V Evropě hotovost zprostředkovává méně než jednu polovinu transakcí a v USA se již dnes 70% transakcí odehrává bezhotovostně. Bankám ale stále trvá příliš dlouho peníze skutečně přesunout z účtu na účet a trpělivost uživatelů zvyklých na pohodlí a rychlost mobilních aplikací, se krátí. Do hry vstupují noví hráči, Facebook připravuje svoji digitální libru. Na východě se mezitím k akci chystá Čína, kde gigantické platební společnosti Alipay nebo WeChat spolupracují s centrální bankou. Bude mít nový, digitální svět peněz výrazné čínské charakteristiky?
Stručnější a editorsky upravená verze této analýzy vyšla v Respektu, toto je druhá část textu, která se věnuje roli centrálních bank.

Potenciální hrozba zavedení a rozšíření libry a případně dokonalejších verzí kryptoměn vybudila k aktivitě i tradičně opatrné centrální bankéře. Centrální banky mají “konkurenční” vyhodu ve srovnání se soukromými vydavateli digitálních peněz: dolar, euro či koruna jsou legálními platidly, které na daném území musí každý obchodník akceptovat. Odpadají tedy starosti o uplatnitelnosti digitální měny. Centrální banky již také mají vybudovaný zárodek infrastruktury na vydávání digitálních peněz, které již dnes vytváří, ale jen pro velké banky. Pokud totiž nějaká komerční banka zjistí, že její momentální hotovost nestačí krýt například výběry klientů, může požádat centrální banku o okamžité zapůjčení potřebné hotovosti. A centrální banka má hotovost vždycky, stačí ji připsat řádku do spreadsheetu a miliardy se přesunou na účet dané komerční banky.
Konkurovat Facebooku a libře by však vyžadovalo sestoupit o několik úrovní níže a poskytovat přístup k hotovosti i veřejnosti. To by znamenalo vybudovat mnohem robustnější infrastrukturu, včetně platebního systému, který by pokrýval celou ekonomiku, ne jen desítky bank. Některé centrální banky to rovnou odmítají - nejtypičtěji americký Fed nebo německá a francouzská centrální banka. Fed například nechce vést miliony účtů a evidovat jejich transakce, jak by bylo nezbytné, pokud by měl splňovat podmínky zákona proti praní špinavých peněz. Jiné centrální banky, jako například švédská, kanadská či čínská, testují zkušební verze svých digitálních peněz. V Uruguayi dokonce centrální banka již vloni zkušebně vydávala digitální e-peso, které fungovalo zatím jen pro omezený počet uživatelů – deset tisíc - a pro relativně malé transakce do jednoho tisíce dolarů.

Švédové nemají hotovost příliš v lásce
Švédská centrální banka Riksbank ve svých plánech na digitální peníze pokročila nejdál, možná také proto, že transakce v hotovosti ve Švédsku pokrývají jen 10% maloobchodního obratu. Takzvaná e-koruna by mohla existovat vedle klasické švédské koruny, ve fixním kurzu 1:1. (Otázka je jenom zda by se musel změnit reprezentační dres švédských hokejistů přidáním e-koruny...) Zpočátku by e-koruna mohla existovat jen jako zúčtovací jednotka, ale časem by Riksbank zřídila pro všechny Švédy účet, přímo u centrální banky, kde by mohli spořit v e-korunách. Platby v digitálních korunách by pak probíhaly okamžitě, bez jakéhokoliv zdržení, tak jako je to u plateb v hotovosti, ale bez veškerých nepříjemností spojených s držbou a převážením hotovosti z místa na místo.
Riksbank spoléhá na stabilitu švédského bankovního sektoru a neočekává žadný masivní přesun úspor z komerčních do centrální banky ani vznik bankovní krize a paniky. Naopak by e-koruna mohla zlepšit přístup k bankovním službám a rozšířit je i mezi ty Švédy, kteří ještě banky nepoužívají. Další výhodou by podle Riksbank byla rychlost platebního styku, čímž by se zvýšila atraktivita švédské koruny, která dnes musí soutěžit eurem a dolarem jako prostředky platebního styku.
A konečně, zavedení univerzální digitální měny včetně individuálních účtů vedených u centrální banky by výrazně rozšířilo možnosti měnové politiky. Centrální banka by se již nemusela omezovat na intervence na finančním a devizovém trhu, ale mohla by intervenovat přímo na účtech domácností a firem. Mohla by, například, uvalit záporné úrokové sazby na vklady. Nebo by mohla poskytovat hotovost nejen bankám, ale přímo i soukromým majitelům digitálních účtů.
Například Česká národní banka se po finanční krizi několikrát zabývala nápadem jak povzbudit domácí poptávku tzv. helikoptérovými penězi, které by vydávala – a vlastně darovala - přímo obyvatelům České republiky. Proti helikoptérovým penězům existuje řada zásadních ekonomických a filozofických námitek, ale nápad definitivně pohřbila jeho technická obtížnost. Centrální banka zkrátka neměla k dispozici dostatek “helikoptér”, aby peníze dostala ke všem. Pokud by ale existovaly digitální peníze a občané ČR měli účet přímo u ČNB, stačilo by vydat jeden pokyn a na všech účtech by naskočil nový zůstatek.