Čtvrtá ukázka z knihy - Doba paradoxní. Začnu paradoxem aktuálním, který se zcela vymyká normálnímu chápání reality. A myslím, že tuto absurditu jen tak něco nepřekoná. Po různých restrikcích kouření, omezeních reklam na tabákové výrobky a dalších opatření proti kouření, začal od 31. května 2017 v České republice platit absolutní zákaz kouření v hostincích, restauracích, barech, kavárnách a dalších „veřejných“ místech.

Než se pustíte do dalšího čtení, měli byste vědět, pro celkový kontext, že jsem celoživotním nekuřákem. K tomu mám dvě malé děti, takže když někam vyrážíme, určitě nechceme zapadnout do zahulené putyky. Kouřem smradlavé oblečení není zrovna můj šálek kávy, o zdraví nemluvě. I přesto všechno považuji svatý boj proti kouření za vrcholné dílo dnešní doby paradoxní a pokrytecké, které nemá obdoby. To byste prostě nevymysleli. Kdybychom tu situaci, kterou nyní všichni důvěrně známe a reálně ji žijeme, viděli ve filmu, nadávali bychom, jak někdo může natočit takový brak plný nesmyslných scén a nelogického děje. O co jde?
Nejde tu o nic objevného a šokujícího, ve zkratce – stát chce omezovat kouření a chránit tak zdraví svých občanů, ale zároveň nepřijít o daňové výnosy. Tady už se nebavíme o nesmyslu zvaném kulatý čtverec. V tomto případě jde o souvislosti tak nelogické, že bych se to nebál nazvat přímo nekorektně kulatým kosočtvercem. Říká se, že kouření škodí zdraví, že v jeho důsledku umírají tisíce, možná desítky tisíc kuřáků ročně. Proto kouření stát různou formou omezuje. Chápete, nikoliv zakazuje, ale jen omezuje! Ty souvislosti jsou prostě neuvěřitelné. Když se z nějaké potraviny přiotráví pár lidí, stahuje se celá šarže. Totéž se stane, když se zjistí, že nějaký lék má neočekávané vedlejší účinky nebo když je nebezpečná nějaká hračka. Umírat přitom nikdo ani nemusí, často stačí pouhá hrozba, podezření či individuální případ zranění či nemoci. Po kouření umírají lidé jako na běžícím pásu a stát reaguje pouze omezením a tváří se při tom, že je vše v nejlepším pořádku. Nebo je to všechno úplně jinak a příčinná souvislost mezi kouřením a úmrtími neexistuje. Pak ale zase není důvod něco omezovat. Oboje dohromady a najednou platit prostě nemůže. Respektive by v normálním světě nemělo.
Kdyby u nás (nebo kdekoliv jinde, samozřejmě) přistál nějaký Marťan, který by neznal onen kontext, tedy očekávané daňové výnosy, jistě by si klepal na svou šišatou hlavičku, že vyrábíme a prodáváme věc, o které víme, že způsobuje něco tak strašného, jako je rakovina, a navíc tu informaci ještě na ten výrobek nalepíme. V některých zemích jsou na krabičkách od cigaret příšerné fotky znázorňující důsledky kouření, jinde varující text, který je ale dost absurdní, vzhledem k tomu, že jde o legálně vyráběnou a volně prodejnou věc. Většinou je to ale kombinace obojího. Dokonce je na to i příslušná norma, která říká, že tato varování musí pokrývat 65 procent přední i zadní strany krabičky. Geniální. Takže náš milý Marťanek půjde do obchodu, kde si může koupit krabičku s něčím uvnitř, ale na obalu si zároveň přečte, že: „Kouření může zabíjet“, „Kouření zabijí – přestaňte nyní“, „Kouření způsobuje mrtvici a zdravotní postižení“ nebo „Přestaňte kouřit – zůstaňte naživu pro své blízké“. A to se tady opravdu normálně prodává, řekne si v duchu, nasedne do své kosmické lodi a odfrčí hodně rychle a hodně daleko. Nejlépe do jiné galaxie. Tohle je totiž buď blázinec na druhou nebo značně primitivní a průhledná snaha, jak ze sebe smýt alibisticky vinu.
V této logice bychom mohli legitimně prodávat třeba prošlé potraviny. S významnou slevou samozřejmě. Jen bychom na ně nalepili povinnou informaci, která by pokryla alespoň 50 procent její velikosti. Něco na způsob, že: „Po konzumaci tohoto jídla se můžete pozvracet, případně pos...“. Rozhodnutí je na konzumentovi. Já bych pouze popřál dobrou chuť a dobré zažívání.
Ale proč rovnou ohrožovat zdraví a životy spotřebitelů, vždyť tento „geniální“ způsob uvažování můžeme rozvést mnohem bezpečněji, a dokonce i smysluplněji. Co například prodávat nefunkční televize za pár korun. I tam přeci lze najít užitečný záměr a motiv. Upozornění na nich by mohlo znít: „Nadměrným sledováním televize si poškozujete zdraví, tyto přístroje proto nefungují.“ Totéž pak lze aplikovat i u prodeje nefunkčních či alespoň polofunkčních počítačů a mobilů, z důvodu přílišné závislosti na internetu, sociálních sítích a telefonu. A to zejména s ohledem na mladé lidi, tzv. generaci Y a Z, která u nich tráví příliš mnoho času. Hned budeme mít lepší pocit, že jsme udělali něco prospěšného pro rozvoj jejich duševního zdraví.
Zkrátka a dobře, v 21. století je módní jít tvrdě proti kouření. Je ovšem nanejvýše zajímavé, že samotnou výrobu jaksi ne a ne zakázat. Takže rotačky výroby jedou dál, ale lidé nemají kouřit. Jinými slovy, na oko se dělají opatření k vymýcení něčeho, co ale ve skutečnosti zřejmě vymýtit nikdo moc nechce. Vždyť kuřáci jsou vlastně takovými zachránci veřejných rozpočtů. V seriálu „Jistě, pane premiére“, kde jinde že, se o nich mluví jako o „dobrodincích národa“, kteří utrácejí za neřest, která jim nenávratně poškozuje zdraví a potenciálně zkracuje jejich život, tedy i snižuje nároky na budoucí výplatu jejich penzí, a navíc státu platí vysoké daně. U nás to dělá těžko uvěřitelných 80 procent z ceny cigaret na daních. A tím se dostávám k jádru pudla.