Fandím cyklistice, nefandím jalovým řečem a lidskou pitomost beru jako nutné zlo
Jiřího Peňáse v článku Autorežim a cykloopozice, zveřejněném ve čtyřicátém čísle časopisu Týden, beru jak poznanou nutnost. Chápu, že musí popsat svůj díl papíru, aby se uživil, dal bych přednost tomu, aby se živil literární kritikou, které předpokládám rozumí.
Recenzí filmu Auto*Mat bohužel vstoupil na půdu, která je pro něho neznámá. Výsledkem je na tiskovou stránku roztahané banální konstatování, že nemá rád auta ve městě a že by tam auta být vůbec neměla. Prima! V tom se shodneme, klidně mu to podepíši. Jen nevím, jak to udělat, a, pokud je mi známo, neví to nikdo na světě. Proto všechna města nějakou variantu k moderní civilizaci a dopravě hledají. Někde jsou v tom lepší, někde horší, Praha dohání dluhy desítek let, kdy se cyklistika ve městě neřešila vůbec. Dnes máme 378 kilometrů cyklotras, 138 kilometrů cyklostezek a 31 kilometrů vyhrazených jízdních pruhů a dalších integračních řešení pro cyklisty v hlavním dopravním prostoru Prahy. Když jsem začínal v primátorském křesle, byla to zhruba třetina a především, na kole po Praze nejezdil prakticky nikdo. Dnes používá v Praze kolo pravidelně zhruba 2,6 procenta lidí v sezóně a i v zimě už to je zhruba půl procenta. To je za posledních šest let nárůst o 400 procent. Málo? Hodně? Nevím, to je na Pražanech. V Paříži, odkud jsme si vzali příklad, mají tras pro cyklisty, pravda, víc. Také ale řeší cyklistickou dopravu o něco déle. Asi tak o tři primátory.
Naprosto přesně ale vím, že porovnávat náklady vynaložené na tunely Blanka a Městský okruh s náklady vynaloženými na cyklostezky a dělat s touto argumentací ze mne zločince a nepřítele cyklistiky, je neskutečná pitomost. Auta z města jednoduchým rozhodnutím vyhodit nejde, město by přestalo fungovat. Je proto potřeba vytvořit i autům komunikační trasy, které odvedou dopravu pokud možno jinam. Jiná velkoměsta je už dávno mají, Praha ne, proto do nich investujeme miliardy. Jde mimo jiné o to vytvořit prostor právě pro alternativní dopravu.
A samozřejmě, posilujeme a zlepšujeme dopravu hromadnou. V té patříme ke světové špičce a dáváme do ní největší část výdajů městského rozpočtu.
Hraběcí rady „zakažte auta“ jsou samozřejmě na nic. To ostatně vědí i lidé z Auto*Matu a další aktivisté, na které se Jiří Peňás odvolává. Koneckonců, jejich zástupci již léta sedí v komisi městské rady pro cyklistickou dopravu, kterou jsem vytvořil a kam jsem je pozval a tyto věci společně řešíme. Jiřího Peňáse tam srdečně zvu na návštěvu také, třeba potom popíše celou stránku ve svém listu něčím, co nebude tak jalové a nesmyslné.
PS. A pane Peňási, ke kterému magistrátu jste si na tom kole zajel? K pražskému to asi nebylo, stojany na kola jsou u hlavního vchodu Nové radnice na Mariánském náměstí již šest let. U hlavního vchodu Škodova paláce byly instalovány asi měsíc po otevření úřadu a vnitřní pro zaměstnance před dvěma lety. Jestli jste skutečně jel na úřad na kole, jak tvrdíte, není mi moc jasné, jak jste je mohl přehlédnout. Za roky 2008 a 2009 jsme instalovali dalších zhruba 500 dvoumístných stojanů ve spolupráci s těmi městskými částmi, které o naši nabídku, tedy neomezený počet cyklostojanů zdarma, projevily zájem. Dalších 400 stojanů připravujeme na tento podzim a jaro příštího roku.
