Respekt je jeden z nejmizernějších občasníků na české mediální scéně a proto ho také nikdo nečte. „Kvalita“ v něm poskytovaných informací i jejich objektivita, tedy dvou klíčových parametrů, podle kterých je možné měřit kvalitu média, je na tak zoufalé úrovni, že je s podivem, že jej ještě vůbec někdo čte.

Velmi nerad bych „čtenost“ a prodejnost tohoto listu zvyšoval. A tak tento text není určen pro ty, kteří Respekt nečtou. Naopak, je určen těm, kteří jej čtou. Pro jejich duševní hygienu. Tak jako já jsem musel nechtěně část posledního čísla přečíst, doporučuji, aby ti, kteří udělali stejnou chybu, se pustili i do mého textu. Klidně kriticky. Za důležitou v životě lidí i měst považuji „harmonii“. Rovnováhu. Homeostázu. Tak tedy už proto, vážení čtenáři Respektu, tomuto textu věnujte pozornost.
Tématem časopisu je „Tunel na tunel“. Blanka: Historie a budoucnost stavby, kterou se zapíšeme do dějin. Rád bych úvodem sdělil, že jsem pisatelce Ivaně Svobodové poskytl poměrně obsáhlý „smskový“ rozhovor (který pro úplnost přikládám), a který paní redaktorka nevzala ani v nejmenším v potaz. Na to, že vlastně tři stránky textu jsou téměř výhradně o mně a o tom, co jsem udělal špatně, je to pozoruhodný „výkon“.
Moje hlavní vina v očích a peru paní redaktorky spočívá v tom, že jsem měl „klamat“ veřejnost záměrným zamlčováním celkové ceny díla. Totiž, že jsem se zavázal, že stavba se neprodraží, rozuměj: nepřesáhne částku přibližně 21 miliard. I když jsem věděl, že celková cena bude vyšší. Jak píše mladá novicka v drese Respektu: pěkných 36 miliard.
Asi by bylo dobré, kdybych věc uvedl na pravou míru. Stavba tunelového komplexu Blanka byla vysoutěžená v roce 2006. Cena vlastního stavebního díla byla stanovena na 21 mld. korun, nicméně v „měřeném kontraktu“ tzv. „červeného FIDICU“., mezinárodní normy, podle které se staví obdobné složité stavby v celé Evropě. „Měřený kontrakt“ nicméně znamená, že se počítají tzv. jednotkové ceny (např. množství odvezené zeminy, použitých kubíků betonu, atd.). To znamená, že to může být více, ale i méně než je původní smlouvou stanovená cena. Proto je nesmírně důležité, aby stavbu někdo zodpovědně kontroloval. A tak složitou stavbu jako tunelový komplex Blanka musí denně kontrolovat celá armáda kontrolorů.
Další částí zakázky je technologické vybavení tunelového komplexu v ceně více než 4 miliardy korun. K tomu je možné logicky přistoupit až po skončení stavební části díla. A jsme u jádra pudla. Podle jasných termínů podepsané smlouvy (s brutálními sankcemi za neplnění!!!) měla být stavební část dokončena ke konci roku 2010. Technologická část měla být zahájena na přelomu let 2010/2011. Světe div se. Funkční mandát mého druhého primátorského období skončil v listopadu 2010. Shodou náhod téměř přesně v čase, kdy měla bát podle smlouvy dokončena stavební část. Vzhledem ke skutečnosti, mnohokrát opakovanou do médií, včetně Respektu, že se nehodlám ucházet o křeslo primátora v dalším, třetím funkčním období, bylo nad slunce jasné, že z radnice Prahy odejdu právě na konci roku 2010. A toto je přesně čas mé zodpovědnosti. Jenom úplný „trotl“ by byl ochoten nést odpovědnost za termíny a cenu díla, kterou „řídí“, či spíše neřídí někdo jiný. O „kvalitě“ mých případných nástupců jsem věděl dlouho dopředu, od skončení primárních stranických voleb. Takže jsem dobře věděl, co přijde po mně. Proto jsem ani nemohl veřejně vyslovit nic jiného, než pouze to, že se neprodraží za mého působení budovaná stavební část Blanky. A také o to jsem se vsadil. Vše ostatní už je mediální a ekoteroristický folklór pana Taberyho a jeho věrných kumpánů. Včetně kumpánky Svobodové… Bohužel, s ohledem na propady ve Stromovce i na zmiňovanou stavbu Trojského mostu nejspíše sázku prohraju.
Jsem ale vlastně za ten opravdu ubohý článek rád. On totiž ukazuje v plné nahotě, že ta dlouhodobá a často bezbřehá mediální kritika je ve skutečnosti prázdná. Bém je „kritizován“ za to, že neříkal veřejnosti úplnou pravdu o ceně tunelu Blanka. Směšné to není jenom proto, že Bém nemohl ani v roce 2010 vědět, jaká bude celková cena v roce 2012, kdy měla být stavba zkolaudována a otevřena. Nemohl ani vědět, že pan Hudeček nejenom stavbu o další 2 roky prodlouží, ale také následně zastaví. Nemohl vědět, že takto vzniklá škoda se vyšplhá možná až na dalších 5 miliard korun. Jsou v ní obsaženy smluvní pokuty pana Hudečka za neplacení faktur, inflační navýšení díla o stovky milionů za zpoždění stavby, další obrovské náklady za absolutní neřízení projektu, které logicky musí přinést stomilionové až miliardové vícenáklady a také peníze, která bude stát tzv. „rozhodčí arbitráž“. To nejhloupější a nejnezodpovědnější politické i právní řešení, které si lze jenom představit. Takže kvůli takovému diletantství, hlouposti a ubohosti bych opravdu veřejně prospěšné práce dělat nechtěl.
