V prosinci by měla začít v Bruselu úřadovat nová Evropská komise, vedená německou političkou Ursulou von der Leyen. Dostala Věra Jourová důležité portfolio, nebo bude páté kolo u vozu a bude jen jezdit do Budapešti a Varšavy uklidňovat místní národovecké politiky?

V prosinci by měla začít v Bruselu úřadovat nová Evropská komise, vedená německou političkou Ursulou von der Leyen. Komise bude mít plné ruce práce s hledáním společné evropské pozice ve světě, který se mění před očima. Volný obchod, na kterém byla založena prosperita Evropy, se rozpadá pod tlakem obchodní války mezi USA a Čínou. Klimatické změny už nejsou jen tématem pro vědce a prognostiky, ale začínají se dotýkat všech Evropanů - suchem ve střední Evropě, zvyšováním mořské hladiny v Nizozemí, nebo třeba i náhlým zájmem prezidenta Trumpa o Grónsko a severní cestu na Aljašku. Evropská unie, pyšná na svou “mírnou sílu” si také bude muset ujasnit jak dál žít vedle agresivního souseda na východě a jak se připravit na další imigrační vlnu, která dříve či později přijde.

Všechny tyto problémy v očích českých politiků i novinářů ovšem blednou před jedinou opravdu důležitou otázkou: dostala Věra Jourová důležité portfolio, nebo bude páté kolo u vozu a bude jen jezdit do Budapešti a Varšavy uklidňovat místní národovecké politiky? Ve vší úctě k paní komisařce je taková obsese s tím, jakou funkci “pro nás” získá úplně zbytečná. Každý člen Evropské komise hájí zájmy celé Evropské unie a většinou ani nemá jak by stranil své zemi. Portfolio paní komisařky Jourové je tak důležité pro ní a možná pro ty české politiky, kteří by chtěli v Bruselu pro sebe získat nějaké výhody. Pro zbytek obyvatel České republiky je to vedlejší. Nezdá se, že by například činnost komisařů Špidly, Füleho nebo i Věry Jourové v minulém funkčním období nějak mimořádně prospěla České republice. Mohlo by to tak být, kdyby tady byl nějaký silný a sdílený zájem obyvatel České republiky, který se liší od zájmů obyvatel ostatních členských zemí. Česko naštěstí nemá žádný palčivý spor se zbytkem Unie, nežádá žádné mimořádné výhody a ani je nepotřebuje.

Starostí každého, kdo se stará o Evropskou unii by spíše mělo být, jak kvalitní bude celá komise, jestli jednotliví komisaři rozumějí své oblasti a zda jejich názory zhruba korespondují s našimi názory. Stejně tak, jako se většinou nestaráme, jestli ministr financí v české vládě je z Prahy, Mostu či Brna, je v zásadě jedno, je-li evropský komisař pro rozpočet z Bulharska, Lucemburska či Švédska. Z tohoto pohledu se zdá, že navrhovaná Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen se nebude zásadně lišit od komise Jeana-Claude Junckera. V nové komisi je více žen (13 místo 9, v české vládě jsou ženy 4 z 15 členů...), 19 komisařů bude nováčky (u Junckera to bylo dokonce 22), průměrný věk se ale zvýšil z 53 na 56 let. Vzhledem k výsledkům voleb do Evropského parlamentu, je zajímavé, že koalice EPP (lidová strana) ztratila 16% poslanců a přišla také o 5 křesel v komisi. Nic takového ale neplatilo pro koalici S&D (sociální demokraté), kteří sice ztratili 17% poslanců, ale křesla v komisi jim dokonce dvě přibyla.

Klíčové pozice získali veteráni evropské politiky, socialista Frans Timmermans, který bude mít na starosti ochranu životního prostředí, liberálka Margrethe Vestager (ochrana konkurence a digitální trh) a křesťanský demokrat Valdis Dombrovskis (finanční trhy). Všichni tři měli klíčové pozice už v předchozí komisi a těžko si bylo možné představit, že by je kdokoliv, včetně Věry Jourové, mohl ohrozit. Především Margrethe Vestager to nebude mít lehké, protože jak Francie, tak Německo budou tlačit Evropskou komisi k větší shovívavosti k velkým evropským firmám.

Většina ostatních ekonomických portfolií připadla sociálním demokratům (doprava, zaměstnanost, rozpočtová politik) a plány na nový evropský investiční fond s kapitálem 100 miliard eur také vzbuzují řadu otázek, takže se dá očekávat, že ekonomická politika nové komise bude spíše levicová. Vzhledem k neutěšenému výkonu italské ekonomiky v posledních 20 letech je otázka zda právě představitel italské socialistické strany, bývalý premiér Paolo Gentolini je ten pravý člověk pro pozici komisaře pro ekonomické a finanční záležitosti. Pro budoucnost evropské je to mnohem důležitější než portfolio komisařky Jourové.