díky tomu, že maturita dnes vypadá na každé škole úplně jinak, ztratilo srovnatelnou vypovídací hodnotu. To je třeba změnit.