Bém prostě mluvil pouze o tom, co mohl sám ovlivnit. Otázkou je, zda to opravdu bylo či nebylo politicky korektní. Aby se na tuto otázku dalo férově odpovědět, je třeba si položit jinou otázku. Mohl vůbec někdo vědět, jaká bude ta „pravá“ cena díla? A nyní si dovolím odpovědět v duchu toho nejhoršího (alespoň pro mne) odsudku, kterého jsem schopen. V duchu komunistické a goebbelsovské angažované politické „agitky“ soudružky redaktorky Svobodové: „Vím, že už v roce 2002 (!) bylo v podkladech k rozpočtu plánováno na Blanku něco přes 30 miliard“, dává soudružka Svobodová ve své agitce do úst „vousatému, zádumčivému čtyřicátníkovi Tomanovi, Bémovu šéfovi Odboru městského investora, kterou stavbu „měl pod palcem“…
A vida. Píše se rok 2002, chybí celé čtyři roky do zahájení stavby a v podkladu k rozpočtu je nějakých 30 miliard korun. Dlužno dodat, že soudružka Svobodová není úplně přesná. Bylo to o něco málo méně (mohla si to ověřit…), ale to není podstatné. Důležité je, že od roku 2002 v „podkladech k rozpočtu“ a od roku 2006 každý rok při projednávání a schvalování rozpočtu byla vždy uváděna konečná předpokládaná cena díla (!). Abychom si rozuměli: Rozpočet hlavního města v Prahy se projednává na veřejném zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy, které je zároveň ze zákona nejvyšším orgánem městské samosprávy. Tomuto jednání, na kterém má každý Pražan nejenom právo být, ale také vystoupit (!), předchází desítky jednání komisí a výborů, na kterých opět má právo být účastna široká veřejnost. Úmyslně nemluvím o novinářích a soudružce Svobodové, protože ti mají téměř povinnost se takových jednání účastnit a také o nich psát. Asi nemusím zdůrazňovat, že tunel Blanka byl vždy suverénně nejvyšší položkou rozpočtu, že by si jí tedy i téměř „slepý“ (myslím novinářsky) jedinec musel všimnout. No, a aby řeč nestála, tak toto se opakovalo po roce 2006 ještě šestkrát. Z toho třikrát byl takového procesu účasten jiný soudruh, tentokrát pan Hudeček. Je nevídané, že i on může „hrát“ s veřejností hru, že o ničem nevěděl a že neměl informace. Kde byl jako první náměstek pražského primátora?
Ve stručnosti lze závěrem říci, že cena tunelového komplexu Blanka nikdy nebyla nějakým tajemstvím. Média ve své „zjednodušovací“ práci prostě vytvořila novou realitu. Mohla za to jistě i moje sázka s 21 miliardami. Pokud si dobře vzpomínám, tak Respekt jel vždy se Sdružením Automat na jednom kole, takže se ani nedivím. Ale „zbičovat“ Béma za to, že něco „neříkal na plná ústa“ je opravdu hloupé a směšné. Zvláště při vědomí, kolikrát se o celkových nákladech na stavbu Blanky hlasovalo v městském zastupitelstvu.
Goebbelsovský závěr článku soudružky redaktorky Svobodové je fascinující. Přímá řeč primátora Hudečka: „Blanka dopravně řeší hlavně to, že se v ní dá na severu města přejet přes Vltavu. To jsme ale mohli debatovat o tom, jestli by nestačilo postavit přes řeku třeba čtyři mosty a ušetřit peníze pro Pražany na zajímavější věci…“ Blahopřeji! Jsem rád, že redaktorka Respektu Svobodová ukázala, že primátor Prahy ví, že městem protéká řeka Vltava. Jsem také rád, že se jako tanečník dokázal zorientovat ve světových stranách a ví, kde je sever a kde jih. Jsem také rád, že konečně slyším, že pan Hudeček má nějaké plány na „zajímavé věci“, protože za téměř 2 roky svého působení v čele města (i první náměstek primátora je dost…) neudělal slovy nic. Absolutně nic. Žádná nová stavba, žádný nápad, naopak, co mohl, to zrušil, zastavil, zbořil. A jsem také rád, že dnes primátor Hudeček chce šetřit. Protože po mých 8 letech šetření a v konečném důsledku oddlužení města nastoupil přesně opačný trend: nejdřív zvýšil zadlužení o 10 miliard pro rozpočet Prahy a následně o 8 miliard pro rozpočet Dopravního podniku (přes směnky!!!). To jediné, co mě trošku mrzí, že ani soudružka Svobodová ani soudruh Hudeček nějak nepochopili, že zde existuje poměrně složitý, ale pro město nezbytný „NADŘAZENÝ DOPRAVNÍ SKELET“, jehož jediným smyslem je 700 000 osobních automobilů ve městě dostat pod zem a umožnit tak Praze a Pražanům přežít a také veškerou tranzitní dopravu dostat za město na dálniční okruh a zvýšit tak kvalitu života nejenom v centru, ale i v širším urbánním kontextu Prahy. Že to neví redaktorka Respektu, není dobrou zprávou. Ale primátor města? Je úplně jedno, že je z Olomouce. To je prostě tragédie.