Rabující Angličané a zápalná láhev v Krtech
Nedávno jsme viděli dvě zprávy, které spolu souvisejí. Nepokoje v Británii a vhozená zápalná láhev do domu bezproblémové romské rodiny v Krtech. V čem je souvislost? Přece v příčinách a následcích. Nelze než souhlasit se spisovatelkou Ivou Pekárkovou, která přímo z Anglie komentovala situaci. Podle ní má několik příčin. Politickou korektnost, která brání popsat věci tak, jak jsou, aniž by došlo k obviňování z rasismu a xenofobie, a tedy brání svobodné a otevřené diskusi nad zásadními problémy evropské civilizace, jakým je i včleňování přistěhovalců do společnosti. Další příčinou je zasahování státu do výchovy dětí v rodinách a rozpad rodiny.
Rodina je instituce, která nejen plodí, ale i vychovává, formuje, kultivuje a vtiskává vzorce chování do další generace. Pokud se tento systém naruší či zdeformuje, vznikají sociopatologické jevy velkého významu. Ty, podle mého soudu, mohou vyústit i ve vznik generací deprivantů.
Další podstatný bod, který Pekárková zmínila, je neochota části přistěhovalců převzít zodpovědnost za sebe samé, přijmout i povinnosti. Například Indové jsou v Británii bezproblémovou komunitou.
Bandy, které rabují ve vlastních čtvrtích obchody svých sousedů, jsou plné frustrace z toho, že jejich sociální dávky, které, ač v posledních desetiletích dramaticky narostly, pořád nedosahují úrovně okolního blahobytu. Nechtějí však vidět, že vysoká životní úroveň je podložena tvrdou prací, vzděláváním se a ochotou dělat i to, co mě zrovna nebaví v době, kdy se mi zrovna nechce.
Jiří Přibáň z Británie doplnil, že policie se bojí v takových případech zasáhnout. Nejspíš, aby také nebyla z extremismu obviněna. Zajímavá byla i poznámka, že část sociálně slabých jsou nezaměstnaní, ale i nezaměstnatelní.
Gangy sociálně vyloučených ve čtvrtích bez budoucnosti jsou frustrované a agresivní, nemají se oč bát, jejich život pro ně samé nemá valnou cenu. Nemají práci a ani je nikdo nechce, nemají vzdělání ani pracovní morálku.
Jak to souvisí se zbabělým a hanebným útokem zápalnou lahví do domu romské rodiny, která navíc dle starosty byla zcela bezproblémová? Souvisí to s tím, že se bojíme o některých věcech hovořit. Tzv. politická korektnost nám brání v otvírání témat, jakým je postavení romského etnika u nás. Kdo řekne, že část této komunity je problémová a která část to je, je hned rasista nebo kryptonácek.
Podle odhadů je z 280 tisíc Romů v republice „jen 80 tisíc“ v sociálně vyloučených lokalitách. Co to znamená? Že těch 200 tisíc v nevyloučených lokalitách může být snadno házeno do stejného pytle s ostatními. A až přijde do ČR skutečná krize (mnoho lidí už chudne a přichází o práci) a začnou sociální nepokoje, kdo to odnese? Kdo bude cílem? Nepochybně se v hledáčku objeví romská komunita.
V Británii se narušuje sociální soudržnost. V Česku kroky vlády ohrožují sociální smír. Je už jedno, zda by nepokoje začaly v nějaké vyloučené lokalitě tím, že se tam přijdou vybít neonacisté, nebo to začne nějakým problémem v romské komunitě. Banální záminka může způsobit výbuch násilí. Stačí jiskra.
Rodina je instituce, která nejen plodí, ale i vychovává, formuje, kultivuje a vtiskává vzorce chování do další generace. Pokud se tento systém naruší či zdeformuje, vznikají sociopatologické jevy velkého významu. Ty, podle mého soudu, mohou vyústit i ve vznik generací deprivantů.
Další podstatný bod, který Pekárková zmínila, je neochota části přistěhovalců převzít zodpovědnost za sebe samé, přijmout i povinnosti. Například Indové jsou v Británii bezproblémovou komunitou.
Bandy, které rabují ve vlastních čtvrtích obchody svých sousedů, jsou plné frustrace z toho, že jejich sociální dávky, které, ač v posledních desetiletích dramaticky narostly, pořád nedosahují úrovně okolního blahobytu. Nechtějí však vidět, že vysoká životní úroveň je podložena tvrdou prací, vzděláváním se a ochotou dělat i to, co mě zrovna nebaví v době, kdy se mi zrovna nechce.
Jiří Přibáň z Británie doplnil, že policie se bojí v takových případech zasáhnout. Nejspíš, aby také nebyla z extremismu obviněna. Zajímavá byla i poznámka, že část sociálně slabých jsou nezaměstnaní, ale i nezaměstnatelní.
Gangy sociálně vyloučených ve čtvrtích bez budoucnosti jsou frustrované a agresivní, nemají se oč bát, jejich život pro ně samé nemá valnou cenu. Nemají práci a ani je nikdo nechce, nemají vzdělání ani pracovní morálku.
Jak to souvisí se zbabělým a hanebným útokem zápalnou lahví do domu romské rodiny, která navíc dle starosty byla zcela bezproblémová? Souvisí to s tím, že se bojíme o některých věcech hovořit. Tzv. politická korektnost nám brání v otvírání témat, jakým je postavení romského etnika u nás. Kdo řekne, že část této komunity je problémová a která část to je, je hned rasista nebo kryptonácek.
Podle odhadů je z 280 tisíc Romů v republice „jen 80 tisíc“ v sociálně vyloučených lokalitách. Co to znamená? Že těch 200 tisíc v nevyloučených lokalitách může být snadno házeno do stejného pytle s ostatními. A až přijde do ČR skutečná krize (mnoho lidí už chudne a přichází o práci) a začnou sociální nepokoje, kdo to odnese? Kdo bude cílem? Nepochybně se v hledáčku objeví romská komunita.
V Británii se narušuje sociální soudržnost. V Česku kroky vlády ohrožují sociální smír. Je už jedno, zda by nepokoje začaly v nějaké vyloučené lokalitě tím, že se tam přijdou vybít neonacisté, nebo to začne nějakým problémem v romské komunitě. Banální záminka může způsobit výbuch násilí. Stačí jiskra.