Zdá se, že po volbách do Evropského parlamentu, v kterých vládní Fidesz získal napoloviční většinu všech hlasů v Maďarsku, se maďarská vláda (resp. Fidesz, neb obé jedno jsou) rozhodla vstoupit na válečnou stezku s Evropskou unií. Nabízí se otázka, zda-li je v zájmu České republiky přidávat se k maďarskému tažení.

V neděli 3.listopadu vyšel ve Financial Times článek guvernéra centrální banky Gyorgy Matolcsyho, který již v titulku oznámil, že zavedení jednotné měny euro byla chyba. (Článek je za paywallem zde).

Matolczyho uvádí několik seriózních argumentů (slabší kurz eura než hypotetický kurz německé marky umožnil Německu zvyšovat exporty). Není ale v žádném případě pravda, že by si zakladatelé eura nevšimli, že v roce 1992 se rozpadl Sovětský svaz, jehož hrozba snad měla být hlavním argumentem pro zavedení eura (to je vůbec pozoruhodný argument, který je zcela ojedinělý v celé diskusi o (ne)výhodách eura). Problematická je také studie CEPu (ne toho pražského, ale německého Centre for European Policy), na kterou se článek odvolává, viz)

Studie se snaží konstruovat hypotetickou trajektorii HDP v případě, že by dané země nepřijaly euro. Studie pak ukazuje, že zatímco euro pomohlo Německu, zároveň poškodilo Francii a především Itálii. Metodologie je ale poněkud zvláštní (viz tabulky na str.15 a dále), neboť předpokládá, že pokud například Francie rostla v 90. letech zhruba jako Austrálie, tak by tak “měla” růst i po zavedení eura. Další modelové země jsou Nový Zéland, Velká Británie, Barbados nebo Izrael. Taková metoda je čirá spekulace, neboť šoky v tomto století byly úplně jiné pro Austrálii (vyvážející hodně surovin, především do Číny), než pro Itálii. Ale o tom pak guvernér Matolcsy nepíše...

Pokud možno ještě zajímavější je opakované tvrzení maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjartó, který naznačuje, že evropské embargo na některé vývozy do Ruska je vlastně nástroj exportní politiky Německa (zase to Německo...), které se snaží z Ruska vytlačit konkurenty z Maďarska a jiných zemí. Čísla o vývozech do Ruska jsou poměrně roztroušená a každá země je reportuje trochu jinak, ale například ruský statistický úřad uvádí, že dovozy z Maďarska se mezi lety 2015 a 2017 zvýšily z 90 na 102 miliard dolarů, zatímco německé zůstaly na (mnohem vyšší) úrovni cca 1,050 miliard (tabulku v originále dávám na konec příspěvku, pro zájemce o oživení azbuky). Data za rok 2018 Rusové ještě neuvádějí (nebo jsem je nenašel), takže je možné, že něco dramatického se vloni stalo, ale z veřejně dostupných zdrojů se zdá, jakoby maďarský ministr zkresloval data.

V úterý 5. listopadu pak přijel do Prahy maďarský premiér Orbán, aby se zúčastnil setkání šestnácti zemí Evropské unie, které žádají zachování prostředků věnovaných v rozpočtu EU na tzv. kohezní programy. Setkání se ovšem konalo den poté, co New York Times zveřejnily reporáž o masivním zneužívání dotací EU, především do zemědělství a především právě v Maďarsku a ostatních zemích visegrádské čtyřky. V takovém okamžiku si říkat o více peněz a ještě naléhat, že o jejich rozdělování by měly rozhodovat národní (čti politiky kontrolované) instituce je poměrně silná káva.

Někteří pozorovatelé v Polsku (například Wojciech Przybylski, editor čtvrtletníku Visegrad Insight) tvrdí, že strategie maďarské vlády už ohrožuje polské zájmy, protože pokud by se ostatní evropské země rozhodly, že zkorumpované programy omezí, doplatí na to především polští farmáři. Nabízí se otázka, zda-li je v zájmu České republiky přidávat se k maďarskému tažení proti Evropské unii.