Reakce na článek Jiřího Peňáse, který vyšel v časopisu Týden
Recenzí filmu Auto*Mat bohužel vstoupil na půdu, která je pro něho neznámá. Výsledkem je na tiskovou stránku roztahané banální konstatování, že nemá rád auta ve městě a že by tam auta být vůbec neměla. Prima! V tom se shodneme, klidně mu to podepíši. Jen nevím, jak to udělat, a, pokud je mi známo, neví to nikdo na světě. Proto všechna města nějakou variantu k moderní civilizaci a dopravě hledají. Někde jsou v tom lepší, někde horší, Praha dohání dluhy desítek let, kdy se cyklistika ve městě neřešila vůbec. Dnes máme 378 kilometrů cyklotras, 138 kilometrů cyklostezek a 31 kilometrů vyhrazených jízdních pruhů a dalších integračních řešení pro cyklisty v hlavním dopravním prostoru Prahy. Když jsem začínal v primátorském křesle, byla to zhruba třetina a především, na kole po Praze nejezdil prakticky nikdo. Dnes používá v Praze kolo pravidelně zhruba 2,6 procenta lidí v sezóně a i v zimě už to je zhruba půl procenta. To je za posledních šest let nárůst o 400 procent. Málo? Hodně? Nevím, to je na Pražanech. V Paříži, odkud jsme si vzali příklad, mají tras pro cyklisty, pravda, víc. Také ale řeší cyklistickou dopravu o něco déle. Asi tak o tři primátory.
Naprosto přesně ale vím, že porovnávat náklady vynaložené na tunely Blanka a Městský okruh s náklady vynaloženými na cyklostezky a dělat s touto argumentací ze mne zločince a nepřítele cyklistiky, je neskutečná pitomost. Auta z města jednoduchým rozhodnutím vyhodit nejde, město by přestalo fungovat. Je proto potřeba vytvořit i autům komunikační trasy, které odvedou dopravu pokud možno jinam. Jiná velkoměsta je už dávno mají, Praha ne, proto do nich investujeme miliardy. Jde mimo jiné o to vytvořit prostor právě pro alternativní dopravu.
A samozřejmě, posilujeme a zlepšujeme dopravu hromadnou. V té patříme ke světové špičce a dáváme do ní největší část výdajů městského rozpočtu.
Hraběcí rady „zakažte auta“ jsou samozřejmě na nic. To ostatně vědí i lidé z Auto*Matu a další aktivisté, na které se Jiří Peňás odvolává. Koneckonců, jejich zástupci již léta sedí v komisi městské rady pro cyklistickou dopravu, kterou jsem vytvořil a kam jsem je pozval a tyto věci společně řešíme. Jiřího Peňáse tam srdečně zvu na návštěvu také, třeba potom popíše celou stránku ve svém listu něčím, co nebude tak jalové a nesmyslné.
PS. A pane Peňási, ke kterému magistrátu jste si na tom kole zajel? K pražskému to asi nebylo, stojany na kola jsou u hlavního vchodu Nové radnice na Mariánském náměstí již šest let. U hlavního vchodu Škodova paláce byly instalovány asi měsíc po otevření úřadu a vnitřní pro zaměstnance před dvěma lety. Jestli jste skutečně jel na úřad na kole, jak tvrdíte, není mi moc jasné, jak jste je mohl přehlédnout. Za roky 2008 a 2009 jsme instalovali dalších zhruba 500 dvoumístných stojanů ve spolupráci s těmi městskými částmi, které o naši nabídku, tedy neomezený počet cyklostojanů zdarma, projevily zájem. Dalších 400 stojanů připravujeme na tento podzim a jaro příštího roku.
Reakce na článek Jiřího Peňáse, který vyšel v časopisu Týden