Není tajemstvím, že český důchodový systém není dobře připraven na demografické změny v příštích 20–30 letech. Rychlý ekonomický růst v několika posledních letech sice zlepšil krátkodobou finanční výkonnost systému, ale také povzbudil vládu ke škodlivým politickým zásahům do systému. Udržitelné zlepšení výkonnosti důchodového systému bude vyžadovat širší reformy daní, vzdělávacího systému a také sociálního zabezpečení, které by dohromady měly zvýšit účast na trhu práce. Podívejme se napřed na hlavní slabá místa českého důchodového systému.

V článku "Jak nedělat důchodovou reformu" jsem se pokusil vysvětlit, proč neočekávám, že by návrhy vládní Komise pro spravedlivé důchody vedly k hmatatelnému zlepšení českého důchodového systému. Zde se pokusím vysvětlit důvody mé skepse a zasadit je do širšího kontextu. Podkladem je text "Důchodová reforma: Možnosti a úkoly", která vyšla jako součást publikace "Ekonomika, politika a Evropa."

Proces stárnutí se v České republice v budoucnosti zintenzivní. Evropská komise a Český statistický úřad předpokládají, že celkový počet obyvatel se sníží z nynějších 10,6 milionu na 10,5 milionu v roce 2050 a na 10 milionů do roku 2070, a že počet obyvatel v produktivním věku se do roku 2070 sníží z téměř 7 milionů na 5,5 milionu. Ve stejném období se počet osob starších 65 let (tedy osob s nárokem na starobní důchod podle stávajících právních předpisů) zvýší o 50 %, z 2 milionů na 3 miliony v roce 2050, poté v roce 2070 poněkud poklesne na 2,8 milionu.

Tento demografický vývoj drasticky změní aritmetiku současného důchodového systému. Podíl populace v důchodovém věku vzhledem k věkové skupině v produktivním věku bude trvale stoupat z nynějších zhruba 28 % na 57 % v roce 2050. To znamená, že v této nepříliš vzdálené budoucnosti budou jednoho důchodce podporovat méně než dva lidé v produktivním věku. Je samozřejmě možné důchodový systém stabilizovatúpravou parametrů, ale aritmetika je nekompromisní: buď se budou důchody snižovat, nebo budou výrazně stoupat daně (sociální příspěvky). Obě úpravy by byly pro účastníky důchodového systému bolestivé a měly by zásadní negativní dopad na ekonomiku.

Český důchodový systém představuje typický vyspělý PAYG systém, který je rozšířený v celé Evropě. Výdaje na důchody ze státního rozpočtu dosáhly vrcholu 9,4 % HDP v roce 2012. Klesající nezaměstnanost a rostoucí mzdy snížily počet osob, které odcházely do penze v letech 2015–2018, a pomohly snížit výdaje na 8,1 % HDP. Vloni však již díky štědrým valorizacím výdaje na důchody opět vzrostly, na 8,4% HDP. Příjmy z odvodů sociálního “pojištění” jsou dlouhodobě poměrně stabilní na úrovni přibližně 9,5 %. Povrzuje se, že finanční výsledek důchodového systému úzce souvisí s hospodářským cyklem: přebytky během období rozmachu 2006–2008 a znovu v letech 2017–2018 a schodky během recese a slabého růstu v období 2009–2016. Pokud ovšem sečteme výsledky posledních 15 letech od roku 2004, vyjde nám, že státní rozpočet musel dotovat důchodový systém ve výši přibližně 6 % HDP.

Zatímco český důchodový systém zatím nepředstavuje výraznou rozpočtovou zátěž, jeho dlouhodobá udržitelnost je oslabována zvyšující se politickou manipulací, praktickou neexistencí soukromých úspor na důchod a tedy také úplnou dominancí financování z veřejných rozpočtů. Soukromý a dobrovolný pilíř důchodového spoření, který byl zaveden v roce 2014, byl po dvou letech, v roce 2016, zrušen. Ještě důležitější pro (ne)udržitelnost pilíře PAYG bylo rozhodnutí z roku 2017 znovu zavést pevný věk odchodu do důchodu 65 let, namísto pokračujícího prodlužování věku odchodu do důchodu v souladu s prodlužováním střední délky života, jak bylo stanoveno v roce 2011. Vláda také upravila indexační rovnici pro existující důchody a učinila je štědřejšími. Poté šla ještě dále a implementovala „mimořádnou indexaci“ v roce 2015 (extra 1,8 % všem důchodcům), v roce 2016 (mimořádná jednorázová platba 1 200 Kč, tedy zhruba 1 % všem důchodcům) a v roce 2020 (průměrný důchod zvýšen o 900 Kč, tedy zhruba o 7 %). Do konce roku 2021 plánuje vláda zvýšit průměrný důchod na 15 000 Kč měsíčně. Výdaje na důchody budou v roce 2021 v důsledku těchto „mimořádných opatření“ zhruba o 30 miliard Kč (0,4 % HDP) vyšší, než by tomu bylo, kdyby se vláda striktně držela zákona.